U nás v rodině je taková nepěkná tradice šikany žen za neobvyklé kusy oblečení. Maminku jsme kdysi vypsychovali za nový modrý zimní kabát s kožešinou. Zvuky mašinky a hlášky z nádraží byly tak časté, že kabát skončil v popelnici. Jednou byl roast tak povedený , že jsme se s tátou rozbrečeli smíchy. Jedna z nejhezčích vzpomínek, co na něj mám. Maminka se jenom rozbrečela, to už tak veselé nebylo.
No a já teď jedu na velmi tichý výlet s Wednesday Adamsovou. I tu znělku jsem zvládnul zabroukat moc hezky.
reagovat
|