[b]I[/b] je s přehledem to nejzajímavější, co se ve Star Wars objevilo od původní trilogie. Kluzáky, dvouplaneta, podvodní svět, Qui Gon, Gungani (ano), kluzáky, Darth Maul (kterého posmrtně ždímají dodnes, btw), Duel Of The Fates (jak souboj, tak hudba), Pod Racing, n1 starfighter, droidí armáda a její design, Ewan McGregor... Chápu, za co se kritizuje, ale po shlédnutí trilogie jsem si potvrdil, že problém je spíš herectví či samotné scény, než globální děj a směřování. Chybí tomu dramatické srdíčko, to dění není vesměs zajímavé sledovat (protože nám je defacto jedno, jestli řekněme Qui Gon přežije, či Padmé doletí na krosant), ale jako začátek Anakina je ta linka jasná, motivace k jeho výcviku taky, jeho zakoukanost do andělské Padmé, nebo opuštění matky je prostě motivačně solidní (jakkoli je zas samotná loučící scéna naprosto komicky špatná). Stačilo, aby to točil někdo jiný, trochu líp, s trochu lepším citem pro drama a dialogy a byl by to naprostý klenot. Zajímavé je i že zvukově a obrazově to (místy výrazně) předčí další dva filmy. [b] II[/b] Je nudná. Anakin působí po většinu času jako fracek, co si jen stěžuje, což mj i extrémně podrývá celou tu jejich romantickou linku, ta je až nesnesitelná. Celá linka s atentáty na začátku je strašně WTF sekvence, a sledování smrtící šipky po klony na Kaminu to rozhodně nevytáhne. souboj s Djangem je super, pokračování ve vesmíru vypadá hezky, ale vlastně vůbec nedává smysl (sleduje mu loď rádiově, ale pak se na něj lepí jak vosa na bonbon...). Že Anakin jde zachránit matku je super, že se mu to nepovede a jak to dopadne je vlastně jediný story beat, který beru vážně. Škoda jen, že se mu o tom zdálo měsíc, než to udělal *:D*. Sekvence v továrně je vyloženě kolotoč (a imho ne nikterak dobrý), ti dva droidi v tom jsou naprosto do počtu/pro merch a nějak zábavná je až ta aréna. Nástup Jediů je cool, ale jak tam obecně stojí v kolečku a postupně umírají mě dnes už i štve. Clone army pak samozřejmě vrchol filmu a překvapivě mě moc (skoro vůbec) nebavil souboj s Dooku*. [b] III[/b] Fajn opening ve vesmíru, plameny s olejem R2D2 super, souboj s Dooku vlastně docela o ničem*, pak už nic extra. Celý přerod Anakina je naprosto neuvěřitelný napříč filmem a jak si jej Palpatine motá kolem prstu je vyloženě komické. Obi Wan vs Grevious je také poměrně nudný*, Windu vs Palpatine super, ale zvrat s Anakinem naprosto na zabití, tady se vyloženě v jedné scéně otočí celý jeho hodnotový žebříček a obratem jde vraždit děti. Ehm. Order 66 je až těžce uvěřitelný v kontextu těch seriálů a tak ( z Klonů to dělá až stroje) a pořád mám problém s tím, jak snadno pozabíjely "všechny" Jedie a ne třeba "půlku" (co udělal Yoda bych čekal u "typického" Jedie). Ale sekvence je to pořád velmi silná. Rozhovor Anakina a Padmé je extrémně vynucený, stejně jako následný souboj s Obi Wanem (prostě nežeru, že si o tom Anakin nechce povídat a vyloženě chce zabít svého "skoro otce"). Navíc, pokud to vše dělá, aby ji zachránil, tak to, že ji škrtí, je už vyloženě WTF. Byť je následný duel ze soubojů (krom ep 1) snadno nejlepší, tak také trpí na * a finále, kdy jej tam Obi nechá ležet a nedorazí je prostě nesnesitelné... kdyby někam "spadl", ale ne... on jej tam nechá ležet. Souboj s Yodou a Palpatinem mě taky ani extra nebavil * a taky jsem moc nepochopil, proč skončil jak skončil... A pak samozřejmě vrchol filmu, kdy Padmé pořád věří, že je v Anakinovi dobro, je matka dvou dětí ale... nemá sílu žít. Jako lol.  (*) Po těch letech (a všech Raidech, Wickech, atd) mě překvapilo jak až moc špatné ty [b]souboje[/b] jsou. Často vypadají extrémně cool a mají své momenty, ale mezi nimi je to sekvence blikajících světýlek, kdy absolutně nehrozí sledovat meč nebo přemýšlet nad tím, co zrovna A s mečem dělá a jak na to B reaguje. Nevím, jestli to byla reakce na čitelnost Maula, ale je to krok od dokonalosti do naprosté zaměnitelnosti. [b]Jako trilogie[/b] je jednička, asi nejzajímavější. II a III výrazně stojí, respektive padá na romantické a temné lince Anakina, která nefunguje naprosto zásadním způsobem. Nutné navázání na EP IV pak naprosto podráží kolena celému finále, které je dokonalým příkladem ohýbání postav do děje. Celé to výrazně zachraňuje Obi Wan, protože jeho linka, motivace a zvraty jako jediné dávají smysl (ano, včetně toho divně podaného, ale uvěřitelného, že nechce "popravit" svého padavana). Každopádně byl tenhle "návrat do dětství" celkem zajímavý zážitek a musel jsem se z toho vypsat. Největší slabinu (krom obecného dramatu) shledávám v neschopnosti uvěřitelně podat přerod Anakina. Matka to nespustila a celá jeho důvěra v temnou stranu vychází z toho, že mu to Palpatin řekne... Jeho "neschopnost chránit jako Jedi" se vyloženě neprojevila nikde jinde, než u Matky a v době III je to vlastně stará věc. Navíc tam nebyl žádný konflikt se silou, nebo s Jediema. Asi bych se o tom dokázal dlouze bavit u piva, ale tohle je hlavní páteř pro II a III což těm filmům láme vaz. A tématické srovnání řekněme s Tonym Starkem vs Stevem Rogersem to naprosto nesnese.