Nebudu lhát, nechtělo se mi do toho: k filmům si poslední dobou chodím takřka výhradně odpočinout a téma srebrenického masakru slibovalo poněkud jiný zážitek...
Mé nejhorší obavy se však do značné míry nenaplnily, neboť tento snímek zpracovává toto téma z nejzávažnějších až obdivuhodně zdrženlivým způsobem, kdy se například zcela vyhýbá prvoplánovému dojení emocí pomocí drastických scén explicitního násilí (a že by v tomto ohledu bylo o čem točit - stránku z Wikipedie s výpověďmi očitých svědků jsem dočíst nedokázal...!
). Místo toho je převládajícím dojmem z většiny filmu spíš jistý zmatek, kdy Aida pořád někde pobíhá, aniž by bylo zřejmé, co vlastně komu hrozí, a to, že ve vzduchu visí něco velmi, velmi nepěkného, ví divák hlavně díky svým znalostem historie. Násilí jakožto takové pak téměř úplně chybí a když už k němu přece jen dojde, děje se tak víceméně mimo záběr a s děsivou samozřejmostí/lhostejností - jestli takový přístup není náhodou nakonec působivější než případná krvavá doslovnost, nechť posoudí každý sám...
Každopádně děkuji RingManovi za výzvu - jsem určitě rád, že jsem film viděl, přičemž sám bych si ho téměř jistě nikdy nepustil. Zároveň si tedy moc nedokážu představit, že bych se k němu v dohledné době vrátil (možná s dětmi, nejdřív tak za patnáct let...). Pokud váháte, zda se na tento film podívat nebo ne, pak rozhodně hlasuji pro ano, jinak jsem s doporučováním spíše opatrný, i u vědomí toho, že nebýt Výzvy, asi jen těžko by mě byl někdo přesvědčil, ať tomu dám šanci. Ale byla by to bývala moje škoda...
Východní přísliby (2007)
Nejen ve srovnání s Aidou vlastně tak trochu pohádka, byť tady tedy, možná trochu paradoxně, kamera před explicitním násilím nikam neuhýbá, protože pochopitelně Cronenberg...

Jinak jde v rámci možností o vcelku originální příběh, svižně odvyprávěný, bezchybně zahraný a hezky nasnímaný.
Pravda, po skončení jsem se přistihl při úvahách, zda popisuje prostředí ruské mafie v Londýně se stejnou realističností jako mechanismy adopce tamtéž, ale takhle by člověk mohl napadnout asi téměř každý film, kdyby chtěl - a já nechci... Odpustím mu i to snad až lehce podpásové páčení emocí a napětí především z diváků-rodičů v samém finále - v rámci filmové logiky smysl dává a kýženou gradaci to dodává měrou vrchovatou.
Hroubkovi dík za příležitost k odmáznutí jednoho letitého dluhu, na které jsem jinak nijak nespěchal, a ke kterému bych se tudíž nejspíš jen tak nebyl dokopal...



