Tím jsi mi připomněl, jak byl u nás u rybníka letitej strom a už dřív jsme špekulovali - podívej se na ten majestát, ten kdyby spadnul, tak padne přes rybník a skončí v baráku. O x let později piju čaj, čumim a najednou, začalo něco křupat. Majestát se to rozhodl zabalit a já úplně zkameněl naproti němu. Vlastně ani nevim proč, jen mi blesklo hlavou: ,,Oscar? Za tohle máš jistýho Darwina!" A prostě jsem dál stál a čuměl, kolos padal a ...skončil ve vodě, na barák nedosáhl. K bouřce je to hnus takhle zblízka :) měsíc zpět mi takhle prásklo u hlavy do routeru, když jsem neplánovaně usnul. Modrý prsknutí mě rychle probralo.

A na druhém konci spektra je [url=https://youtu.be/YKdNAuF9vUo?is=VGhygAhmoHDXKBxi]tato paní[/url], co s ledovým klidem natáčí. Strašný bizár a zároveň u toho těžce zamrazí.

Já tohleto z duše nenávidím.  Může za to malý sebevědomí. Může za to výchova. Může za to X tisíc dalších věcí.  Do jedné hypotéky jsem se přiženil, druhou a třetí už si bral s manželkou a já to prostě nedávám.  Kdyby takhle prověřovali tyvole politiky apod. jestli můžou bejt politikama, tak to nikdo nedělá.  A ještě tam z Tebe všichni dělaj vola... Takže Tě chápu a držím palce! 🫂  ____ Každopádně můj nejvíc stresující dospěláckej zážitek byl, když jsem měl asi půl roku řidičák. Byli jsme kousek za Prahou, já jel vyzvednout nějaký ženy na akci, co jsme pořádali a... V zatáčce mi praskla guma na pravým předním kole, zablokoval se volant a já skončil v poli. Ani jedna z nich nebyla v zadu připoutaná a ještě dva roky potom mi dávaly sežrat, že maj problém se zádama. A do toho to bylo auto známejch, který na něj byli odkázaný z důvodu starání se o autistickou dceru.  No, brr. Jak nepiju, tak když jsem se vrátil na "základnu" toho panáka jsem si dal. 

Jestli ti to pomůže, já zapomněl brejle na čtení.

V tomhle jsem tak strašně awkward, že jakmile tomu nerozumím a nemám to pod kontrolou, tak část mého mozku předstírá, že problém není a řeším až na poslední chvíli taky.

Ty jo, já jsem v těchhle věcech podobný. Spolu s tendencí nechávat všechno na pět minut po dvanácté sebevražedná kombinace.

Don't die. *:D*

(don't die) *:D*

Well, po těch příbězích jsem se zastyděl, ale tak bylo fér to napsat.

[i]Asi jsem to přehnal s tím nejvíc stresujícím momentem, ale už se to táhne tak 14 dní, nespím, nejím a dneska teda došlo k podpisu smlouvy.[/i] Rozhodl jsem se koupit byt. A ty vole, očividně na to nejsem absolutně ten typ člověka. Neuvěřitelnej chaos v tom procesu pro mě. Já jsem pak byl úplně ztracenej a hlavně absolutně nic nešlo podle plánu. Strašně dlouho se právničky dohadovaly o znění smlouvy, pak bylo najednou jen 10 dní na poskytnutí zástávních smluv a dodatků z banky a i když mi finanční poradce tvrdil, jak to bude hned, přišlo to poslední den, kdy už stejně to nešlo podepsat. Nakonec mi to prodloužili o týden. [i][b]Narodil jsem se poprvý, poblil poprvý[/b][/i]. Přišlo mi X kopií, toto se musí ověřit, toto ne, tady to musí podepsat manžel prodávající, tady to musí... no tpč. A frajer v telefonu mi to není schopen nějak lidsky vysvětlit. Ještě jsem si to zkomplikoval, že poradce mám v Ostravě a banku ve Frýdku. HOWGH.  Já jsem prostě člověk, co ideálně potřebuje v takto důležitých věcech seznam všech bodů, kde co, jak komu, deadline, timeline procesu. To tady vůbec neexistuje.  No a přijdu na schůzku podpisu za právničkou a zjišťuju, že banka mi poslala ty smlouvy nepodepsané. Tak mi tam řekli, že to takto uzavřít nemůžeme, já se tam málem rozbrečel, že jsem přišel o byt a čtvrt mega (jo, jsem cíťa, i když mám savage masku). [i][b]Poblil jsem se podruhé[/b][/i]. Tak volám tomu borci z banky, dám na speaker a začnou se tam všeci hádat o tom, jak to má být podepsané. Cítil jsem se tam jako největší dement a póvl. Nakonec teda jsem to udělali tak, že se skočilo na pražskou pobočku to podepsat s ověřenými podpisy. Ale dodatek už mi nestihli ověřit, protože jsme byli těsně před polední pauzou té pobočky. Dobrý, řekneme si, že to dodám později. Naštěstí to klaplo a byli ochotni to tam před obědovou pauzou podepsat, jinak si myslím, že ti prodávající, i když to byli zlatí lidi, by se na to vysrali. Já bych to udělal. [b][i]Narodil jsem se podruhé.  [/i][/b]Dojdu dom, pošlu nasranou hlasovku mámě, napíšu na MovieZone a volá mi banka. "Dobrej den pane V Teplácích, chybí mi ten dodatek." Říkám jojo, nestihli mi to u právničky ověřit, tak si skočím zejtra někam a přivezu. "Ne, to musí být se stejným datem, jako ty zástavky, co jste ověřili, jinak vám to nevezmem a bude to neplatné." A TO JSTE MI HODLALI NĚKDY ŘÍCT??? Dobrý, tak vstávám znovu od stolu a letím to podat na poštu a do banky. Aspoň že mi to zavolal. [i][b]Narodil jsem se potřetí.  [/b][/i]No a to jsme teprv v půlce cesty že jo. Jdu blejt.  [i]Disclaimer: Vím že to není konec světa a určitě bych v životě našel horší momenty, ale tak aspoň jsem začal nějakou srdíčkovou diskuzi. A tajně všem děkuji, konverzace na Moviezone (a sněkerými mimo, wink wink) mě posledních 14 dní udržovaly jakžtakž příčetného.*:+*[/i]

Už jsem to tu také někdy psal, každopádně úplně v pohodě jsem nebyl, když mi má lepší polovička při nástupu do auta oznámila, že těch zhruba 15 minut, co by cesta do porodnice trvala, v žádném případě nedá, a odešla zpátky do domu, kde jsem jí cca o pět minut později (a tedy dávno předtím, než mohla na scénu vstoupit jakákoliv asistence) byl nucen dát za pravdu... *8)*

Stresující tak úplně ne, ale v neděli večer byly u nás bouřky a jeden blesk se trefil do pole, co je za naši zahradou přes silnici. Díval jsem se na ten rachot z okna a za chvilku to přišlo. Na okamžik jsem viděl tu zhmotněnou sílu přírody před očima, všechno pohltilo světlo jako by mi před obličejem bouchnul zábleskový granát, rána jak z děla.  Asi na vteřinu se mi určitě zastavilo srdce a zalehly uši. A málem, málem jsem se i pos... Ten moment jsem se fakt bál, to se přiznám. *:D* Celý život jsem zvyklý dívat se, jak to buší v dáli za Ostravou, poprvé jsem to zažil takhle zblízka a už nechci.

Můj coming out před rodiči v létě 2012, v době metanolové kauzy. Naletěl jsem tenkrát podvodníkovi, do kterého jsem se školácky zamiloval. Dostal jsem se do dluhu a tři roky jsem to musel splácet. Bylo nutné vysvětlit našim, proč jsem to udělal. A tak jsem jim poprvé řekl, že jsem homosexuál. Reakce byly příšerné, hlavně ty od otce. Vyblil na mě všechny možné gay stereotypy, včetně takových, že jsem si prý řekl, že když mi to nevyšlo s holkou, tak mi to údajně půjde s klukem. Prý to podle něj musím mít rád do zadku, což bylo nejhorší, co jsem kdy o sobě slyšel.  Byl jsem na to sám, opora v rodině není. Naši se, když mají mluvit o mně, vyhýbají jakékoli zmínce o mé sexuální orientaci. Snažím se doma vyhýbat queer tématům, abych nejitřil atmosféru a odmítám se bavit o čemkoliv, co by s tím byť jen vzdáleně souviselo. Bizár: Vždy když mám přespat u nějakých kámošů, moje máma se mě ale pokaždé zeptá, jestli jsou taky na kluky... Z toho coming outu mám dodnes trauma, i když už je to čtrnáct let nazpátek. Nikomu to nepřeju, bylo to opravdu peklo. 

Sem tam nějaká ta úzkostná epizoda, jinak asi státnice. Vedu nudný život. A teď vážně, to je ten trailer na Wellness víkend opravdu tak špatný? *:o*

Kdyz pri prevozu meho noveho auta na privesu pochybneho technickeho stavu (presto, ze to byla ofiko pujcovna voziku) se tento vyhakl z koule a vesele si pres pole odjel do tezebni jamy. Nastesti pred tou tezebni jamou byl odtezeny pas, kam si to auto po mensim metrovem skoku pekne cumakem sedlo do jilu. Nakonec to odnesl jen naraznik a oprava za 5k, ale ze to mohlo nekoho zabit je uz horsi... Auto jsem provozoval 8 let a snad jeste nekde jezdi...