[b]The People Under the Stairs (1991)[/b] Naprosto kouzelné! Kombinace eRkového krváku a dobrodružného filmu s dětským hrdinou, se skvělým devadesátkovým feelingem. Co ale táhne tento film do nezapomenutelných vod, tak je jeden slavný pár z [url=https://welcometotwinpeaks.com/wp-content/uploads/nadine-big-ed-fire-walk-with-me-missing-pieces.jpg]Twin Peaks[/url], kde je tentokrát ženský element ten příčetnější a mužský totální magor, který běhá s brokovnicí po domě, dostává rány do koulí a nosí sado maso obleček. Do toho je tam ještě agresivní pes, bledé psycho děcka, černošský gheto odboj, malý afro MacGyver (naštěstí mnohem snesitelnější, než ten z nového Prokletí Salemu) a Ving Rhames. Nebál bych se to označit jako Cravenův třetí nejlepší film. [b]Raising Cain (1992)[/b] Tak tady čerpal inspiraci Shyalaman pro svůj nejlepší film po Ženě ve vodě (já ji mám rád, ticho tam vzadu) Rozpolceném. Je to dost specifický a schizofrenní zážitek, který je chvílemi lehce překombinovaný, ale čím se De Palma stává s každým viděným filmem mým více a více oblíbeným režisérem, tak je kamera a hrátky s ní.  Hrozně mě baví to záběrování, hlavně ve finále a s vrcholem ve čtyřminutové sekvenci bez střihu, s procházením policejní stanice. Nutně potřebuji dohnat jeho jiné méně známe thrillery. Jo a tohle je ten film, díky kterému se nebudete divit, že dostal Lithgow roli Trinityho. [b]Flatliners (1990)[/b] Velmi zajímavý nápad, který by si ale zasloužil lepší provedení. Přitom karty jsou rozdány skvěle - Za kamerou Jan de Bont, hudba James Newton Howard, hlavní pětice ve složení devadesátkových ikon Roberts, Shutterland, Bacon, Baldwin (bohužel William) a Oliver Platt.  Jenže s těmi kartami si hrál debutující scénárista a Joel Schumacher, který si u mě naopak každým filmem potvrzuje, že je průměrný režisér a Telefonní budka byla spíš výjimka (nemusím ani Volný pád, ani 8MM) Hlavním problémem je kromě uvěřitelnosti (nejsem lékař, ale i tak si myslím, že ty zákroky jsou těžké sci-fi) to, že se tam víceméně vše opakuje 4x s každým hrdinou (uspání, následky, řešení následků) a celé to skončí naprosto průhledným a průměrným koncem.  Takže jsem se moc nebavil a už dnes si z toho moc nepamatuju. Ale asi to pořád bude lepší, než ten zapomenutý remake.

Taky mi to sedlo, herecky super i ta postupná gradace na mě začala působit.  Po skončení jsem si řekl - ok, dobrý, takhle by to šlo, [spoiler]ale teď chci verzi nebo pokračování, kde to blikne, Chicago zmizí, ale nejvyšší velení musí dál jednat a jak tam zmínili, i další země reagovali. [/spoiler]

Na HBO je Weapons a na Kviff Sorry, baby.

Ja jsem si chtel dat [url=https://www.csfd.cz/film/303244-goyangyi-jookeumeul-boneun-doo-gaeui-noon/prehled/]tohle[/url], ale nepodarilo se mi to nikde sehnat. Exhuma je paradni, hlavne jsou to dva filmy v jednom, ale tak hrozna mi neprisla. Noroi je humus a tu jednu drivejsi scenu bych dal tak do top 5 nejdesivejsich scen vubec a Medium ma taky nechutne momenty. Me ale tehdy Ted navedl na Joko Anwara a jeho Prokletou Vesnici a toho bych si chtel dat komplet, protoze Siksa Kubur se mi taky moc libilo a ta jedna scena z rakve... Fuj!

*:D* ok, tak třeba nedávno jsem se dostal k tomu Gonjiamu, cos sem házel a i ten měl svý momenty. Většina z těch filmů má - i když občas mívám problém s tou trochu přepálenou stopáží - tak Exhuma nebo Médium z roku 2021 má fůru momentů, kde bych v tu chvíli nechtěl vůbec bejt a atmosféricky to funguje.

Johan Rudebeck taky není Cambell, ale je v tom to nadšení, celkově legrácka za 3/5 s tou celkem zábavnou premisou, že střihač tak dlouho stříhá horory, až mu z toho hrábne. A k tý Asii ... pět filmů z různých koutů světa, co se tě snaží nějak vyděsit, přebije jeden finální záběr z Noroi třeba *:)*

U toho Ghost in the Shell mě docela udivuje, jak je manga u nás víceméně špatně přijata, ale anime je vlastně kult. Jak jednička a dvojka, tak ta moderní předělávka prvního dílu. Hraný nevím, jestli budu riskovat, ten nevypadal na pecku z ranku Ality.

Španělsko mám moc rád, Francii taky, ale když se chci fakt bát, tak musím do Asie.

Slyšel jsem o tom, myslím že o tom mluvil Rolfe v Cinemassacru.Ale neviděl jsem.To s tou motorkou.. Vrchol Evil Dead je motorovka, Braindead sekačka a tady... katana. To je jak jít s párátkem na Godzillu.

Italové mi taky nikdy nesedli, čest vyjímce a to panu Fulcimu a jeho Dům u hřbitova, to je fakt jediný film. Argento, Bava, Guadagnino atd mi nikdy k srdci nepřirostli, stejně tak Mexický nebo Španělský horory. Radši tu Francii tam jsou lepší řezníci, Aja, Bustillo, Maury, Gens atd 

Když Bava, tak jeho táta Mario *:+* Ale z Démonů jsem měl tehdy vesměs podobný dojmy, jak píšeš. Zvídavost umocnil úvod a prostředí kina a pak ... už si vzpomínám na OST a jak tam jezdí na motorkách. Následující sice spadá do devadesátek, ale jak jsi zmínil Evil Dead, tuhle jeho švédskou ... neřekl bych vykrádačku, jako spíš [url=https://www.csfd.cz/film/236323-zly-ed/prehled/]poctu [/url]znáš?

Na to vejce jsem se nedávno díval také. Jako vizuálně je to super, ale zcela mě to minulo, nebo spíš mi to nedalo nic, co by mě zaujalo. Čekal jsem od toho mnohem víc.  Ghost in the shell doporučuju, já to už viděl několikrát a zamiloval jsem se do hudby, vizuálu i příběhu. Dokonce i ten druhý díl je fajn.  Já se shodou okolností díval na další tvorbu Mamoru Oshii a tou byli [b]Nebeští jezdci / [/b][b]The Sky Crawlers [/b](2008). A to mě bavilo, především vzdušné souboje jsou super ([url=https://youtu.be/10wV05aNu9o?si=lvcG2QG4shLfkBWY]malá ukázka[/url]). 

Budu se těšit. S tématem horor bych mohl pomoct, ale to je jak radit Jacku Rozparovači, jak má zabíjet a nebýt chycen.

Tede, ty buď čteš jak Číslo pět žije nebo mě máš rád a čekáš celý večer na tento příspěvek, aby si mi dal palec nahoru*:D*

[b]Tenshi no Tamago (1985)[/b] Animačně nádherný, atmosférou působivý a hudebně depresivní scénář na jednu stránku, s minimem dialogů a maximem scén, které se těžce chápou, pokud tedy mají být vlastně pochopeny. Někdo na csfd, že je to anime Mazací hlava. To je trochu divoké tvrzení, ale je v něm trochu pravdy. Je to naštěstí krátké, takže se to dá zvládnout, ale na tohle musí být člověk vyloženě naladěný, což jsem bohužel zrovna nebyl. Ale výjimečnost toho snímku na svou dobu chápu. Nakoplo mě to alespoň se brzy vrhnout na léta odkládaný Ghost in the Shell od stejného režiséra. [b]Prince of Darkness (1987)[/b] Zapadlejší Carpenterův klenot. Už od prvních minut se rozjede velmi hutná atmosféra, podtržená mistrovou hudbou typickou pro osmdesátá léta, podtrhující příběh podobný Věci. S tím rozdílem, že je tady parta vědců uzavřená v kostele, odkud kvůli bandě creepy bezdomovců (v čele s Alicem Cooperem, který jednu postavu [spoiler]zabije s kolem![/spoiler]) nemohou odejít a postupně je ovládá neznámá entita. Zásadní problém oproti Věci je ale v tom, že tady jsou naprosto nesympatické postavy, kterým psaly dialogy snad Carpenterovy děti. Když jedna z nejhůře zahraných postav (tím asiatem z Velkých nesnází v Malé Číně) řekne Asiatce balící hlášku: "vypadáš jako Asiatka" Tak jsem myslel, že proskočím obrazovkou. Až na Pleasence a Wonga taky skončili všichni právem v propadlišti hereckých dějin. Jinak mě ale velmi potěšil úplný konec, odkazující na dříve ve filmu zmíněnou [spoiler]Schrödingerovu kočku[/spoiler] a taky pár nepříjemných scén a brutálních masek. [b]Démoni (1985)[/b] Další potvrzení toho, že mi Italská hororová scéna nesedí. Nemám rád ten televizní look, vyžívání se v brutalitě, s jasně červenou krví, za doprovodu neustálého křiku. Tady to ale začínalo nadějně a první půl hodina správně navnazovala na přicházející masakr, navíc prostředí kina bylo osvěžující. Jenže pak přišlo něco, co se dá výstižně nazvat jako "Evil Dead od někoho, kdo nemá talent a smysl pro humor"  Prosté vyžívání se v krvi bez nápadu, spádu, s bandou hloupých postav a podivných scenaristických rozhodnutí (zakomponování pankáčů tam bylo k čemu proboha?) kterým hlavně chyběl nějaký výraznější hlavní hrdina, protože král béček Bruce Campbell je jen jeden. Trochu to táhne nahoru soundtrack s několika peckami tehdejší doby a moc hezká hlavní hrdinka. Končí to úplně debilně a navnazuje to na druhý díl, který mohl být zajímavější... Kdyby nešel cestou poloremaku, kde se akorát kino vyměnilo za mrakodrap. Ten režisér skončil u Princezny Fantaghiro a jejich patnácti dílů, takže tak... Jinak nevím, co je to na Netflixu za verzi, ale dialogy zní, jakoby je ve stylu Vorlových filmů dodabovali ve studiu a nedá se to poslouchat. I manželka, která šla okolo, si toho všimla.

Moc mi to sedlo a film jsem si hodně vychutnal. Na druhou stranu vím, že tohle nebude film pro každého, kvůli tomu, jak ho režisérka Kathryn Bigelow a scénárista Noah Oppenheim vystavěli. Film má hodně nepříjemné a celkem aktuální téma, protože třetí světová válka potažmo atomová válka, může vypuknou velmi snadno. Podstatě stačí, aby se jeden nebo dva pánové špatně vyspali. A o tom tento film je. Jak bude reagovat USA na útok balistické rakety. A co by se stalo, kdyby dopadla do středu USA. Bigelow natočila hodně civilní a konverzační film, kde prim hrají úderné dialogy a herci, kteří se snaží podat, co nejvíce civilní a realistické výkony. A v tomto ohledu Bigelow odvedla moc dobrou práci. Film dokáže být hutný, nepříjemný, má parádní atmosféru, která vás přišpendlí ke gauči, a budeme v napětí sledovat, co se stane. Hodně moc se mi líbilo, jak Bigelow dokáže prodat jistou nevyhnutelnost, nepřipravenost a ztrátu naděje v tváří tvář kruté realitě. Parádně funguje i celková zmatenost všech zúčastněných, protože sami nemohou uvěřit, že se jejich noční můra stala. Rebecca Ferguson je zde parádní a v této civilní poloze jsem si jí hodně užil. Gabriel Basso mě velmi příjemně překvapil a svou postavu zahrál moc dobře. Idris Elba má obrovské charisma a je tady dost dobrý. Totéž platí i pro Jareda Harrise, Jasona Clarka či Trayho Lettse. Anthony Ramos má vděčnou postavu a v této poloze nebyl vůbec špatný. Osobně jsem si film dost užil a hodně mi sedlo jak je natočený a odvyprávěný. A tady se to bude lámat. Věřím, že ne každému sedne tento styl vyprávění, dávkování informací, případně to že je to ve výsledku jen konverzačka, která třikrát opakuje to samé, ale pokaždé z jiné perspektivy. Dům plný dynamitu je z mého pohledu napínavý a velmi atmosférický film, který mi dost sedl a jsem velmi spokojený. [b]8-8,5/10[/b]