



|
reagují:
Vetrelec_v_tepl
|
reagovat
|


|
reagují:
Disketa1
|
reagovat
|

|
reagovat
|
|
reagovat
|
|
reagovat
|
Hodně zdraví všem!|
reagovat
|

|
reagují:
Disketa1
|
reagovat
|

|
reagují:
Memphis
|
reagovat
|
To se často skrejvá i v naprostejch všednostech, kdy jsme možná ... a teď ještě neřvu na mrak, já na něj jen koukám ... jsme trochu někdy zblbnutý, že všechno musí být opulentní, velkolepý, pak to jinak není zážitek. Ale kdepak. A k Tvý otázce - dolejhalo to na mě dřív, ne s nutností se srovnávat s okolím, ale jednak jsem byl docela destruktivní a bylo to často takový „Sakra, je mi 26 a ... tohle mi nevyšlo, to je k ničemu, podělal jsem to!“. Což je vlastně krůček k tý sebepasti, že bys to začal právě porovnávat s ostatními. Když, můžeš na to jít opačně, jak tu píše třeba Lifty s těmi herci, každej má tu svou vlnu prostě jinou. Třeba o třicítce jsem slyšel x řečí a sám jsem to nevnímal, vnímalo to okolí, že furt někdo nadhazoval něco o vlacích, že jako ujíždí, že co rodina a já říkal, že když ujede, tak půjdu na nádráží za dalším, no. Teď je mi 36 a všímám si, že v okolí už ta číslovka někoho drtí způsobem, že jdeš někam třeba na akci, koncert a někdo zahaleká: „Ty jo, to je tak do půlnoci, vidˇ, už nám není 20!“. A začne to pitvat. Když se v tomhle nenimráš a jdeš někam, protože tam chceš jít a máš v životě něco - je fuk, co přesně - co Tě baví, tak je to vlastně jen shluk čísel, to je celý. Jasně, asi nebudeme vitální jako Clint, ale takhle nikdy nebudeš trapnej nebo starej. Btw, jestli posloucháš MZ live, v tom výročním o založení má Cival na konci celkem trefnej monolog, o čem kdysi snil a co se stalo. Myslim, že to jde převést úplně na cokoliv. Tak všechno nejlepší 
|
reagovat
|
|
reagovat
|

|
reagovat
|


|
reagovat
|
.
|
reagovat
|
|
reagovat
|