Já teda na škole v UK nebo pobytu v Americe nebyl, ale víc jak čtyři roky sem jel noci dvanáct+ hodin denně v jednom velkým pražským hotelu a to byla velká škola. Půlku dnů sem pomalu ani nepromluvil česky, tam se jela angličtina od nevidím do nevidím.

Vlastně i půlka kolegů byla z Anglie, JAR atd, takže ani společná jídla a kalby nebyli moc v češtině, no :) Dá se říct, že když sem odtamtud vypadnul, tak už sem i přemejšlel v angličtině. Rozmluvilo mě to parádně a někdy možná až moc. Protože sem o tom úplně přestal uvažovat a určitě dneska sekám v těch freneticky napsanejch mailech strašně chyb :D

Hele pokud nenarazíš vyloženě na debila, tak lidi mají vždycky radost, když vidí, že se snažíš mluvit jejich jazykem. A rádi kvůli tobě zpomalí. Pak najednou uvidíš, že to jde. Ne tak, jak by sis představoval, ale jde. A potom už je to jen o praxi, sebevědomí a automatizaci. 

Čeština jako jazyk je někde úplně jinde. Vůbec nechápu, jak se to může naučit někdo odjinud, pokud nemá jako základ jiný slovanský jazyk. 

My taky máme chodil jsem/šel jsem/přišel jsem/chodím/jdu/budu chodit/půjdu...
ale to by školy nesměly učit akademickou angličtinu, jak píšeš.

Ono to je možná i tím, že native speakers často mluví blbě. Respektive že angličtina má spoustu dost komplikované gramatiky, kterou v reálné konverzaci lidi prostě nevyužívají, protože je to složité a vystačí si s něčím jednodušším (předminulé časy snad nikdy nikdo během rozhovoru nepoužije). Jenže klasické české školství směřuje často právě k tomu, že se lidi učí časem tyhle věci. A když je umíš a používáš je dobře, jsi za borce. A když ne a máš blbé známky, odcházíš ze školy s pocitem, že anglicky neumíš dost na to, abys s lidmi mluvil. Což je blbý. 

Kdysi jsem viděl nějakou idiotskou talk show a holka tam používala budoucí čas, když mluvila o minulosti. Angličanka, i když podle všeho to byla taková ta talk show "s idioty o idiotských tématech". 

Angličtina je reálně celkem jednoduchý jazyk na to, aby v něm člověk fungoval a neměl pocit, že něco neví a něco mu brání v konverzaci. Navíc dodneška občas učím a prakticky každý dospělý, kterého dostanu do ruky, mi tvrdí, že anglicky neumí a nedovede mluvit a vůbec. Není to pravda. Každý, koho jsem učil, a byly to desítky lidí, uměl ve skutečnosti mnohem líp, než si myslel a jen se bál. 

Ty základy tam samozřejmě nutné jsou, bez slovíček to nejde, ale ta gramatika začne být skutečně složitá až ve chvíli, kdy se člověk učí věci, které ve skutečnosti vlastně prakticky vůbec nepoužije. V češtině je přítomný, minulý a budoucí čas. V angličtině jich je mnohem víc, takže tam nakonec vzniká obrovská šedá zóna, kdy "je to vlastně takhle taky dobře". 

Kdysi mi někdo říkal, že u němčiny je strašně těžké dostat se přes ten začátek (koncovky, der, die, das a podobně) a pak je to snadné. U angličtiny je to naopak. Jenže k tomu těžkému se člověk vůbec dostat nemusí, aby byl schopný obstojně komunikovat. To je na tom jazyku super.