Do kin si probojovala cestu už třetí adaptace slavné videoherní mlátičky Street Fighter – předchozí dvě se datují do devadesátých (Poslední boj s Van Dammem), respektive nultých let (Legenda z Hong Kongu). Ten nejnovější Fight pod režijním vedením Kitaa Sakuraie patrně nejvíc užívá videoherní stylizace. Jde však o adaptaci zábavnou? V dojmech níže zaznívají stesky nad překombinovaným dějem a plytkými postavami, chvála pak směřuje k samotné choreografii a nápaditosti bitek. Bude to ke štěstí stačit?

Jak to vidí Mr. Hlad:

Po trailerech jsem čekal divočinu a divočinu jsem taky dostal. I když trochu jinou, než na jakou jsem byl připravený. A nevím, jestli z toho mám úplně radost. Nový Street Fighter je evidentně dělaný s láskou. Od fanoušků pro fanoušky. Dorazí spousta postav, uvidíme spoustu chvatů, spoustu slavných arén a uslyšíme spoustu hlášek. A já to slovo „spoustu“ nepoužívám jen tak, protože právě v něm se skrývá potenciálně největší zádrhel téhle adaptace herní klasiky. Je tu toho moc. Tak moc, že by to tvůrcům s normálním tempem vyprávění vystačilo na dva filmy. 

Street Fighter dobře vypadá, sází na zajímavou stylizaci, bitky se povedly, herci nezklamávají a má to sympatický nadhled. Ale fakt je tu toho strašlivé množství. Všeho. Což bohužel vede i k tomu, že se tvůrci na úkor snahy jakž takž to celé ukočírovat rozhodli vynechávat třeba i bitky. Místo turnaje se tu tak často řeší osobní příběhy jednotlivých hrdinů (podobně jako ve hře, neberu to jako problém) a Street Fighter chce, aby se dostalo na úplně každého (což už trochu jako problém beru). Není tu moc prostoru na vydechnutí, postavy mizí ze scény, aniž by se někdo obtěžoval říct proč, a míchá se tu páté přes deváté. Ale nuda to není, to zase ne. Jen snaha potěšit fanoušky a nevynechat nic vede k tomu, že se to celé lehce rozpadá a člověk má při závěrečných titulcích pocit, že během těch dvou hodin dostal několikrát KO od mikrospánku. Méně by bylo více.

  NAŠE VIDEODOJMY NAJDETE NA HEROHERO

Jak to vidí crom:

Street Fighter je ikona, na které vyrostly celé generace hráčů videoher. Od zaprášených dobových heren, kde se sypaly drobáky do chřtánů věčně hladových automatů, až po nejnovější herní konzole připojené na 8K UHD televizory, Street Fighter je jméno, které zná prakticky každý, kdo se narodil s joystickem v ruce. Společně s Mortal Kombat a Tekken představuje svatou trojici bojových videoher, v nichž se snoubí brutální násilí s přímočarou zábavou. A pokud vás zajímá, jak to dopadlo... zajděte si na něj do kina! Jde totiž o ten typ filmu, který si vyloženě říká o společnou projekci s kamarády, s nimiž jste si v průběhu doby dávali (nebo pořád ještě dáváte) do držky, lámali si páteře, utrhávali ruce a zasazovali všelijaké jiné videoherní údery.

Je to svižné, místy vtipné, s řádnou dávkou nadsázky, byť se film v jádru drží osvědčeného klišé o dvou bratrech, které osud rozdělil a opět svedl dohromady. Zatímco letošní Mortal Kombat měl hláškujícího Karla Urbana alias Johhnyho Cage, Street Fighter má Noaha Centinea alias Kena Masterse! A ten vás vezme na bláznivý výlet do 90. let, kde údery pěstí trhají železobeton a padouši spřádají šílené plány, jak z nejlepších bojovníků světa vysát energii a stát se bohem! Režisér Kitao Sakurai odvedl v rámci možností solidní práci, choreografie soubojů jsou nápadité a/nebo dobře sestříhané a bojové styly postav věrné videoherním předlohám. Fanoušci tak obdrží očekávaný fanservis se vším, co na hrách milovali, zatímco všichni ostatní... zůstanou raději doma, protože tohle by jen tak nepobrali. Round 1! Fight!

Jak to vidí filmfanouch: 

Nový Street Fighter sází na přepálenou akci, retro stylizaci a nadsázku, která se nebojí čerpat z videoherní předlohy. Kitao Sakurai dokáže nabídnout několik výrazných vizuálních momentů, funkční akční choreografii i sympatickou ústřední dvojici, jeho snaha vybudovat základy potenciální filmové franšízy však naráží na překombinovaný děj, příliš mnoho postav a uspěchané vyprávění. Samotný turnaj navíc nedostává tolik prostoru, kolik by se vzhledem k jeho ústřednímu postavení dalo očekávat, a nejzajímavější akce se paradoxně odehrává mimo jeho dějiště.

Zatímco fanoušci původních her si mohou užít řadu odkazů, známých postav a kreativních nápadů, pro ostatní bude tenhle blockbuster spíše nepřehlednou směsicí dějových linek, která zaměňuje bezstarostnou zábavu za dramaturgickou neukázněnost. Street Fighter tak zůstává snaživou, místy zábavnou, ale ve výsledku poměrně mělkou adaptací, která svůj potenciál nedokáže naplno využít. A přestože se Sakuraiovi nedá upřít snaha nabídnout divákům akční podívanou, jež se nebere příliš vážně, tentokrát samotná nadsázka ani příslib potenciální nové franšízy nestačí.

První dojmy ze Street Fightera najdete už nyní na našem Herohero.