Na základce jsem mě učitelku, na kterou si nemohu stěžovat. Na střední to bylo o dost horší. Ale hlavně němčina je odporný jazyk a vždy když ji slyším tak to ve mě vyvolává asociaci na Hitlera a nacismus a to je něco hrozného. 

Já měl ve škole němčinu a nepamatuji si z ní skoro nic. Naopak s angličtinou se setkávám často díky filmům a seriálům, které sleduji v originále s českými titulky. Takže nějaké základy bych asi měl, ale bavit se s někým anglicky bych nedokázal, protože bych měl hroznou trému. 

Jj, já jsem teď zapojenej do implementací několika novejch procesů v tom našem malým korporátu a mně už se v angličtině po několika letech opět zdaj sny... Surreálnej pocit. *:D*

Ja sa snazim s eng titulkami kukat b cove sci-fi z 50. Rokov. Ale aj tak som v prdeli a casto sa stracam. Akoze dej pochopim, ale dialogom malokedy rozumiem komplet. Nejaku konverzacku by som nezvladol. Resp. Skusal som, ale vobec som si tie filmy nevychutnal

Inak to, že zrazu začneš premýšľať v cudzom jazyku je veľmi zvláštny pocit. Mne sa to stalo keď som premietal dva týždne v Zlíne na filmovom festivale *:D* V podstate po prvom týždni som už rozmýšľal po česky. 

Ve škole nám pouštěli na učení Přátelé s anglickými titulky. Ideální výuka.  Ja si pouštěl v originále třeba nové díly Breaking Bad, aby mi to nikdo nevyspoileroval.

Jj, HIMYM je na to tez dobrej. Taky Entourage. Nebo vselijaky podcasty apod na Youtube. Kdy se spolu proste bavi 2-3 lidi,neodrikavaji scenar, to je zas neco jinyho.

Ja som začínal najprv sledovaním s titulkami (cz/sk). Potom, keď som nechcel čakať na preklady, tak som začal sledovať s titulkami anglickými. A keď som sa dostal k bodu, že niektoré veci nemali ani anglické titulky, tak som si to začal prekladať sám z odposluchu. To bolo obdobie, kedy som spravil v mojej angličtine asi prvý naozaj veľký skok a naučil som sa rozumieť aj viacerým prízvukom vrátane toho britského, ktorému som predtým rozumel len minimálne. A zhruba v tej dobe som začal čítať aj anglické knihy. Zo začiatku som musel dosť často googliť rôzne idiomy, odborné termíny a málo používané slová, takže to nebolo veľmi komfortné čítanie, ale naučil som sa pritom strašne moc. Inak ale časom sa to môže aj otočiť a začneš zabúdať svoju materskú reč. Na strednej som mal profku, ktorá s tým mala problém. Žila dlhú dobu v zahraničí a po návrate domov zistila, že zabudla niektoré slovíčka. Nám to prišlo vtedy veľmi vtipné, ale mne sa to po desiatich rokoch v multinárodných korporátoch začína tiež stávať. Často hovorím hlavne so známymi, ktorí vedia anglicky takou anglickou slovenčinou, lebo je to pre mňa jednoduchšie a rýchlejšie ako keby som si mal spomenúť ako sa niečo povie po slovensky.

Peaky Blinders jedině s anglickými titulky a vůbec se za to nestydím. Anglické přízvuky jsou kapitola sama pro sebe, já mám podle rodilých mluvčích například australský přízvuk a to jsem v Austrálii nikdy nebyla. *:D* Ohnuté cockney říznuté dlouhými pobyty v USA. V Americe nemám jediný problém, většinou mám angličtinu i lepší (vzdělání většinové americké populace vs. moje státnice z angličtiny). Ale vysaďte mě v libovolné severní části Anglie nebo ve Skotsku a jsem v pr.... *:D*

Ako väčšiu hanbu ako niektorí politici nemôžeme spraviť *:)* https://www.youtube.com/watch?v=s4ed-GN_0CY Dá sa ísť na to podobne ako v boji proti dementorom *:))*

U TBBT nesouhlas. Ta se mluví hodně rychle a jakmile se rozebírá něco fyzikálního tak bez znalosti slovíček je člověk lehce víš kde. 

Já jsem si minuly rok na Comic Conu utvrdil v tom že nemám problém rozumět pokud daný člověk mluví na téma který mě zajímá.  Ale když jsem prosil o podpis James Obarra (autor komiksu Vrána), tak jsem ze sebe nedostal ani slovo. To s Davidem Lloydem (kreslíř komiksu V jako Vendeta) to bylo o dost lepší ale žádný zázrak to nebyl. Letos bych rád měl podpis a fotku s Jasonem Aaronem. 

Já si takhle vždycky představím Nadala na nějaké tiskovce, abych si uvědomil, že dokonale cizím jazykem člověk fakt mluvit nemusí. *:D* South Park asi taky, ale obecně mainstream US sitcomy jako HIMYM, TBBT nebo TaaHM. Žádné složité dialogy nebo přízvuky a sem tam i nějaký ten idiom člověk pochytí. Naopak britské sitcomy umí být docela náročné. Tam se občas ztratím i se svojí myslím velice dobrou angličtinou. *:D*

Já vždy tvrdil, že škola má dát základ gramatiky a nějaké té slovní zásoby, ale nikdy se na ni nespoléhat, že dá vše potřebné. To už je člověk musí chtít sám. Já to měl hlavně od sledování věcí s českýma titulkama v originále a každý seriál odehrávájící se ve speciickém prostředí dokáže naučit plno nových slovíček z oblasti, které škola nikdy učit nebude. Válečné filmy a seriály dají hodně frází a slov z military, seriály a filmy z nemocničního prostředí zas hodně více specializované lékářské angličtiny apod. A angličtina mne celkem šla, že ve 14 jsem musel za rodiče na dovolené v Kanadě vyřizovat skoro všechno. Pak během studií na VŠ Erasmus a po škole jsem dělal 10 let v mezinárodní firmě, takže veškerá komunikace a dokumentace v angličtině, mezinárodní kolegová z ůzných poboček skoro denně na meetingu. Teď dělám pro norskou společnost a většina koelgů jsou norové, takže víceméně stále to samé. Takže angličtina už je někdy i více mluvená během dne, než čeština a občas zapomínám české slovo *:D* Škoda že další jazyky už nikdy u mne nedošly nějaké větší úrovně, protože tam už to vyžaduje opravdu mnohem větší úsilí, pokud v dané zemi člověk nebydlí. Z francouštiny ze střední a VŠ si pomatuju minimum, ze španělštiny co byla pár let během práce takové základy, které by se daly při nějakém pobytu v Jižní Americe nebo Španělsku uplatnit. A pak už jen pá slovíček z finštiny díky Erasmu a teď pomalu získávám nějakou znalost norštiny díky práci, ale na mluvu to nebude.

Tak to mas podobne, jak kdyz si predstavis, ze spadnes na chodniku, tak se ti vsichni budou smat a ukazovat si prstem... Coz se realne asi nestane. Spis k tobe nekdo hned prijde a zepta se, jestli jsi ok. U ty anglictiny jsem se de facto "inspiroval" u tiskovek treneru v Premier League, tak 12-13 let zpatky. Kdyz jsem slysel ty prizvuky a vselijakou anglictinu a videl, ze tam ten clovek sedi 30 min a snazi se takhle odpovidat rodilym mluvcim... Prislo mi pak jako blbost se bat zeptat na neco na nadrazi, v obchode apod. Prinejhorsim se nedomluvime, nic horsiho se nestane. Je to jen o te hlave, no. :)

Já to měl, jak tu psal Hlad, že „odcházíš ze školy s pocitem, že anglicky neumíš dost na to, abys s lidmi mluvil“. Takže jsem pak všude taky říkal, že hele, neumim ani ň (anebo mi v hlavě najel ten tv jingl na Belmonda, kde byl titulek „Muž, co hovoří mnoha jazyky" a pak scénka, kde zvedne telefon a říká „Yes, no, ok“). Jak jsem se bál, tak jsem pak byl překvapenej, že si pustim třeba video na YouTube a není to úplně zázrak, ale +/- rozumim. Když jsem v Anglii ztratil kufr na letišti, byl jsem nejdřív v prdeli, protože jsem si prostě myslel, že na mě každej bude koukat skrz prsty jako tehdy ve škole, když jsem zblbnul nějakej čas. Jasně, že nekoukali. A to jsem byl fakt na začátku tak mimo, že když po mně chtěli křestní jméno a příjmení, úplně jsem zamrznul ... až mi došlo, že to je přeci na občance i anglicky *:D* No a najednou tam pošlete po chvíli i vtip, že jako „Tohle byl můj první let, víte“. Nepoznávám se :) a druhej den se ptám v trafice, kde tady mají časopis Empire, i když jsem ho našel sám atd. Druhá věc je ten blok, že „Jakmile promluvim, tak ... nic“. Když jsem teď měl někde promluvit, i přes online hovor, prostě jsem se tomu vyhnul. U anglicky psaných mailů tápu, ale nějak se s tim peru. A tratim na tom jen já sám, i přes to původní téma, co jste tu načali (dostupnost knížek apod. v angličtině vs. češtině atd.). Takže s tim by bylo vhodný taky něco už konečně udělat.