Koprovka na prvom mieste, z toho ma vazne napina a radsej sa od nej drzim vo najdalej a hned v zavese je ryzovy nakyp. Nie som velky fanusik ryze a toto je u mna cinska pomsta na druhu.

Ty vole, na toto si všeobecně dávám pozor a teď jsem si naběhl jak nikdy

Kopr, houby, játra, žampiony, cokoli co má dršťky, všechny mořské potvory kromě ryb.

Dvoudenní smrad dole? Snad to tu nečte. 

K té kvasnicové. Jako dítěti mi spadl rohlík ve školce s touto pomazánkou do čaje. Učitelka mě donutila to sníst...
Roky jsem o tom neslyšel a úspěšně na to zapomněl. Teď jsem se přiženil do rodiny, kde se to pravidelně dělá. Manželka si na tom ujíždí. Ten smrad dole jde cítit ještě dva dny a mám z toho nepříjemné flashbacky.
Ale zase mě naučili jíst žemlovku, kterou jsem ze stejného důvodu (namočený rohlík) nedával.
Nejodpornější věc, jakou jsem kdy jedl, tak byla nedávno nějaká verze šmakouna od jiné značky (který je všeobecně svou konzistencí a chutí odporný) a chutnalo to beze srandy, jak kdyby mi někdo prděl do pusy... Což jsem díky bohu nezažil, ale takto nějak si to představuju.
Podobné pocity jsem měl z "natto" neboli kvašených sojových bobů, které jsem viděl v Shogunovi a musel to velice ochutnat.
Jinak nijak nevyhledávám výrobky z kynutého těsta, rozinky a nejsem ani fanda vlašských ořechů.

Vidíš, houbová omáčka by asi prošla i u mě. A možná i nějaké houbové pomazánky. 

Ty jo, toho je. Houby, vajíčka, brokolice, květák, koprovka, tlusté maso co připomíná žužu atd. 

Houby jsou taky moje no-go, ale podobně jako u vajíček jsou způsoby jejich přípravy, kdy mi obojí dokonce i chutná (houbová omáčka/smažené žampiony u fungi a míchačky u vajec)

Kopr.

A houby.

A většinu mořských plodů, pokud to není treska nebo tuňák.

Těch věcí je spousta, ale pokud mi něco již od útlého dětství nepadne do huby, a dělá se mi z toho jako z jediného jídla vyloženě zle, tak jsou to játra na jakýkoliv způsob. Otec dodnes rád dělává vepřová játra v trojobalu, a to by ti nesežral ani Somálec...

Jsou dve veci z klasicke kuchyne, ktere nedokážu pozrit. Mliko v tekute podobe (syr,jogurt.... to dam uz v pohode, ale samo mliko proste ne) a pak vejce na mekko v jakekoliv podobe

Nemám příliš v oblibě polévku z červené řepy nebo špenát, i když je dokážu sníst.
Kdysi jsem vůbec nemusel taky knedlík s kapustou, dneska tu kombinaci vlastně miluju. Zajímavé, jak se někdy člověku změní chutě. 
Bramborová kaše jak kdy, spíše když je taková vláčnější.
Klasická pizza s rajčaty nic moc, i když jinde a jinak zpracované mám rajčata rád. 
Obecně vůbec nemusím houby. 
Celkově bych ale asi řekl jen u máločeho z toho, co jím... nebo jsem přinucen jíst, že to opravdu nesnáším.
PS: Kvasnicová pomazánka je super. 

Kluci, jaké jídlo opravdu nesnášíte a proč?
Ja nenávidím kvasnicovou polévku a pomazánku, protože kur.a proč někdo něco takového vůbec vymyslel?

Protože seš línej googlit a trolíš. Napsali jsme Ti několikrát, že za Obamy to bylo jinak a napsali jsme i jak...

Tak proc jsi ty odpovedi nenapsal sam? Proc AI?

Gonzi: Urcite se to melo resit systematicky, s tim napristo souhlasim. Ale taky beru, ze tam jsou nejaky US specifika, system dvou stran a posledni s kym bych chtel sympatizovat jsou ti milounci protestujici... 

Ale s tou legalitou mnoha jeho rozhodnutí a dekretů to taky nebude žádné terno... Co taky ale čekat od kriminálníka. Mají, co chtěli (tedy ta část Američanů, co ho volila, je mi líto těch ostatních). 
Teď s určitou škodolibostí pozoruji, jak to někteří z jeho voličů schytávají a nechápou, co se děje, proč byli propuštěni, jak je možné, že stále nenastal zlatý věk, kam zmizel jejich dobrý latino kamarád/soused, co to Elon Musk sakra dělá atd. 

Tak když Joker klade otázky na zodpovědný dotazy, a nechápe, co mu říkáme, tak jsem neviděl jinou možnost... 

Tak já bych do Trumpistánu neletěl ani kdyby mi za to platili. Stejně jako do Číny nebo Ruska. 
A nemusím nic podsouvat, když to nikdo ani trochu netají. Jen někteří lidé mají hlavy zaražené hluboko... v písku. Asi. 
Teď se tady jinak bavíme o těch sotva legálních deportacích často zcela normálních pracujících a pro stát tedy důležitých lidí, co žijí v USA třeba i celé roky, ne o tom, jestli stát něco ví nebo neví.