Zhodou okolností v poslednej dobe čítam literatúru z doby  veľkej vojny keď samostatné Česko Slovensko ešte len vznikali a ten vzorec tam je hlavne u slovákov hodne zaujímavý.  V podstate sa tie knihy nesú v duchu" nech je akokoľvek zle nejako to prežijeme ale pokiaľ to nie je vyložene osobné nebudeme robiť hrdinov, lebo tých je plný cintorín." 
A popravde vzhľadom na našu históriu to úplne chápem. Veď Slovensko ako také bolo ešte len do nedávna iba kopcovitá provincia Uhorska a dokonca našim národným jazykom sa ani nesmelo vyučovať v školách. Šľachta a vládnuca trieda obecne boli buď rakúšana alebo Maďari, občas do toho nejaký poliak. Na akéhokoľvek bohatého Slováka v podstate sedel výraz underdog ktorý si svoj úspech tvrdo vydrel ale verejného uznania sa dočkal iba sporadicky. S podobným kultúrnym minsetom patriotický národ buduješ iba ťažko. 

Já bohužel zjišťuji, že tomu začíná být podobně i u nás v Čechách, když vedu diskuzi na toto téma. Někdo by utekl, někdo by se smířil s okupací ... to jen já bych byl už někde dávno mrtvej v zákopu a nikdo by si na mě nevzpomněl 

My  taký národ holubičí ?
Tu aj na ten "najhorší scenár" bude  protestovať maximálne zopár ľudí v Bratislave, zvyšok si zanadáva na nete/ nad pivom a reálne mu  bude všetko jedno hlavne nech idú energetické siete a majú čo do huby. 
Proste slovenský pragmatizmus v praxi. Díky Bohu / Bohu žiaľ  za neho. 

... kámo o tomu ani nesranduj....

To asi v nejhorším scénáři na Slovensku zjistíte dřív, jaky my 

Napísal som trocha  Skôr ma asi mrazí z predstavy, aký to musí byť pocit keby som bol na ich mieste. Inak samozrejme nech idú do prdele!

Děkuji.

Ja si pri otázke ľútosti nad zabitými ľuďmi vo vojne spomeniem tuto na M*A*S*H  a ľúto mi ich je. Minimálne teda tých čo nevedeli do čoho idú, respektíve neišli dobrovoľne a s nadšením. 

Viděl jsem videa, kde dokonce prosili, stejně dostali bombou po řepě, líto mi jich samozřejmě není, 

Protože když se vzdají, tak je dost možný, že je do týla střelí jejich vlastní ... a nebo by jim ty ruce nad hlavou ani nepomohly. Líto mi jich samozřejmě není 

Ja nechápem tých Rusov, keď vidia alebo počujú nad sebou dron, prečo nezahodian zbran a nezdvihnú ruky na znak že sa vzdávajú. Radšej si nechajú odpáliť pri úteku nohy a potom sa sami zastrelia, keď ešte žijú. 
Strašne ich tam tí Ukrajinci sekajú, keď pozerám tie videá niekedy je mi ich až trocha ľúto...

Já vím, že eště není movember, ale pánové - prohmátněte se. Nikdy nevíte, co se může stát.
Bráchovi se o víkendu něco nezdálo, nabralo to během dneška rychlej spád a v sobotu jde na operaci.

Tak zítra se uvídíme na TrailerNight, těším se. Snad objeví skupinka, která by pak šla do hospody a nonstopu, protože vlak domů mi pojede až ráno. 

Na ČT Art dnes dávali jeden malý koncert s pár sotva známými muzikanty (Harrison, Petty, Wonder, Chapman, Young, Clapton, Hynde, Mellencamp atd.). Nedá mi to a musím se podělit, protože stále jde přehrát i na jejich stránkách. Zimomriavky až na prdeli, hlavně ke konci. Jo, jsem obrovský fanda The Byrds.

Já se na reklamy většinou nedívám, prostě televizi přepnu jinam, ale nyní jsem si chystal večeři a zrovna byly reklamy, najednou hraje hudba, absolutně nesedící k danému filmu, který zrovna běžel. Tak se jdu podívat, co se to děje a čumím na to, dokonce mě to donutilo si sednout  
Kein Projekt ohne Drama.
Oni by za to měli dostat nějakou cenu, protože mě pobavili. 

David Keighley, průkopník IMAX formátu, mentor a kamarád Christophera Nolana a otec Geoffa Keighleyho. 

Velká gratulace kámo. 

Závist