Původně jsem si říkal, že stejně jako jsem nenápadně z MovieZone před časem zmizel, se nenápadně zase vrátím. Když se ale člověk vrací s nějakou misí, asi to nejde jinak, než tu misi dříve či později představit. Vítejte tak u mé nové pravidelné rubriky Přeostřeno, ve které si kladu za cíl vám zhruba jednou za 14 dní přinést ucelenější novinkový servis a hlavně kontext kolem vybraných tvůrčích osobností, sérií nebo třeba celých platforem. A možná si u toho i mírně zaspekulujeme. Zkrátka, co nebývá pokryto v tržebních článcích kolegů Civala s Ted.Georgem, případně se nevejde Imfovi do newsletteru a nechce psát Hladovi do čtyř novinek na pět odstavců, to se budu snažit do podrobností (a snad i čtivě) vysvětlovat tady. A jako první si na paškál vezmeme nejen mého oblíbence, ale hlavně mistra současného hororu a taky přeborníka na adaptace Stephena Kinga, Mikea Flanagana, kolem něhož se poslední roky dějí zatraceně zajímavé věci.

Kde se vzal, tu se vzal sympaťák ze Salemu

Nejdřív by se slušelo krátké představení. 48letého Flanagana předurčilo k úspěšné kariéře v hororu nejspíš už samotné místo narození, Salem, Massachusetts. Historické okénko si tu dělat nebudeme (ale bylo by zatraceně zajímavé), jen řeknu, že čarodějnické procesy zdaleka nebyly to jediné, co Salem proslavilo a proč dodnes toto místo láká řadu tvůrců a tvůrkyň hororových nebo mysteriózních námětů.

Mladý Mike byl každopádně nadšeným hltačem příběhů Stephena Kinga už na škole, takže když se pak dostal na univerzitu a začal točit krátké filmy, horory pro něj byly jasná volba. Jeho sérii kraťasů s názvem Oculus mu ale nikdo zafinancovat nechtěl, a i když natočil tzv. „proof of concept“, většina producentů se jeho touze posléze natočit celovečerák vysmála. Zachránil ho až Kickstarter a především Netflix, který se nabídl, že jeho prvotinu Nepřítomnost (Absentia) hodí na stream, kde film záhy slavil úspěch. A Oculus ve formě celovečeráku už pro Mikea rázem nebyl snem, ale pod dohledem nezávislé produkční společnosti Intrepid Pictures, která sama tou dobou hledala způsoby, jak prorazit, realitou.

Druhou dekádu nového milénia se tak Flanagan začínal lidem v Hollywoodu, ale už i mezi fandy žánru, objevovat na radaru jako vcelku talentovaný řemeslník, který ví, co a jak chce svými filmy říct, ale produkčně ještě nemá vše potřebné k tomu, aby skutečně zazářil. Zlom v jeho kariéře nastal v roce 2016 po premiéře hororu Hush, odkud jeho cesta eventuálně vedla zpátky na Netflix k seriálovému fenoménu The Haunting of Hill House. Zbytek, tedy současnost, je pak předmětem dnešního Přeostřeno.

Mnoho podob komiksového Clayface

Těm z nás, kdo stále aktivně sledují zprávy kolem DCU a možná se i maličko těší na nadcházející hororový příspěvek do komiksového světa Jamese Gunna a Petera Safrana, jistě neunikla informace, že scénář k filmu Clayface napsal původně právě Mike Flanagan. Verze, která ovšem příští týden vstoupí do kin, už bohužel nemá s jeho vizí příliš mnoho společného. Ostatně koncept vzniku původního námětu vysvětlil i samotný Matt Reeves:

„Po Batmanovi mě nadchla jedna myšlenka. Náš film nebyl příběhem o Batmanově původu, ale vzhledem k tomu, že šlo o jeho první vystoupení ve městě, posloužil jako úvod k příběhům o původu dalších postav, zejména záporných. Po dokončení filmu, když jsme začali pracovat na scénáři pro dalšího Batmana, nás napadlo, že by bylo zajímavé vytvořit řadu žánrových příběhů, které by souvisely s postavami z Rogues’ Gallery a dále zkoumaly jejich origin. A jedna z věcí, která mě velmi nadchla, byla myšlenka hledat způsoby, jak natočit skvělé, menší hororové filmy,“ vysvětlil Reeves v rozhovoru právě k příležitosti premiéry Clayface.

„V tu dobu za mnou přišel Mike Flanagan a řekl, že je velkým fanouškem Clayface – zejména té verze z animovaného seriálu – a že by rád natočil hororový příběh, jehož ústřední postavou by byl právě Clayface. Postupně se příběh začal dávat dohromady a proměňovat v jakousi tragickou love story – něco na pomezí filmu Moucha a hororového thrilleru. Tou dobou ale zároveň James a Peter převzali vedení DC Studios a tohle byla jedna z prvních věcí, které jsme jim tudíž představili. Tak se jim to zalíbilo, že z toho chtěli udělat jeden z filmů DCU,“ uzavírá Reeves.

Je to samozřejmě pečlivě upravená PR verze, protože ve skutečnosti asi nikdo nebyl zklamanější z faktu, že se najednou musí o Gotham dělit, než Reeves. Ta epizoda, resp. epizody, které mimochodem inspirovaly Flanagana k napsání celovečerního Clayface, nesly název Feat of Clay a jednalo se o dvoudílný příběhový arc, jehož styčné plochy vám budou povědomé.

Herec Matt Hagen zažije ošklivou autonehodu, po které přichází o všechno. Zkusí tak experimentální krém, který mu vrátí jeho krásu, ale zároveň mu dá schopnost měnit vzhled. Krém ale účinkuje jen na omezenou dobu, a aby k němu měl i nadále přístup, musí pro jeho výrobce začít páchat zločiny. Když pak dojde na nehodu, při které se masivní množství krému dostane do kontaktu s Hagenem, promění se v monstrum Clayface, jaké už z komiksů známe nejčastěji. Diváci a divačky tak – podobně jako v případě Mr. Freeze a jeho tragické love story – dostali nový úhel pohledu na život záporáka Clayface, což je přimělo k němu chovat jisté sympatie v boji s Batmanem.

S příchodem filmaře Jamese Watkinse se nicméně již hotový scénář dočkal mnoha úprav, po Flanaganovi se na něm vyřádil ještě Hossein Amini, tedy scenárista Drive, ale i Sněhuláka či Obi-Wana Kenobiho. Faktem je, že co původně mělo být pro Flanagana, se posléze překopalo, aby víc odpovídalo přáním studia, potažmo Gunna, a míň už tomu, co chtěli s Clayfacem provést Reeves a Flanagan. Soudě dle prvních reakcí se ale zdá, že to i tak na některé fandy a fanynky komiksů může fungovat. Při uváděném rozpočtu 40 milionů dolarů (bez marketingu) se tak nejspíš hranice úspěšnosti stanoví na nějakých 80–100 milionů dolarů. Jestli to snímek zvládne přelézt, nebo ne, to už vám v dohledné době jistě poví kolega Ted.George.

Pro Flanagana se tímto může zdát být komiksová a zejména DC kapitola uzavřená, v Hollywoodu se ale tyto „full circle“ příběhy píšou až nezvykle často, viz Nolan, který kdysi málem točil Tróju, jenom aby o dvacet let později přišel s Odysseou. Nepřekvapilo by mě tak ani v nejmenším, kdyby za pár let Flanagan byl přece jen oznámen u nějakého hororového filmu ze světa Marvelu nebo DC, a tentokrát už si jej dotáhl do konce.

Pomalými krůčky k Temné věži?

Stejně jako Flanagan sbírá a rozšiřuje své kameny nekonečna ve formě herců a hereček, co se opakovaně zjevují takřka ve všech jeho dílech (jmenovitě Samantha Sloyan, Rahul Kohli, Carla Gugino, Bruce Greenwood, jeho manželka Kate Siegel, Annabeth Gish, Henry Thomas nebo řada dalších), střádá ve svém portfoliu také adaptace románů Stephena Kinga. Ještě možná důležitěji však nenápadně buduje základy pro svoji vysněnou adaptaci Temné věže – nejstěžejnějšího z děl slavného amerického spisovatele. Nevěříte?

Z filmů má za sebou Geraldovu hru, Chuckův život a hlavně Doktor Spánek, naprosto fantastické pokračování legendárního Osvícení, které vedle toho, že vcelku důstojně uctívá Kubrickův nepřekonatelný originál, tak především buduje mytologii okolo lidí se schopností „osvícení“ a obsahuje právě ony nepatrné odkazy na Temnou věž. Jako například zmínku o jiných světech, opakování čísla 19, LaMerk Industries a další. A podobné věci si Flanagan samozřejmě schoval i do své zbrusu nové seriálové Carrie, kde se firma LaMerk Industries objeví hned v úvodu a její mateřská společnost Sombra o pár dílů později. Stejně tak se v Carrie odkazuje na výše zmíněné „osvícení“ skrze skupinu žen, které jsou vzájemně telekineticky propojeny. A i když tím seznam easter eggů nekončí, je to zároveň v tuto chvíli vše, co máme. Jenom pouhé easter eggy. Nebo ne?

Inu, pokud by si Flanagan chtěl podobně jako King vytvořit partičku speciálně nadaných dětí či dospělých jako Charlie McGee (Firestarter), Jake Chambers (Temná věž) nebo Alain Johns (rovněž Temná věž) pro nějaké pozdější využití v Temné věži, má už díky Dannymu Torranceovi, Carrie či Abře slušné základy. Mimochodem, a teď už teda jsme ve sféře hodně bláznivých spekulací, ale na filmaře, který miluje obsazovat svoje přátele do všech svých projektů, se mu dosud daří v klíčových adaptacích Kinga herce a herečky tímto způsobem nerecyklovat, takže kdyby se jednou přece jen stalo, že se budou světy propojovat, mohlo by to celé dávat perfektní smysl. Něco tak epického se ale nemůže stát, že? ŽE?

Každopádně Flanagan zrovna nedávno potvrdil, že na Temné věži skutečně aktivně pracuje, že se bude jednat o seriálový projekt (jenž ale zatím Amazon stále oficiálně neschválil), a že už má celou jeho strukturu i scénář k první řadě hotový, přičemž dodal, že v zásadě neplánuje nic měnit a pojede zkrátka knihu po knize od Pistolníka až po sedmý díl. Vzhledem k masivnímu měřítku knih ale tvrdí, že je projekt stále ještě pár let daleko. Tak uvidíme, kdy tohle pomalu celoživotní dílo konečně odpálí. O práci do té doby ale nouzi rozhodně mít nebude.

Filmová budoucnost

Zatímco jeho Carrie slaví obří úspěch na streamu a přechod od Netflixu k Amazonu se tak zdá se vyplatil, vrací se filmař, jenž se vypracoval především díky seriálům, konečně trochu víc k celovečerní tvorbě. A to v až nezvykle rychlém tempu.

Už zkraje března příštího roku totiž dorazí do kin jiná ikonická série, k níž obdržel klíče, a to Vymítač ďábla s podtitulem Mučedníci. Scarlett Johansson bude ve filmu jako svobodná matka/policistka vyšetřovat sérii rituálních vražd připomínající zločiny satanisty s tváří Johna Leguizama (mimochodem i záporáka v novém Miami Vice 85), kterého před 13 lety sama dopadla. Během toho ale zjistí, že se věci mají možná ještě trochu jinak.

První trailer vypadal fakt výborně, tohoto typu filmů v kinech není nikdy dost (viz úspěch Longlegs), takže tady se asi většina z nás hodně těší. A to i přes to, že na papíře další pokus o znásilnění slavné značky nedával moc smysl, Flanagan či nikoli. Opět se ale ukázalo, že tenhle tvůrce momentálně je ve formě, a že se studia nebudou zdráhat mu do rukou svěřovat čím dál větší projekty. Tedy za předpokladu, že nějakou zlou náhodou nový Vymítač v kinech neshoří jako kus papíru.

I kdyby se tak ovšem stalo, má už Flanagan mezitím nalajnovaný další projekt, a to pro změnu další celovečerní adaptaci Stephena Kinga. Upsal se totiž remaku The Mist od studia Warner Bros. V češtině Mlha se dočkala již jednoho výborného filmu od Franka Darabonta a o 10 let později dokonce dorazila i ve formě televizního seriálu, který se však příliš nepovedl. Přesto jsou mnozí opět toho názoru, že je další adaptace zbytečná. No, po zhlédnutí prvních dvou epizod Carrie vám úplně nevím, ale za mě by Mlze podobná aktualizace mohla slušet. Co víc, i v Mlze najdeme pár odkazů na Temnou věž, včetně tedy monster pocházejících z jiné dimenze. Pojďme však nepředbíhat.

Co si z toho odnést?

Zaprvé, bez snímku Oculus by dnešní žánr artových hororů, tedy filmů upřednostňujících pomalé budování atmosféry, psychologii postav a hluboké metafory před krví a lekačkami, vypadal možná úplně jinak (zdravíme Obsession). Spíš než spouštěčem byl ale Flanagan prostě jen širší součástí nové generace filmařů, kteří v hororu od počátku své kariéry zkrátka viděli víc než jen laciný způsob, jak se prosadit v Hollywoodu.

No a zadruhé, byť všechny ty konspirační teorie zní moc hezky, upřímně si nemyslím, že by Flanagan potají kutil plány na svůj vlastní multivesmír, jenž by mohl konkurovat tomu od Marvelu. Už jen proto, že jednotlivé projekty dost často vznikají pod úplně jinými studii, a přivést z nich všechny herce a herečky dohromady pod jednu střechu, by bylo z praktického hlediska zcela nemožné (a nejspíš nedávalo smysl ani v rámci příběhu o Temné věži).

Jestli mě ale zároveň sledování tvorby Mikea Flanagana něco naučilo, tak že nikdy nemáte říkat nikdy. A jestli někdo dočetl až sem aniž by od Flanagana cokoli viděl, tak vám zaprvé blahopřeji, asi vás teď čeká pár zábavných týdnů. Pokud ovšem hledáte jeden projekt, se kterým byste mohli začít, aniž by o něm bylo třeba cokoli dopředu vědět, pak vám doporučuji Midnight Mass. Izolovaný ostrov, banda věřících a farář, co místním tak trochu pije krev. Have fun.