Gonzi: Ale no tak. Předně píšeš úplně to samé, co já. Jen s tím, že si nenapsal dost podstatnou věc - že obsah nemůže být bez média a naopak a hlavně - že televize jako médium je pořád vnímána jako stěžejní, vlastní obsah je jen podpůrným prvkem - jak jsi sám krásně napsal, obsal může být distribuován na různých kanálech a jedním z médií je pak televize (/zní vysílání). Takže pokud máme nějakou produkční společnost, která umožňuje přeprodej práv, pak se pak může distribuovat různými médii.
Tady pleteš několik hrušek, jablek a ježků do jednoho velkého kurníku...
Filmová studia jako třeba WB jsou pod jednou velkou střechou Time Warner a zároveň jsou producentem obsahu. Jsou držiteli práv na daný obsah, typicky logicky filmu (třeba Matrix). Pokud se práva a nebo náklad dělí do několika produkčních studií, jsou držiteli práv dle smluv víceméně všechna studia (třeba Hobbit, WB, NLC(vlastněno ale Warnery) a MGM). Potud jasné.
Pak je tu distribuce. Distribuční společnost odkoupí, či převezme práva na daný film. U výše napsaných příkladů to bude v obou případech WB. Ale pozor, WB jako společnost distributorská. Jmenuje se stejně, má stejné logo, ale WB jako produkční společnost a WB jako distribuční společnost není tatáž společnost, ale jsou to dvě sestrské společnosti.Může nastat případ případ, že producentem je třeba Marvel (studio). Může mít dohodu o distribuci s někým jiným jako Paramount (ale jeho distribuční odnoží), jako u starších filmů, nebo si je nechá distribuovat vlastnící společností (Disney, novější věci). Distributor pak krom jiného přeprodá práva hrát daný film vlastním médiím, jako jsou kina (a kina má vždy nějaký provozovatel, buďto malý, nebo velkých řetězců, studia jako taková ale provozovatelem vlastnícj kin být nemůžou), BD/DVD vydavatelům (tady jde o další sesterskou společnost - Warner Home Video) a televizím (stanicím, které mají nějakého provozovatele). Pokud vše naprosto jasné, několikrát řečené.
A pak jsou tu televizní stanice. Ta pokud chce vlastní obsah, pak něco natočí a ze stanice je produkční studio. Jako stanice je pak i jako distributor a jako provozovatel média. Práva se mezi jednotlivými u filmů samostatnými divizemi nepřelévají, pořád je to jedna a tatáž společnost. Prakticky je to sice u komerčních stanic rozčleněno taky na víc společností, ale takříkajíc všechno zůstává doma. U ČTčka je to jedna velká společnost.
A v tom je ten zakopaný pes - televizní stanice můžou nakoupit práva na hraní obsahu svým médiem. Třeba od WB distributora. Nebo si můžou pronajmout práva na hraní obsahu z cizí stanice. Ty práva pak ale vrací. Můžou dokonce zastupovat jeden z postů, typicky ČTčko jako spoluprodukčního studia u filmové produkce, ale s tím, že práva na distribuci má pak někdo jiný a oni za to dostanou exkluzivní práva na exkluzivní hraní. Pak ale třeba práva na televizní vysílání pozbývají. Například Pelíšky byly natočeny za spolupráce ČTčka, ale výhradní televizní práva na ně nedrží. Narozdíl od VLASTNÍHO obsahu, se kterým můžou nakládat i tak, že ho půjčí jiné stanici. Nebo ho vydají na jiném médiu (typicky DVD).
Takže dělit televizní obsah a televizní médium dost dobře nejde. Nebo jde, ale ne tím způsobem, jaký naznačuješ. A především - původní televizní obsah NENÍ primárně určen, aby se přelíval do jiných, jak televizních médií. Na to by se taky nemělo zapomínat.
A jinak pořád platí otázka - proč kritizuješ televizi jako médium?
653158
Gonzi: Ale no tak. Předně píšeš úplně to samé, co já. Jen s tím, že si nenapsal dost podstatnou věc - že obsah nemůže být bez média a naopak a hlavně - že televize jako médium je pořád vnímána jako stěžejní, vlastní obsah je jen podpůrným prvkem - jak jsi sám krásně napsal, obsal může být distribuován na různých kanálech a jedním z médií je pak televize (/zní vysílání). Takže pokud máme nějakou produkční společnost, která umožňuje přeprodej práv, pak se pak může distribuovat různými médii.
Tady pleteš několik hrušek, jablek a ježků do jednoho velkého kurníku...
Filmová studia jako třeba WB jsou pod jednou velkou střechou Time Warner a zároveň jsou producentem obsahu. Jsou držiteli práv na daný obsah, typicky logicky filmu (třeba Matrix). Pokud se práva a nebo náklad dělí do několika produkčních studií, jsou držiteli práv dle smluv víceméně všechna studia (třeba Hobbit, WB, NLC(vlastněno ale Warnery) a MGM). Potud jasné.
Pak je tu distribuce. Distribuční společnost odkoupí, či převezme práva na daný film. U výše napsaných příkladů to bude v obou případech WB. Ale pozor, WB jako společnost distributorská. Jmenuje se stejně, má stejné logo, ale WB jako produkční společnost a WB jako distribuční společnost není tatáž společnost, ale jsou to dvě sestrské společnosti.Může nastat případ případ, že producentem je třeba Marvel (studio). Může mít dohodu o distribuci s někým jiným jako Paramount (ale jeho distribuční odnoží), jako u starších filmů, nebo si je nechá distribuovat vlastnící společností (Disney, novější věci). Distributor pak krom jiného přeprodá práva hrát daný film vlastním médiím, jako jsou kina (a kina má vždy nějaký provozovatel, buďto malý, nebo velkých řetězců, studia jako taková ale provozovatelem vlastnícj kin být nemůžou), BD/DVD vydavatelům (tady jde o další sesterskou společnost - Warner Home Video) a televizím (stanicím, které mají nějakého provozovatele). Pokud vše naprosto jasné, několikrát řečené.
A pak jsou tu televizní stanice. Ta pokud chce vlastní obsah, pak něco natočí a ze stanice je produkční studio. Jako stanice je pak i jako distributor a jako provozovatel média. Práva se mezi jednotlivými u filmů samostatnými divizemi nepřelévají, pořád je to jedna a tatáž společnost. Prakticky je to sice u komerčních stanic rozčleněno taky na víc společností, ale takříkajíc všechno zůstává doma. U ČTčka je to jedna velká společnost.
A v tom je ten zakopaný pes - televizní stanice můžou nakoupit práva na hraní obsahu svým médiem. Třeba od WB distributora. Nebo si můžou pronajmout práva na hraní obsahu z cizí stanice. Ty práva pak ale vrací. Můžou dokonce zastupovat jeden z postů, typicky ČTčko jako spoluprodukčního studia u filmové produkce, ale s tím, že práva na distribuci má pak někdo jiný a oni za to dostanou exkluzivní práva na exkluzivní hraní. Pak ale třeba práva na televizní vysílání pozbývají. Například Pelíšky byly natočeny za spolupráce ČTčka, ale výhradní televizní práva na ně nedrží. Narozdíl od VLASTNÍHO obsahu, se kterým můžou nakládat i tak, že ho půjčí jiné stanici. Nebo ho vydají na jiném médiu (typicky DVD).
Takže dělit televizní obsah a televizní médium dost dobře nejde. Nebo jde, ale ne tím způsobem, jaký naznačuješ. A především - původní televizní obsah NENÍ primárně určen, aby se přelíval do jiných, jak televizních médií. Na to by se taky nemělo zapomínat.
A jinak pořád platí otázka - proč kritizuješ televizi jako médium?
|
reagovat
|



Když se nesoudnost a senilita dají dohromady, vznikne z toho něco velmi obskurního. Něco takového se jen tak nevidí. 

