Tenshi no Tamago (1985)
Animačně nádherný, atmosférou působivý a hudebně depresivní scénář na jednu stránku, s minimem dialogů a maximem scén, které se těžce chápou, pokud tedy mají být vlastně pochopeny. Někdo na csfd, že je to anime Mazací hlava. To je trochu divoké tvrzení, ale je v něm trochu pravdy.
Je to naštěstí krátké, takže se to dá zvládnout, ale na tohle musí být člověk vyloženě naladěný, což jsem bohužel zrovna nebyl. Ale výjimečnost toho snímku na svou dobu chápu. Nakoplo mě to alespoň se brzy vrhnout na léta odkládaný Ghost in the Shell od stejného režiséra.
Prince of Darkness (1987)
Zapadlejší Carpenterův klenot. Už od prvních minut se rozjede velmi hutná atmosféra, podtržená mistrovou hudbou typickou pro osmdesátá léta, podtrhující příběh podobný Věci.
S tím rozdílem, že je tady parta vědců uzavřená v kostele, odkud kvůli bandě creepy bezdomovců (v čele s Alicem Cooperem, který jednu postavu zabije s kolem!) nemohou odejít a postupně je ovládá neznámá entita.
Zásadní problém oproti Věci je ale v tom, že tady jsou naprosto nesympatické postavy, kterým psaly dialogy snad Carpenterovy děti.
Když jedna z nejhůře zahraných postav (tím asiatem z Velkých nesnází v Malé Číně) řekne Asiatce balící hlášku: "vypadáš jako Asiatka" Tak jsem myslel, že proskočím obrazovkou.
Až na Pleasence a Wonga taky skončili všichni právem v propadlišti hereckých dějin.
Jinak mě ale velmi potěšil úplný konec, odkazující na dříve ve filmu zmíněnou Schrödingerovu kočku a taky pár nepříjemných scén a brutálních masek.
Démoni (1985)
Další potvrzení toho, že mi Italská hororová scéna nesedí. Nemám rád ten televizní look, vyžívání se v brutalitě, s jasně červenou krví, za doprovodu neustálého křiku.
Tady to ale začínalo nadějně a první půl hodina správně navnazovala na přicházející masakr, navíc prostředí kina bylo osvěžující. Jenže pak přišlo něco, co se dá výstižně nazvat jako "Evil Dead od někoho, kdo nemá talent a smysl pro humor"
Prosté vyžívání se v krvi bez nápadu, spádu, s bandou hloupých postav a podivných scenaristických rozhodnutí (zakomponování pankáčů tam bylo k čemu proboha?) kterým hlavně chyběl nějaký výraznější hlavní hrdina, protože král béček Bruce Campbell je jen jeden.
Trochu to táhne nahoru soundtrack s několika peckami tehdejší doby a moc hezká hlavní hrdinka.
Končí to úplně debilně a navnazuje to na druhý díl, který mohl být zajímavější...
Kdyby nešel cestou poloremaku, kde se akorát kino vyměnilo za mrakodrap.
Ten režisér skončil u Princezny Fantaghiro a jejich patnácti dílů, takže tak...
Jinak nevím, co je to na Netflixu za verzi, ale dialogy zní, jakoby je ve stylu Vorlových filmů dodabovali ve studiu a nedá se to poslouchat. I manželka, která šla okolo, si toho všimla.
Hororové osmdesátky!
958671
[b]Tenshi no Tamago (1985)[/b]
Animačně nádherný, atmosférou působivý a hudebně depresivní scénář na jednu stránku, s minimem dialogů a maximem scén, které se těžce chápou, pokud tedy mají být vlastně pochopeny. Někdo na csfd, že je to anime Mazací hlava. To je trochu divoké tvrzení, ale je v něm trochu pravdy.
Je to naštěstí krátké, takže se to dá zvládnout, ale na tohle musí být člověk vyloženě naladěný, což jsem bohužel zrovna nebyl. Ale výjimečnost toho snímku na svou dobu chápu. Nakoplo mě to alespoň se brzy vrhnout na léta odkládaný Ghost in the Shell od stejného režiséra.
[b]Prince of Darkness (1987)[/b]
Zapadlejší Carpenterův klenot. Už od prvních minut se rozjede velmi hutná atmosféra, podtržená mistrovou hudbou typickou pro osmdesátá léta, podtrhující příběh podobný Věci.
S tím rozdílem, že je tady parta vědců uzavřená v kostele, odkud kvůli bandě creepy bezdomovců (v čele s Alicem Cooperem, který jednu postavu [spoiler]zabije s kolem![/spoiler]) nemohou odejít a postupně je ovládá neznámá entita.
Zásadní problém oproti Věci je ale v tom, že tady jsou naprosto nesympatické postavy, kterým psaly dialogy snad Carpenterovy děti.
Když jedna z nejhůře zahraných postav (tím asiatem z Velkých nesnází v Malé Číně) řekne Asiatce balící hlášku: "vypadáš jako Asiatka" Tak jsem myslel, že proskočím obrazovkou.
Až na Pleasence a Wonga taky skončili všichni právem v propadlišti hereckých dějin.
Jinak mě ale velmi potěšil úplný konec, odkazující na dříve ve filmu zmíněnou [spoiler]Schrödingerovu kočku[/spoiler] a taky pár nepříjemných scén a brutálních masek.
[b]Démoni (1985)[/b]
Další potvrzení toho, že mi Italská hororová scéna nesedí. Nemám rád ten televizní look, vyžívání se v brutalitě, s jasně červenou krví, za doprovodu neustálého křiku.
Tady to ale začínalo nadějně a první půl hodina správně navnazovala na přicházející masakr, navíc prostředí kina bylo osvěžující. Jenže pak přišlo něco, co se dá výstižně nazvat jako "Evil Dead od někoho, kdo nemá talent a smysl pro humor"
Prosté vyžívání se v krvi bez nápadu, spádu, s bandou hloupých postav a podivných scenaristických rozhodnutí (zakomponování pankáčů tam bylo k čemu proboha?) kterým hlavně chyběl nějaký výraznější hlavní hrdina, protože král béček Bruce Campbell je jen jeden.
Trochu to táhne nahoru soundtrack s několika peckami tehdejší doby a moc hezká hlavní hrdinka.
Končí to úplně debilně a navnazuje to na druhý díl, který mohl být zajímavější...
Kdyby nešel cestou poloremaku, kde se akorát kino vyměnilo za mrakodrap.
Ten režisér skončil u Princezny Fantaghiro a jejich patnácti dílů, takže tak...
Jinak nevím, co je to na Netflixu za verzi, ale dialogy zní, jakoby je ve stylu Vorlových filmů dodabovali ve studiu a nedá se to poslouchat. I manželka, která šla okolo, si toho všimla.
Hororové osmdesátky!
|
reagovat
|
Pro mě nej zombie věc, takhle na první dobrou, je pořád asi ten Snyderův Úsvit. I dneska mě fascinuje to tempo - přijde ze šichty, s přítelem projdou koupelnou a ... už na chodbě čumí ta sousedovic holka na bruslích, a v podstatě do závěrečných titulků se film nezastaví. 
Ale tak, už od konce října zas můžeš říct, že se letos moc těšíš na Vánoce