Před lety nám někdo otrávil psa. Snažili se o to už jednou, to jsem s ním rozchodil. Tehdy už jsem nebydlel doma. A máma měla pak asi 3 měsíce výmluvy abych nejezdil domů než mi to řekla. A jsem přesvědčený, že i ví kdo to byl. A bylo to moudré rozhodnutí. Někdy za 5 let by mne pouštěli za dobré chování. Aspoň jsem se postaral o rozšíření toho, že to moje máma ví a tají to abych tomu člověku něco neudělal. Tak mne zpětně dost baví ten strach ve kterém ten člověk byl. Nebyl to pes, byl to můj kamarád. Když jsem se odstěhoval pryč, tak začal spát v mé posteli a odmítal opustit můj pokoj. Miloval běhání, jednou jsem chytal kozla s jeho vodítkem a ten blbeček si myslel, že jsem šel běhat s kozlem, tak roztrhal plot a proskočil tím k nám. :)

V laboratorní zprávě bylo něco o jedu na krysy a něčem z autobaterie. 
Podle policie byl motiv individuální. Tehdy jsme parkovali nová auta za vratama nebo vzadu na pozemku, ale asi se na vesnici neutají nic. Lidi jsou svině. Pochopím, že se poperou chlapi, že si v afektu něco udělají, ale mstít se na nevinných tvorech. 

Kamarád měl křížence vlčáka a myslím bulteriéra, pes vostrej jak břitva. Myslím že jediný pes kterého jsem se kdy bál ve svém okolí. Jednou ho našel na zahradě s tlamou od krve a v kožichu měl zarytou směs kuliček a diabolků. Ten příběh za tím musel být boží. :) Pes prý vypadal spokojeně. 

To bylo asi z toho setkání ve sprše.