Chris Hemsworth je u Marvelu víceméně od začátku a od Thora na rozdíl od spousty kolegů neutekl. Na kontě má ale i jiné zajímavé kousky  i když odečteme akční jízdy jako Vyproštění nebo Furiosu, najdeme dost filmů, v nichž ukázal, že umí hrát i jiné věci. Teď to zkouší potvrdit i s thrillerem Cesta zločinu, ve kterém hraje profesionálního zloděje, jenž se chystá na poslední fušku své kariéry, zapojí do toho i Halle Berry, ale po krku mu jdou nejen zkušený polda Mark Ruffalo, ale možná i jeho kolegové. Jak se nám to líbilo? 

Jak to vidí Spooner:
Na Cestě zločinu je asi nejlepší fakt, že si tvůrci moc dobře uvědomili, že pokoušet se natočit „nový Nelítostný souboj“ je prostě kravina a bitva, kterou vždy zákonitě prohrajete. Novinka se tak klasikou Michaela Manna jasně inspiruje, přesto jde svou vlastní cestou. Místo kriminální zápletky a plánování loupeže se tedy snímek soustředí na kvarteto ústředních postav, které chtějí v LA prostě žít svůj americký sen, jen se občas ocitají na jiné straně barikády. Postavy jsou skvěle napsané i zahrané, Chris Hemsworth navíc neměl tak výbornou roli od Rivalů a Mark Ruffallo s Halle Berry mu poctivě kryjí záda.

Režie umí skvěle přepínat mezi osobnějšími pasážemi a solidně natočenou akcí, zároveň v klíčových pasážích výtečně buduje napětí a dokáže auru městské kriminálky těžit přesně podle učebnice. Režie možná malinko selhává ve vystižení aury samotného města a roubování některých společenských motivů, zároveň ale ani na vteřinu nesundává nohu z plynu a vy se s těmito postavami rádi vezete dál. Škoda jen trochu prokoučovaného finále, které není tak silné a bohužel je i poněkud zkratkovité. Pozitivní dojmy ale převládají, a kdybychom podobnou městskou krimi dostávali od Hollywoodu aspoň jednou ročně, rozhodně bych se nezlobil.

Jak to vidí Crom:
Režisér Bart Layton není Michael Mann. Není vlastně ani Norman Jewison nebo John McTiernan. Proto jeho Cesta zločinu není ani Nelítostným soubojem, ani Případem Thomase Crowna z roku 1968, resp. Aférou Thomase Crowna coby jeho remakem z roku 1999. Ale od každého z nich si Layton něco půjčil a se slušnou dávkou zručnosti z toho udělal poctivý thriller o zlodějích, policajtech a pojišťovácích, ve kterém budete fandit prakticky každému z ústředního trojlístku Hemsworth, Ruffalo a Berry. Zápletka o poslední velké loupeži před zaslouženým zlodějským důchodem zní relativně otřepaně, stejně jako příběh lupiče-gentlemana, co nikdy nepoužil násilí. Jenže v Hemsworthově podání si všechno sedlo na své místo a jeho modrooký sympaťák si vás okamžitě omotá kolem prstu.

Layton navíc jeho příběh servíruje ve stylu řecké tragédie s velmi pozvolna budovaným napětím, než se jednotlivé osudy tří ústředních protagonistů protnou v neřešitelném gordickém uzlu. Tou dobou už vás ovšem bude mít dávno na lopatě a vy se přistihnete, že navzdory některým dírám ve scénáři a opravdu jednoduché zápletce postrádající výraznější hloubku a osudovost budete všem držet palec, aby je Barry Keoghan v další ze svých nezapomenutelných rolí vyšinutého podivína nerozstřílel na cucky. Tenhle film si vaši pozornost rozhodně zaslouží!

Jak to vidí Mr. Hlad:
Čekal jsem trošku jiný film, ale jsem nakonec rád, že jsem dostal tohle. Cesta zločinu totiž není až tak úplně heist a samotné loupeže tu probíhají poměrně jednoduše, takže Dannyho parťáky, Podraz  nebo další vychytralé filmy tohohle stylu fakt nečekejte. Tvůrcům jde o něco úplně jiného. Pro mě neznámý Bart Layton natočil mnohem víc než thriller psychologické drama zasazené mnohem reálnějšího světa. Vystřelit tu po někom chce fakt koule, protože následky můžou být ošklivé. Žádná chyba se neodpouští a i po povedené loupeži je hlavní hrdina několik dní totálně rozklepaný. 

A o toho hrdinu tu jde především. Hemsworth už dlouho neměl takhle dobrou roli a sledovat jak se jeho vycukaný introvert hroutí pod tlakem a zároveň se snaží udržet si nad situací kontrolu, jasně ukázalo, že jeho herecké schopnosti jsou o dost výš, než si možná spousta lidí myslela. Navíc to celé skvěle vypadá a inspirace v Colaterall i Nelítostném souboji je zjevná, má to výbornou muziku a nejednoznačné a velmi uvěřitelné hrdiny. Jediná větší vada na kráse je pak samotné finále, kde se zbytečně sklouzává k nepříliš funkční melancholii, a fakt, že Cestě zločinu by možná víc seděl formát minisérie, abychom o hrdinech věděli trošku víc a nemuselo se občas tak spěchat. Celkově ale velmi příjemné překvapení. 

Recenzi čekejte velmi brzy