A angličtina mne celkem šla, že ve 14 jsem musel za rodiče na dovolené v Kanadě vyřizovat skoro všechno.
Pak během studií na VŠ Erasmus a po škole jsem dělal 10 let v mezinárodní firmě, takže veškerá komunikace a dokumentace v angličtině, mezinárodní kolegová z ůzných poboček skoro denně na meetingu. Teď dělám pro norskou společnost a většina koelgů jsou norové, takže víceméně stále to samé.
Takže angličtina už je někdy i více mluvená během dne, než čeština a občas zapomínám české slovo

Škoda že další jazyky už nikdy u mne nedošly nějaké větší úrovně, protože tam už to vyžaduje opravdu mnohem větší úsilí, pokud v dané zemi člověk nebydlí.
Z francouštiny ze střední a VŠ si pomatuju minimum, ze španělštiny co byla pár let během práce takové základy, které by se daly při nějakém pobytu v Jižní Americe nebo Španělsku uplatnit.
A pak už jen pá slovíček z finštiny díky Erasmu a teď pomalu získávám nějakou znalost norštiny díky práci, ale na mluvu to nebude.

Z donucení bych se domluvila, ale bolí to. A tu angličtinu jsem zlomila až po hodně měsících žití v Anglii a brutálním dření. 