V minulém, historicky prvním dílu naší nové rubriky Přeostřeno jste si mohli přečíst o novodobém králi hororu Mikeu Flanaganovi – s jakými projekty se rozjížděl, na čem pracuje v těchto dnech a co se pomalu rýsuje na obzoru (nápověda: je to věž a není moc světlá). Tentokrát se od jednoho tvůrce přesuneme rovnou k celému žánru, který v nadcházejících letech čeká celá lavina nových projektů, které rozhodnou, jestli se tu s námi fantasy filmy tentokrát ohřejí na delší dobu, nebo s nimi producenti tak jako v minulosti ve většině případů ošklivě narazí. Sázky na tohle téma můžete uzavírat v diskuzi a mezitím pojďme na to.

Jak HBO otevřelo cestu

Abychom se vůbec mohli bavit o návratu éry velkolepých fantasy, musíme si nejdřív určit, kdy a jak vlastně skončila. A když se bavíme o „éře“, máme tím vskutku na mysli rozsáhlé snahy producentů a studií o nakopnutí celých sérií, nikoli těch pár jednorázových pokusů sem tam něco vypotit, jako byla třeba random dvojice filmů o Herkulovi v roce 2014. 

Právě tento rok byl ale přece jen z jistého pohledu tím, kdy se fandové a fanynky na nějakou dobu s velkolepými fantasy rozloučili. V témže roce totiž Peter Jackson poslal do kin poslední díl Hobita. A byť měla Bitva pěti armád ke zklamání jak po finanční, tak kvalitativní stránce daleko, víceméně potvrdila, jak výjimečná a v podstatě neopakovatelná byla trilogie Pána prstenů.

Mezi lety 2001 až 2014 toho přitom Hollywood nestihl zrovna málo. Svých adaptací se dočkala například klasika C. S. Lewise Letopisy Narnie, ale především hit nového milénia o klukovi s jizvou na čele jménem Harry Potter. Ten pro změnu inspiroval vznik nekonečna young adult fantasy, jako třeba dva filmy o Percym Jacksonovi, ale i romantasy srágor typu Twilight. A byť na lahůdkové trailery k remaku Souboje a Hněvu titánů vzpomínáme rádi a často, samotné snímky slábnoucí kondici žánru na přelomu prvního desetiletí příliš nepomohly.

S ubývajícím zájmem o velkolepou fantasy podívanou a nástupem komiksů se tak producenti přirozeně začali dívat jiným směrem, přičemž pomyslným hřebíčkem do té rakve – jakkoli mě to bolí říct – byl následně filmový Warcraft z roku 2016. Pokud stále čekáte na jeho pokračování, kolega Mr. Hlad prý má nějaké nové informace. My ale jedeme dál, protože shodou okolností se nová kapitola hrané fantasy tvorby tou dobou už nějakou chvíli psala v televizi.

Řeč je samozřejmě o seriálu Hra o trůny vycházejícím ze (stále nedokončené) série knih George R. R. Martina. V roce 2011, kdy měl premiéru, by přitom asi nikoho nenapadlo, do jakých gigantických rozměrů se zprvu nenápadný, avšak o to drsnější projekt HBO v průběhu let rozroste. Nutno však říct, že zatímco v televizi v té době souběžně běželi třeba Vikingové a ceny Emmy měly své miláčky v podobě Breaking Bad či Mad Men, nic se nepodepsalo na následující dekádě v televizi tolik jako právě Hra o trůny. Boj o moc (pun intended) mezi Starky, Lannistery a Targaryeny pravidelně přitahoval k obrazovkám rekordní počty lidí a právě to můžeme zpětně označit jako ten hlavní důvod, díky němuž je dnes fantasy žánr v podstatě mainstreamovou záležitostí, nikoli výdobytkem pár geeků. A HBO potažmo Warneři to dobře vědí, což nás přivádí k první filmové novince.

Hra o trůny na velkém plátně

HBO se samozřejmě světa Západozemí jen tak pustit nehodlá, šéf kabelovky (brzy spojené s Paramount+) Casey Bloys ale zároveň tuší, že všeho moc škodí, a tak místo slepého schvalování každého druhého spin-offu neustále brzdí nadšené scenáristy a odklepává jen ty projekty, u kterých si je 100% jistý, že udrží nastavenou laťku. Dokonce i hvězdně obsazený prequel s Naomi Watts o zrodu bílých chodců po nespokojenosti s pilotní epizodou nekompromisně poslal do koše.

V současnosti tak máme Rod draka, jenž v roce 2028 zamíří do finále, komornějšího Rytíře sedmi království a tři oznámené, zatím však nepotvrzené seriály: The Golden Empire (animák rozšiřující mytologii sousedního Essosu), The Sea Snake (animák o námořních dobrodružstvích Corlyse Velaryona) a 10,000 Ships (hraný seriál o princezně Nymerii). Spekulovalo se o řadě dalších, včetně pokračování Hry o trůny s Jonem Snowem v hlavní roli, tento nápad je ale podle všeho, ehm, u ledu. Tím v současnosti nejdůležitějším projektem je tak po letech fanouškovských proseb filmová verze Aegonova dobývání Westerosu.

Snímek s pracovním názvem Game of Thrones: Aegon's Conquest byl oficiálně oznámen během letošního CinemaConu, dokonce už má i scenáristu, Beaua Willimona, který se významně podílel třeba na seriálu Andor Tonyho Gilroye, a režiséra Owena Harrise, jenž točil pár epizod Rytíře sedmi království a…nic moc dalšího. Děj se pak logicky zaměří na Aegona Dobyvatele a jeho cestu přes sjednocení Sedmi království až po vytvoření Železného trůnu.

Tady se asi všichni shodneme, že dříve či později to Warneři s touto franšízou na velkém plátně zkusit museli, a nyní se zdá být ten ideální čas zariskovat pár stovek milionů ve víře, že to přinese ovoce. Je otázkou, jestli se k projektu neměl spíš dostat někdo jako třeba Miguel Sapochnik, který sice se svými filmy neslavil vždy největší úspěch, ale se světem Západozemí si rozuměl jako málokdo a jeho epizody dodnes platí za ty vůbec nejlepší z celé série. Alas, nezbývá než doufat, že Harris byl vybrán z dobrého důvodu a že studio právě tomuto projektu dopřeje jenom to nejlepší. Premiéru vyhlížejte nejdřív v roce 2028.

Pán prstenů…od Andy Serkise

U Warnerů pak ještě chvíli zůstaneme, optimismus ale v tomhle případě nečekejte. Už za rok se totiž dočkáme hraného návratu do Středozemě (anime zbytečnost s Rohiry kvůli udržení práv nejspíš většina z nás dávno pustila z hlavy), ve které si Aragorna zahraje Jamie Dornan, zatímco Gandalfa opět ztvární Ian McKellen. Jako by bordel s obsazováním nových i starých tváří nestačil, vybrali si navíc producenti v čele s Jacksonem příběh, který vlastně není moc zajímavý. Ostatně existoval důvod, proč se Jackson rozhodl jej ve Společenstvu prstenů původně zcela ignorovat.

Snímek The Hunt for Gollum totiž vypráví o období mezi Bilbovými 111. narozeninami a Frodovým odchodem z Kraje, který ve filmu trval pár týdnů, ale v knize 17 let. Příběh se pak točí okolo Aragorna, který na rozkaz Gandalfa vyrazil na lov Gluma, aby ho společně vyslechli. A to je vše, protože to zásadní se doslova stane až poté. Nový snímek pak pravděpodobně zkomprimuje oněch 17 let do kratšího období, aby zhruba odpovídal filmům, zbytek událostí ale nejspíš zůstane zachován s pár nevyhnutelnými rozšířeními (Kate Winslet například ztvární Sméagolovu babičku a má být hlavní ženskou postavou).

Hlavní důvod k obavám je tady nicméně jméno režiséra. Zatímco za své motion capture výkony si zaslouží být do smrti oslavován, coby režisér je Serkis nemastný neslaný řemeslník bez výraznějšího rukopisu. Slabý je nejen v akci, ale i dialozích, a jak ukázal druhý Venom nebo poslední verze Farmy zvířat, spíš než aby se zlepšoval, točí hůř a hůř. Jediná šance na to, že tenhle návrat do Středozemě nebude kompletní ztrátou času, by byla, kdyby potají na place všechny dirigoval produkující Peter Jackson a scenáristky původní trilogie Philippa Boyens a Fran Walsh se vyšvihly s tím nejlepším materiálem za posledních dvacet let.

Krátce se ovšem hodí zmínit i další rozdělané věci. The Lord of the Rings: Shadow of the Past herce Stephena Colberta je údajně stopnutý, zřejmě ale ne úplně mrtvý, ještě zajímavější jsou ale zvěsti, že Jackson vcelku vážně koketuje s myšlenkou adaptace Silmarillionu. A protože nová generace správců Tolkienovy pozůstalosti je filmařům otevřenější, než býval jeho syn, existuje nemalá šance, že na to dojde. Záležet bude ale kromě jiného bohužel i na úspěchu Serkisova filmu.

Letmou odbočku si uděláme také k seriálu, který už za pár dní přijde se třetí sérií. Jeho kvality jsou předmětem diskuzí od zveřejnění prvních fotek z natáčení. U kritiků panuje konstantně spokojenost, diváci spolu s divačkami to ale tak pozitivně nevidí a sledovanost druhé řady byla vzhledem k ambicím a předloze vyloženě tristní. Amazon však do projektu investoval nemalé prostředky a představa, že jej zruší dříve než po avizovaných pěti sériích, není moc reálná. Tvůrci tak dostali za úkol s novou řadou de facto rebootovat svoji Středozem do podoby, která bude mít mnohem blíž filmům. Hlavně už nebude tak vytáčet internet, proto například letos nedojde na linku s hobity. Spasí je to? Kdo ví. Odpověď na tuto otázku dostaneme již za pár dní.

Nová Narnie od režisérky Barbie

Už zkraje příštího roku potom zkusí nakopnout žánr fantasy taky režisérka Greta Gerwig, která si po Barbie mohla víceméně natočit, co chtěla. Nakonec ji Ted Sarandos ukecal k adaptaci Narnie pro Netflix, záhy toho však mírně litoval, protože si doslova vydupala exkluzivní premiéru v kinech, čímž otevřela Pandořinu skříňku s tvůrci a tvůrkyněmi, kteří nyní Netflix právě na základě tohoto precedensu nutí, aby jim rovněž umožnil poslat jejich filmy do kin. Ne vždy se to povede (nový Fincher), Gerwig je přece jen v lepším postavení, nějakou daň už si to však vybralo (například odchod Dana Lina z vedení filmové divize). Povolí v budoucnu stavidla komplet a přejde Netflix k pravidelným releasům v kinech? Ačkoliv to jde proti jejich současnému byznys modelu, vlastně bych se nebál vsadit na to, že se spíš změní onen byznys model, než že Netflix komplet zanevře na kina.

Nicméně zpátky k Narnii. Už před zveřejněním prvního traileru jsme měli informace o tom, že ceněnou klasiku pojme Gerwig tak trochu…punkově. Obsazení si sehnala senzační, s rozpočtem si nemusela dělat starosti, jenže natočit další fádní adaptaci asi bylo to poslední, co chtěla dělat. A tak se na nás řítí rockově vyhlížející osmdesátkově laděná retro podívaná s podivným Craigem, uhrančivou Emmou Mackey a genderově swapnutým Aslanem, jehož bude dabovat Meryl Streep. Co vám budu povídat, taky mě to zpočátku děsilo, trailer ale přesvědčil naprosto, že tenhle styl může fungovat výborně. Snad tedy bude držet pohromadě i všechno ostatní a hlavně se nestane to, co obvykle, že v případě úspěchu budeme muset na další díly čekat hromadu let.

Elden Ring, Zelda a další herní adaptace

Že toho je hodně? A to pořád nekončíme! V roce 2028 nás totiž taky čeká historicky nejdražší film studia A24, dříve společnosti zaměřené čistě na produkci indie filmů, dnes už pomalu jednoho z moderních hollywoodských titánů (jenž například letos v letních tržbách přejel i slavné Warnery). Dvousetmilionový fantasy snímek Elden Ring podle stejnojmenné hry od režiséra Alexe Garlanda podle mě nabídne něco, co jsme na poli hraných adaptací videoher, ale ani u celovečerních fantasy, ještě neviděli. Alespoň ne v tomto měřítku. Těžko říct, jestli to bude dobré, nebo špatné, ale rozhodně budete chtít být u toho. 

Možná ještě větším fenoménem ale bude už za rok The Legend of Zelda od Wese Balla. Neokoukané ksichty, naprosto zbožňovaná Nintendo série (a to i u mladších generací) a šikovný režisér k tomu, to je zatraceně lákavá kombinace. Natáčelo se na Novém Zélandě a bude to mimochodem jedna z poslední rolí Sama Neilla. Hraného celovečeráku se pak dočká i další GOTY (Game of the Year) titul, a to Clair Obscur: Expedition 33, jehož filmové zpracování bylo oznámeno už před vydáním posléze mimořádně úspěšné videohry. Jestli se vrátí i Charlie Cox zatím není známo. A zajímavé to jistě bude i na animované frontě, kde po úspěchu věcí jako Castlevania na Netflixu dojde i na celovečerní adaptaci kultovní hry Bloodborne, jež pro změnu chystá youtuber Jacksepticeye. Po úspěchu Curryho Barkera nebo Marka Fischbacha bych mladou generaci tvůrců nepodceňoval.

Přihodil bych ještě chystané seriály ze světa Diabla nebo Dungeons & Dragons, ale pojďme radši na závěrečnou část.

BookTok a rozjezd knižních fenoménů

Pakliže existuje jedna dobrá věc, kterou světu TikTok dal, tak je to znovuobjevení četby a obecně knižních trendů v očích mladých. Jasně, většinově to souvisí s romantasy žánrem, přičemž nemalou zásluhu na tom má „smut“, tedy v zásadě erotická literatura nejčastěji konzumovaná ženami prakticky libovolného věku. Tak či tak věci jako ACOTAR nebo Čtvrté křídlo jsou nyní nesmírně populární (jen se zeptejte svých partnerek) a není divu, že se Hollywood začíná dívat i tímto směrem. V případě ACOTAR zatím z chystané adaptace do televize sešlo, není ale vyloučeno, že někdy dojde na filmovou sérii. U toho druhého se již na seriálu pracuje, chystá ho Amazon a producentsky na něj bude dohlížet Michael B. Jordan, což jen podtrhuje, jak významnou roli bude tento subžánr v následujících letech v Hollywoodu hrát.

Čtenáře MovieZone ale bude podle mě trochu víc zajímat tradičnější fantasy literatura. V takovém případě mám pro vás dobrou zprávu, James Cameron totiž před pár měsíci koupil práva na adaptaci Ďáblů od Joea Abercrombieho. De facto magická verze Tuctu špinavců ve fiktivní alternativní verzi středověké Evropy aktuálně leží i na mém nočním stolku a jsem sakra zvědavý, co na ni budu říkat po dočtení, už teď se ale setsakramentsky těším na ten film.

Filmová adaptace Children of Blood and Bone spisovatelky Tomi Adeyemi mě sice naopak nezajímá ani trochu, přesto bychom ji tu měli rovněž zmínit. Tahle hvězdně obsazená afrofantasy dorazí už zkraje příštího roku, úspěch Black Panthera nebo Sinners tady ale nevěštím. Daleko zajímavější je ovšem informace, že Apple spolu s Brandonem Sandersonem dělá na celovečerní adaptaci jeho oceňované série Mistborn, zatímco jiná série, The Stormlight Archive, se dočká seriálového zpracování. Obojí je sice pár let daleko, ale…hurá?

A zakončíme to posledním oznámením, a to že televizní adaptace se dočká také série The Faithful and the Fallen spisovatele Johna Gwynna. Jeden z nejlepších fantasy autorů současnosti tak konečně dostane zasloužený spotlight, přičemž pokud jste doteď od něj nic nečetli, tak za sebe silně doporučuji jeho Bloodsworn ságu. Severská mytologie, charismatičtí hrdinové (i záporáci), tuna nekompromisní akce a nonstop napětí. Budete mi děkovat.

Pokud jste dočetli až sem, dejte vědět, na který z výše zmíněných titulů se těšíte nejvíc. V už tak dlouhém textu jsem beztak na něco zapomněl, takže se nebojte doplnit. Co myslíte, čeká nás nová zlatá éra fantasy?