Jako… fajn, ale proč je to sakra natočené jako film ze čtyřicátých let? Když to začalo dvěma flashbacky, říkal jsem si: „Super, že to natočili stylem období, ve kterém se flashback měl odehrávat.“ Jenže když se dostaneme do „současnosti“ padesátých až šedesátých let, nejen že zůstáváme černobíle (což nejspíš pramení z nedostatku financí), ale celý film jakoby stylem ustrnul o dekády dřív (tady by se dalo argumentovat, že to byl účel v rámci tématu filmu... ale). Kamera, střih a hlavně naprosto otravná epická hudba to pro mě úplně zabily a po hodině, když přišla zbytečná vedlejší linka, jsem to chtěl zabalit. Bette Davis naštěstí předvádí skvělý herecký freestyle a na Joan Crawford je radost pohledět i v padesáti plus letech.

Ethane, Ethane, co nám to jen děláš?? Už se nedivím, že to v amerických kinech shořelo jako papír, a u nás se premiéra zrušila. Po režijní stránce je to v pohodě a Ethan Coen stále umí točit. Problém je, že scénář je fakt moc špatný a příběh je divný. Stačilo opravdu málo a mohla z toho být přepálená noirová detektivka, ale místo toho jsme dostali příběh, který nedává smysl a táhne se. Margaret Qualley umí hrát, a tady se opravdu snaží, ale proti tomuto scénáři nic nezmůže. Aubrey Plaza je dobrá herečka, přesto ani ona nedokáže zahrát ten debilní zvrat. Chris Evans se baví a užívá si svou divnou roli. Charlie Day nemá tolik prostoru a je tu fajn. Pár scén stojí za to, nicméně jako celek je to špatný. Honey Don't! není dobrý film a Ethan Coen by se měl usmířit s bráchou a začít točit kvalitní filmy. [b]4/10 [/b]PS: Ve filmu jsou dvě tři lesbické scény, ale radši si je najděte někde jinde a nekoukejte na celý film.

Trochu jiná verze Popelky. Trailer zaujal, ale až spokojené ohlasy mě přesvědčili, abych filmu dal šanci. A rozhodně toho času nelituji. Tahle nepříjemná, realističtější a krvavější verze příběhu o Popelce opravdu stojí za to vidět. Ze začátku je hodně důležité přistoupit na pravidla tvůrců a přijmout, že některé věci se ve filmu dějí proto, aby přišla následná katarze. Takže zkuste nehledat logické hlouposti, a soustřeďte se na tu nepříjemnost a ošklivost. Režisérka Emilie Blichfeldt velmi přesvědčivě prodala atmosféru filmu. Její film je špinavý, temnější a dějí se tu hodně nepříjemné věci. Režisérka si dává trochu na čas, ale jakmile se příběh rozjede, tak nám s pevnou rukou servíruje několik scén, u kterých mi nebylo příjemně od žaludku. Blichfeldt nechává svou hlavní hrdinku trpět, a fyzicky a psychicky jí ničí. A my jako diváci trpíme s ní. Většinu filmu mi hlavní hrdinky bylo opravdu líto, ale pak přijdou scény, ve které se ukáže její "zkažená povaha", a hloupost, a já si uvědomil, že si to tak trochu zaslouží a sama šla svému osudu naproti. Lea Myren dává do své role hodně a odvedla nepříjemný fyzický výkon, který rozhodně nebyl snadný, a Myren ho zvládla parádně. Thea Sofie Loch Næss má vděčnou roli a je v ní moc dobrá. Ane Dahl Torp si svou roli užila a je zde perfektní svině. Film má hutnou atmosféru, několik opravdu hodně nechutných scén a také jsou tady zajímavé nápady, kde uvidíte šikovnost režisérky. Ošklivá sestra je zajímavý a místy nepříjemně působivý film. [b]7/10[/b]

Dvě témata, která Italům jdou (queer romance a sociálně neutěšená situace italského jihu) spojené v jednom filmu o dvou klucích, kteří se prostě uprostřed konzervativní společnosti milují. To nezní špatně, a v jádru to taky špatné není. Vypadá to celé moc pěkně, oba hlavní herci jsou sympatičtí, a mají mezi sebou slušnou chemii. Okolní cast je bez přehánění asi nejlepší část, až mě donutil si vzpomenout na skvělou [i]Geniální přítelkyni[/i], se kterou má tahle věc překvapivě slušné množství styčných ploch. Ale...ta věc má dvě hodiny. Není to moc, dokonce bych si dokázal dovolit říct, že pro romantiku je to tak akorát. Jenomže tvůrci si tu hodně nepohlídali strukturu, kde se první cca hodinu a dvacet minut motáme kolem dvou kluků a toho, jestli se do sebe zabouchnou nebo ne, a když se kolem hodiny a půl konečně zabouchnou, začne film hrozivě spěchat, spousta momentů, co by mohla být emocionálně silná, nemá úplně tu potřebnou hloubku, čas a péči, a tak je to v té poslední půlhodince oproti rozvláčněné (a o poznání lepší) hodině a půl předtím dost uspěchané, a i přes zobrazené téma takové...slabé. A je to škoda, text, který se objeví na konci, totiž odhalí, že daný film měl být prostě o paškál silnější a emocionálnější záležitost, než to, co jsme v jádru dostali. Je to fajn (a Diskovi děkuji za "nepřímé" doporučení), není to určitě žádné velké trápení, a určitě je to pořád nadprůměrná věc, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tohle mělo potenciál mě "vystřelit z bot"...

Hlas MovieZone promluvil, že Barry Lyndon a Braindead získali každý pět hlasů. Takže uvidím dnes večer na co padne volba.

zvlastne...ja to mam ako Craven total priemer,de Palma Ok a Schumi super

je to strasne priemerny film*8)*

Cože někdo říkal Lide pod schody? Je to perfektní film, Craven měl tehdy hlavu jako studnu plnou nápadu, pro mě jeden ze 3 nej režisérů 20 století a Lide pod schody jsou toho důkazem, Everett McGill fenomenální včetně mamky *:+**:+*kdo neviděl ať jde do toho 👏 a mladej Ving Rhames 😃

Lidé pod schody znějí opravdu skvěle. Počkám si. 

Je to na SkyShowtime, ale opatrně s hypem. Já vlastně chápu to hodnocení na csfd, ale mně se to přesně trefilo do nálady a nebál bych se to doporučovat lidem, kteří chtějí něco jako Gremlins nebo Goonies, ale v drsnější verzi. 

[b]The People Under the Stairs (1991)[/b] Naprosto kouzelné! Kombinace eRkového krváku a dobrodružného filmu s dětským hrdinou, se skvělým devadesátkovým feelingem. Co ale táhne tento film do nezapomenutelných vod, tak je jeden slavný pár z [url=https://welcometotwinpeaks.com/wp-content/uploads/nadine-big-ed-fire-walk-with-me-missing-pieces.jpg]Twin Peaks[/url], kde je tentokrát ženský element ten příčetnější a mužský totální magor, který běhá s brokovnicí po domě, dostává rány do koulí a nosí sado maso obleček. Do toho je tam ještě agresivní pes, bledé psycho děcka, černošský gheto odboj, malý afro MacGyver (naštěstí mnohem snesitelnější, než ten z nového Prokletí Salemu) a Ving Rhames. Nebál bych se to označit jako Cravenův třetí nejlepší film. [b]Raising Cain (1992)[/b] Tak tady čerpal inspiraci Shyalaman pro svůj nejlepší film po Ženě ve vodě (já ji mám rád, ticho tam vzadu) Rozpolceném. Je to dost specifický a schizofrenní zážitek, který je chvílemi lehce překombinovaný, ale čím se De Palma stává s každým viděným filmem mým více a více oblíbeným režisérem, tak je kamera a hrátky s ní.  Hrozně mě baví to záběrování, hlavně ve finále a s vrcholem ve čtyřminutové sekvenci bez střihu, s procházením policejní stanice. Nutně potřebuji dohnat jeho jiné méně známe thrillery. Jo a tohle je ten film, díky kterému se nebudete divit, že dostal Lithgow roli Trinityho. [b]Flatliners (1990)[/b] Velmi zajímavý nápad, který by si ale zasloužil lepší provedení. Přitom karty jsou rozdány skvěle - Za kamerou Jan de Bont, hudba James Newton Howard, hlavní pětice ve složení devadesátkových ikon Roberts, Shutterland, Bacon, Baldwin (bohužel William) a Oliver Platt.  Jenže s těmi kartami si hrál debutující scénárista a Joel Schumacher, který si u mě naopak každým filmem potvrzuje, že je průměrný režisér a Telefonní budka byla spíš výjimka (nemusím ani Volný pád, ani 8MM) Hlavním problémem je kromě uvěřitelnosti (nejsem lékař, ale i tak si myslím, že ty zákroky jsou těžké sci-fi) to, že se tam víceméně vše opakuje 4x s každým hrdinou (uspání, následky, řešení následků) a celé to skončí naprosto průhledným a průměrným koncem.  Takže jsem se moc nebavil a už dnes si z toho moc nepamatuju. Ale asi to pořád bude lepší, než ten zapomenutý remake.

Taky mi to sedlo, herecky super i ta postupná gradace na mě začala působit.  Po skončení jsem si řekl - ok, dobrý, takhle by to šlo, [spoiler]ale teď chci verzi nebo pokračování, kde to blikne, Chicago zmizí, ale nejvyšší velení musí dál jednat a jak tam zmínili, i další země reagovali. [/spoiler]

Na HBO je Weapons a na Kviff Sorry, baby.

Ja jsem si chtel dat [url=https://www.csfd.cz/film/303244-goyangyi-jookeumeul-boneun-doo-gaeui-noon/prehled/]tohle[/url], ale nepodarilo se mi to nikde sehnat. Exhuma je paradni, hlavne jsou to dva filmy v jednom, ale tak hrozna mi neprisla. Noroi je humus a tu jednu drivejsi scenu bych dal tak do top 5 nejdesivejsich scen vubec a Medium ma taky nechutne momenty. Me ale tehdy Ted navedl na Joko Anwara a jeho Prokletou Vesnici a toho bych si chtel dat komplet, protoze Siksa Kubur se mi taky moc libilo a ta jedna scena z rakve... Fuj!

*:D* ok, tak třeba nedávno jsem se dostal k tomu Gonjiamu, cos sem házel a i ten měl svý momenty. Většina z těch filmů má - i když občas mívám problém s tou trochu přepálenou stopáží - tak Exhuma nebo Médium z roku 2021 má fůru momentů, kde bych v tu chvíli nechtěl vůbec bejt a atmosféricky to funguje.

Johan Rudebeck taky není Cambell, ale je v tom to nadšení, celkově legrácka za 3/5 s tou celkem zábavnou premisou, že střihač tak dlouho stříhá horory, až mu z toho hrábne. A k tý Asii ... pět filmů z různých koutů světa, co se tě snaží nějak vyděsit, přebije jeden finální záběr z Noroi třeba *:)*