Výlet do Hradiště se vyplatil a jsem rád, že jsem tenhle film mohl vidět. Budu tvrdit stále a furt, že kdyby se Írán zbavil v názvu "islámská" a také oněch duchovních, tak je to skvělý, silný, prosperující stát. Takhle bohužel jede v totalitě a ta je krásně vidět v tomhle drsném filmu plném strachu. Je fajn, že se zde stále něco děje, takže divák je pevně usazen v sedačce a doufá, že to těm holkám nějak výjde.
Zaslouží si krásných 9/10.
Tatami (2023)
|
reagovat
|


Mé nejhorší obavy se však do značné míry nenaplnily, neboť tento snímek zpracovává toto téma z nejzávažnějších až obdivuhodně zdrženlivým způsobem, kdy se například zcela vyhýbá prvoplánovému dojení emocí pomocí drastických scén explicitního násilí (a že by v tomto ohledu bylo o čem točit - stránku z Wikipedie s výpověďmi očitých svědků jsem dočíst nedokázal...!
).
Pravda, po skončení jsem se přistihl při úvahách, zda popisuje prostředí ruské mafie v Londýně se stejnou realističností jako mechanismy adopce tamtéž, ale takhle by člověk mohl napadnout asi téměř každý film, kdyby chtěl - a já nechci... Odpustím mu i to snad až lehce podpásové páčení emocí a napětí především z diváků-rodičů v samém finále - v rámci filmové logiky smysl dává a kýženou gradaci to dodává měrou vrchovatou.
