Když vezmu ty starší, které jsem nedávno viděl, tak Chuť čaje.
Z krátkých fimů úplně nejvíc melancholický Dreaming of a Whale (link), na druhou stranu správně střelený Riding Shotgun (je na to na youtube, k linku se nedostanu protože bez přihlášení je omezení věku
).

- Cronin za 4/5, remake 2/5 a fakt jsem se těšil (v době uvedení jsem byl zrovna v Anglii, koupil jsem si Empire a Total Film, kde tomu dávaly xxx stran, trailery se mi líbily). Ale řekněme, že Necromicon touží po tom, abych si to aspoň jednou ještě pustil. To už jsem tu někdy myslim psal - jak v ČR vyšel původní film na blu a poštou mi omylem poslali blu Alvareze. Pak to poslali správně a remake zpět nechtěli, takže si to chci fakt takhle po letech zkusit pustit. Mně asi vadí ... proto mě třeba u Terrifiera spíš fascinuje ten příběh za oponou, to vydupání si bijáku - dnes už série - ze země, to mě fascinuje víc, než ty filmy samotné. Brutalita v hororech ok, ale za mě by tam mělo bejt „něco navíc“. To něco, proč je pro mě Evil Dead srdcovkou. Ten naprosto šílenej zápal nápadů - ne dodat něco brutálního, ale zároveň nejen tím, kam dáš kameru, co použiješ za zvuky, to vytvoření dojmu „Sakra, to jsem nikdy neviděl!". Ekvivalent toho dávnýho, dětskýho úžasu, když jsem to viděl poprvé, takový to: „Páni ... a tohle jako ve filmu jde udělat?"
Zrovna jsem se na ten dil koukl o vikendu znovu a je to fakt bida. Dil uplne o nicem. Nejhorsi dil napric vsemi tremi herci.