Květ třešně by byl spíš třešeň ne? Spíš tu jde o to, že semínko třešňě, v momentě, kdy se v něm rozjedou klíčící procesy, je už nová třešeň, i když nemá větve, listy, květy ani plody, které by od ní naivně Gonzi očekával. Ale je to třešeň. Co by to bylo jiného.  Lidi nejsou výrobky, to jsou trošku jinak definované entity, proto jsou ta ostatní srovnání s výrobky mimo. To přirovnání ke stromu je přijatelné, jen jsem Ti ho opravil.

presne o to ide, Hegel akoby sa vyžíval v tom, že jeho texty nikto nepochopí. Ale ak nevieš niečo vysvetliť jasne a zreteľne a musíš to opisovať vetami na pol strany, je problém v tebe, nie čitateľovi. Schopenhauer, Nietzsche, Russell, Heidegger... všetci títo vedeli svoju filozofiu predať zrozumiteľne, a taktiež to neboli majstri holých, nerozvitých viet - ale človek nemal problém rozlúštiť predávanú myšlienku. Kant je na tom lepšie, ale dlho potrvá, než sa znovu pustím do čítania Kritiky čistého rozumu. 

Určite nie diskusiu o tom, kedy začína ľudský život. 

Obvykle se činí distinkce mezi kontinentální a analytickou filosofií. Kontinentální je ta, co vytváří podivnou temně poetickou terminologii, analytická je ta, jejíž úvahy vypadají jako matematické vzorce smíchané s programátorským kódem. 

Až na to, že ta distinkce je hodně zdánlivá. Fenomenologie zažívá u analytických filosofů velkou rehabilitaci, najednou zjišťují, že se ti podivíni zabývali něčím, co oni taky řeší a byli v tom navzdory svéráznému jazyku dosti precizní.

Hegela nemohu moc posoudit, protože ho prdlačky chápu (navzdory tomu, že jsem psal o fenomenologických filosofech, kteří z něho vycházeli) ale Kanta rozhodně lze číst analyticky a je pro současnou analytickou filosofii naprosto zásadní, stejně tak třeba Husserl (který spadá do té hegelovské tradice) je dneska diskutován více v analytických kruzích než kde jinde.

ja ale nevravím o každej filozofii, no mnohé smery stoja práve na tzv. word salade. Hovoriť veľa, povedať málo. Najlepším príkladom tohto sú Kant s Hegelom. 

"Definice člověka jako buňky, která má lidské DNA a člověk z ní při správných podmínkách může vyrůst je prostě komická z jakéhokoli
praktického pohledu. Má takto definovaný člověk plíce? Ne." 

Komický je právě tento argument. Člověk totiž není statická entita. Nelze ho definovat jako třeba geometrický útvar. Člověk je proces v čase. Kdybys definoval člověka jako rozumného, plně vyvinutého tvora s plícemi, schopností se rozhodovat, mluvit atd. zkrátka mu krom plic přiřknul i vše ostatní, co ho činí člověkem, zjistil bys, že půlka lidí do té definice nespadá a že člověk podle Tvé definice nepřichází na svět rozením, jako ostatní savci, ale zničeho nic se objevuje na místě, kde těsně před tím nevysvětlitelně zmizela nějaká jiná, dospívající entita, se stejnou DNA, jejíž definici dosud neznáme. 

Člověk je kontinuální proces, který začíná početím a končí smrtí. Život považujeme za natolik substanciální, že o mrtvém mluvíme jen jako o lidských ostatcích a nepovažujeme ho už za člověka. Mezi početím a smrtí je v podstatě jediný další zlom, který by mohl být kandidátem na "vznik člověka" a to je porod. Tvrdit, že devítiměsíční dítě, schopné poznat hlas matky a dokonce si vytvářet vzpomínky, není člověk, je ale i pro nejliberálnější liberály hodně kontraintuitivní. Takže naprosto plynulý proces uměle rozříznou někde, kde se to pragmaticky, z lékařských důvodů hodí a řeknou, tak třeba odsud. To je směšné. Bylo by hezké opírat to o vznik vyšší formy vědomí, nebo myšlení, bohužel současná věda nemá tušení, co to vědomí a v podstatě ani myšlení přesně je, takže těžko určit, kde vzniká. Zato ten bod, kdy se dvě různé entity s různými DNA spojí a vytvoří kvalitativně něco nového s vlastním charakterem a vlastní dynamikou, je překvapivě dobře vyznačitelný. A to v přírodě vůbec nebývá zas tak časté, většina organických entit má pro nás velmi nejasné hranice a počátky, ale sobě samým shodou okolností rozumíme dost na to, abychom věděli, kde začínáme. Pozoruhodné totiž je, že když přistoupíme na tu ontologicky nejpohodlnější variantu (počátek početím), zjistíme, že nejen odpovídá vědecké definici (člověk jako živý tvor s jedinečnou lidskou DNA) ale i běžné intuici, kterou lidé mají od pradávna. Lidé totiž už od pravěku cca měsíc po koitu zjišťují, že asi čekají miminko. Budou mít dítě. 

V tom se právě lidi hodně pletou. FIlosofie je naopak jediný způsob, jak s jistotou zjistit něco o realitě. Věda v tom může pomoci, ovšem pouze stojí-li na filosofických základech a jak víme od konce středověku, empirické poznání je v principu nejisté. Jediné co máme, je bohužel rozum. Pár logických zásad které nelze popřít (protože akt popírání vyžaduje jejich platnost) a schopnost je dále konzistentně rozvíjet a používat. 

tak čierny, že vymenúva Forrestovi všetky spôsoby prípravy kreviet

A terazky mi povedztě, Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom fanatický? 

Tak čierny že bol v úzkom výbere vrámci castingu na novú Snehulienku od Disneyho. 

Furt som asi mimo. Kde je ten fanatický názor? 

Nechcete to uzavřít tím, že Kirk empatii odsuzoval?
Nikomu ho nemusí být líto, on by to tak chtěl, my to tak chceme ... tak co 

Takže protože nebyla jasná motivace (tady zatím není stoprocentně jistá a jasná taky... dokud dotyčného nechyti, to je prostě fakt, a ani pak za to nikdy nebude moct celá americká levice, ale jen ten člověk sám, ať se ukáže jakákoliv motivace, že jo), je v pohodě, že od většiny republikánů zněly jen konspirace, zesměšňování a žádné odsouzení činu. Ok. 
Teď po vraždě Kirka vidím okamžité odsouzení od prakticky všech demokratů. To ale samozřejmě druhé straně nebrání v tom, co jsem napsal i níže. Rozněcovaní další nenávisti a absurdnímu obviňování všech.

Nic jsi neznegoval, jen si další emoce doplnil.
Pokud jsme tedy u výuky textu, pak pro negaci bys musel napsat něco ve smyslu "Za tu radost jsem se zastyděl", nebo alespoň "Radost jsem přestal pociťovat".
To nejsem já, kdo slovíčkaří. Buď chlap a přiznej, že jsi přestřelil, zcela očividně, napsáno černé na bílém, nebo si alibisticky lži do kapsy, je mi to už vlastně fuk.
A pokud tedy mermomoci chceš, tak si to tady přepíšu do správného času:

"Nevím jak dood, ale Tony MĚL z té smrti radost."

Mně to tedy nepříjde o nic lepší.