Škoda jen, že jakmile se dítě narodí, začne být všem těm rádoby bojovníkům za život (v rámci té kulturní války) okamžitě úplně u zadku. 
Takže jim o nějakou ochranu vůbec nejde. Jde jim o úplně jiné věci, věci mnohem méně ušlechtilé. 

Tak čierny že v rámci svojej role v Star Wars si u Lucasa vybavil že jeho postava bude mať fialový svetelný meč. 

Na Twitteru se mi objevují všemožná videa s Charliem Kirkem a všemi jeho hnusy, které během svého produktivního života hlásal. Je to peklo a mám v jeho případě fakt velký problém s empatií, zvláště poté, co sám veřejně odsuzoval jakoukoli empatii s rodiči dětských a dospívajících obětí masového střílení na amerických školách.

Ještě poslední věc, než si dám pohov. Tahle otázka je tak emočně nabitá, protože vznikl dojem, že je přímo spojená s otázkou potratů, ale není. Já si myslím, že plod je člověk (ve své ranné fázi) ale že potrat není zločin, ani vražda a pragmaticky je dobrá politika ho umožnit.

Mohl bych si ale stejně tak dobře myslet, že člověk vzniká až když se mu vytvoří nervová tkáň, nebo až když se narodí, nebo třeba v 18. To je fuk. Přesto bych mohl být striktně proti potratům, protože přeci stejně všichni víme, že ať už je to v mateřském lůně cokoliv, roste to v člověka a chceme-li chránit lidský život, musíme chránit i tento růst, který je jeho nezbytným předpokladem.

Takže celá ta kulturní válka o definici plodů je vlastně odbočka od reálného problému: za jakou cenu (ve smyslu obětování pohodlí, bezpečí, zdraví atd., i ve smyslu financí) jsme ochotni chránit vznik lidského źivota. To je celé. 

súhlas. Ja som aj za to, aby sa hranica z 12 týždňov (tak by to malo byť u nás) posunula, napr. na 20. To ešte stále nie je samostatná entita. Žena má právo robiť so svojim telom, čo chce. Akýkoľvek postoj, ktorý jej berie možnosť aspoň do toho 12-eho týždňa ísť na potrat je neprijateľný. 

Co se týká potratů, tady zastávám jediný názor a to, aby ten člověk tu možnost měl. 

Pokud ji nedostane,  bude to řešit alternativně a mnohem brutálněji (zdravím ramínka)

Nehledě na případy, kdy je žena znásilněna, otěhotní a krome doživotní psychické újmy bude v sobě nosit připomínku po nasilnikovi...

I kdyby to dítě pak dala do baby boxu, tak tohle musí být nepředstavitelné zlo a devět měsíců dlouha Sophiina volba.

to by mohlo byť dobré vysvetlenie. Evidentne sa do filozofie rozumieš dosť, určite viac ako ja. Ja ju mám tiež pomerne rád, len je to ako s filmami - niektoré zbožňujem, iné nenávidím, chápeš 

Momentálne sa zaujímam o Schopenhauera, mám doma Aphorismen zur Lebensweisheit v origináli, už to len začať čítať. 

No, oni jsou ti filosofové v trochu těžké pozici, protože se právě snažili zjistit něco o tom, jak si vytváříme pojmy a věty, obraceli myšlení a jazyk samo na sebe a k tomu jazyk moc není uzpůsobený. Takže museli být trošku vynalézaví v tom, jak to budou popisovat. Analytici si právě pomáhají proměnnými a vzorečky a logickými znaménky, to taky někdo může říct, proč to normálně neřeknou. 

Normálně to neřeknou proto, že o těchhle věcech se normálně nemluví, takže je normální jazyk neumí dostatečně přesně rozlišit a popsat. 

Konečne si pochopil, že porovnávať zrod človeka a zrod bábovky je trochu mimo...

Raz som v okruhu kamošov mal zaujímavú diskusiu o tom, či by radšej šli na potrat, alebo zabili delfína.

Zhodli sme sa v tom, že: čím inteligentnejší tvor, tým viac to mrzí, že ho zabijeme.

Potom som si ale uvedomil, že človek nie je zviera a my, ako ľudia, by sme sa nemali zabíjať či už za politické názory, alebo za fakt že

nemá plod pľúca? Okej. 

Až budu chtít dětem vysvětlit, jak vznikají děti, tak si půjdu pro metafory k Vám

James Woods sa vyjadruje k smrti Kirka (ak to nie je AI): It´s not gun violence. It´s Democrat violence. 

Kus kokota, no

Květ třešně by byl spíš třešeň ne? Spíš tu jde o to, že semínko třešňě, v momentě, kdy se v něm rozjedou klíčící procesy, je už nová třešeň, i když nemá větve, listy, květy ani plody, které by od ní naivně Gonzi očekával. Ale je to třešeň. Co by to bylo jiného.  Lidi nejsou výrobky, to jsou trošku jinak definované entity, proto jsou ta ostatní srovnání s výrobky mimo. To přirovnání ke stromu je přijatelné, jen jsem Ti ho opravil.

presne o to ide, Hegel akoby sa vyžíval v tom, že jeho texty nikto nepochopí. Ale ak nevieš niečo vysvetliť jasne a zreteľne a musíš to opisovať vetami na pol strany, je problém v tebe, nie čitateľovi. Schopenhauer, Nietzsche, Russell, Heidegger... všetci títo vedeli svoju filozofiu predať zrozumiteľne, a taktiež to neboli majstri holých, nerozvitých viet - ale človek nemal problém rozlúštiť predávanú myšlienku. Kant je na tom lepšie, ale dlho potrvá, než sa znovu pustím do čítania Kritiky čistého rozumu. 

Určite nie diskusiu o tom, kedy začína ľudský život. 

Obvykle se činí distinkce mezi kontinentální a analytickou filosofií. Kontinentální je ta, co vytváří podivnou temně poetickou terminologii, analytická je ta, jejíž úvahy vypadají jako matematické vzorce smíchané s programátorským kódem. 

Až na to, že ta distinkce je hodně zdánlivá. Fenomenologie zažívá u analytických filosofů velkou rehabilitaci, najednou zjišťují, že se ti podivíni zabývali něčím, co oni taky řeší a byli v tom navzdory svéráznému jazyku dosti precizní.

Hegela nemohu moc posoudit, protože ho prdlačky chápu (navzdory tomu, že jsem psal o fenomenologických filosofech, kteří z něho vycházeli) ale Kanta rozhodně lze číst analyticky a je pro současnou analytickou filosofii naprosto zásadní, stejně tak třeba Husserl (který spadá do té hegelovské tradice) je dneska diskutován více v analytických kruzích než kde jinde.

ja ale nevravím o každej filozofii, no mnohé smery stoja práve na tzv. word salade. Hovoriť veľa, povedať málo. Najlepším príkladom tohto sú Kant s Hegelom. 

"Definice člověka jako buňky, která má lidské DNA a člověk z ní při správných podmínkách může vyrůst je prostě komická z jakéhokoli
praktického pohledu. Má takto definovaný člověk plíce? Ne." 

Komický je právě tento argument. Člověk totiž není statická entita. Nelze ho definovat jako třeba geometrický útvar. Člověk je proces v čase. Kdybys definoval člověka jako rozumného, plně vyvinutého tvora s plícemi, schopností se rozhodovat, mluvit atd. zkrátka mu krom plic přiřknul i vše ostatní, co ho činí člověkem, zjistil bys, že půlka lidí do té definice nespadá a že člověk podle Tvé definice nepřichází na svět rozením, jako ostatní savci, ale zničeho nic se objevuje na místě, kde těsně před tím nevysvětlitelně zmizela nějaká jiná, dospívající entita, se stejnou DNA, jejíž definici dosud neznáme. 

Člověk je kontinuální proces, který začíná početím a končí smrtí. Život považujeme za natolik substanciální, že o mrtvém mluvíme jen jako o lidských ostatcích a nepovažujeme ho už za člověka. Mezi početím a smrtí je v podstatě jediný další zlom, který by mohl být kandidátem na "vznik člověka" a to je porod. Tvrdit, že devítiměsíční dítě, schopné poznat hlas matky a dokonce si vytvářet vzpomínky, není člověk, je ale i pro nejliberálnější liberály hodně kontraintuitivní. Takže naprosto plynulý proces uměle rozříznou někde, kde se to pragmaticky, z lékařských důvodů hodí a řeknou, tak třeba odsud. To je směšné. Bylo by hezké opírat to o vznik vyšší formy vědomí, nebo myšlení, bohužel současná věda nemá tušení, co to vědomí a v podstatě ani myšlení přesně je, takže těžko určit, kde vzniká. Zato ten bod, kdy se dvě různé entity s různými DNA spojí a vytvoří kvalitativně něco nového s vlastním charakterem a vlastní dynamikou, je překvapivě dobře vyznačitelný. A to v přírodě vůbec nebývá zas tak časté, většina organických entit má pro nás velmi nejasné hranice a počátky, ale sobě samým shodou okolností rozumíme dost na to, abychom věděli, kde začínáme. Pozoruhodné totiž je, že když přistoupíme na tu ontologicky nejpohodlnější variantu (počátek početím), zjistíme, že nejen odpovídá vědecké definici (člověk jako živý tvor s jedinečnou lidskou DNA) ale i běžné intuici, kterou lidé mají od pradávna. Lidé totiž už od pravěku cca měsíc po koitu zjišťují, že asi čekají miminko. Budou mít dítě. 

V tom se právě lidi hodně pletou. FIlosofie je naopak jediný způsob, jak s jistotou zjistit něco o realitě. Věda v tom může pomoci, ovšem pouze stojí-li na filosofických základech a jak víme od konce středověku, empirické poznání je v principu nejisté. Jediné co máme, je bohužel rozum. Pár logických zásad které nelze popřít (protože akt popírání vyžaduje jejich platnost) a schopnost je dále konzistentně rozvíjet a používat.