reaguje na:
Carlito
V tom menším cz boomu, kdy tu vyšlo několik knih, co mají na sílu hvězdičkovaný jakože ostrý název jich na mě pár fungovalo přesně v opačném směru. Dobře, od Marka Mansona to Důležité umění jak mít všechno u prdele mi ještě přišlo dejme tomu ok, zbytek ne. Pak jsem narazil třeba na české Hoř pomalu, ale jestli mi něco jó utkvělo v paměti a vracím se k tomu, bylo to Čtyři tisíce týdnů od Burkemana. Název vychází z počtu týdnů, které tady v tom lepším případě máme. Jo, já vim, to je mi ale nadšení k čtení takhle ze startu, hlavně můj postřeh - u většiny těhle knih jsem si myslel po pár desítkách stran, že nečtu knížku, čtu nějaký táhlý zápisky ze školy. Ale ty týdny mi sedly nejlépe ne že bych tam objevil něco zbrusu nového, spíš jako připomínka na něco, co jsem v mezičase stihl v hlavě zadusat. Byť nakonec v hodně obecném to stejně všecko skončí u toho klasického Memento Mori. Pro kreativu, pro šlapající mozek ještě útlá knížka Jeď dál od Austina Kleona.
|
reagovat
|





