Milí přátelé
Pracuji v obsluze a jsem ten, co vám naliva, prožívá vaše stavy a má z vás velkou radost
|
reagovat
|
Diskuzní fórum KECÁRNA
příspěvky 26721 - 26740
Napsat příspěvek
- 1
- 2
- .
- 1336
- 1337
- 1338
- .
- 7040
- 7041
Milý deníčku...
... su z Jizni Moravy, dokazu dat na kostu 60 vzorku a dojit dom, vypit 7 piv a koverzovat o teorii strun a v zivote jsem se poblul z poharka enem 2x (a za to mohlo hlavne to mixle cigaro). Nemam problem dat 30 piv za vikendovou akci, ale taky nepit mesic v kuse. Vecer sohaj, rano sohaj. Asi geny, su Jizni Moravy. Ale vseckym rikam: "Nepite, pokad to neumite a nemate na to kebulu."
|
reagovat
|
Alkohol
Přečetl jsem si poctivě všechny komentáře na toto téma a tak se tedy také podělím o svoje zážitky. Pořádně chlastat jsem začal už v prváku na střední. Celá naše třída byla plná lidí, kteří byli zvyklí vyrazit v pátek do hospody a někdy se to protáhlo až do soboty. Chodilo nás společně tak zhruba dvacet a nezažil jsem, že by nám někdy nenalili. Je pravda, že většina z nás vypadala straší, ale i tak mě to zpětně překvapuje. Zajímavé je, že naše holky měli často větší výdrž než mi kluci. Já osobně jsem si nikdy nenašel cestu k pivu. Sice nemám problém si ho dát, ale raději rychle přejdu na tvrdý. Slivovice, hruškovice, rum, vodka nebo whisky. U alkoholu nejde ani tak o chuť, ale o to dostat se do té správné nálady. Jediné co opravdu nemohu ani cítit je fernet. Z toho se mi dělá špatně už po prvním panáku.
Nejhůř jsem se opil v době, kdy mi bylo dvacet. S partou kamarádu jsme si v létě řekli, že vypadneme z města a uděláme si kemp někde v přírodě. Všichni jsme si nabalili spacáky, špekáčky, konzervy a samozřejmě hromadu chlastu. Nikdy nezapomenu na jednoho borce z Moravy, který dojel vlakem s krosnou plnou domácí pálenky. Utábořili jsme se někde v lese a chlastali několik dní v kuse. Jako pamatuji si z toho jen útržky a vtipné momenty jak jsme děsili lesní zvěř a místní turisty. Byla s námi jen jedna holka a ta po asi dvou dnech naštvaná odjela a její kluk si toho ani nevšiml. Ale zase jsme u ohně zpívali písničky a někdo u toho hrál na kytaru a to bylo celkem fajn. Les naštěstí přežil a mi taky. Cesta zpátky do civilizace byla taky výživná. Dnes už jsme se trochu uklidnil, a snažím se alkohol pro vlastní dobro omezovat.
Nejhůř jsem se opil v době, kdy mi bylo dvacet. S partou kamarádu jsme si v létě řekli, že vypadneme z města a uděláme si kemp někde v přírodě. Všichni jsme si nabalili spacáky, špekáčky, konzervy a samozřejmě hromadu chlastu. Nikdy nezapomenu na jednoho borce z Moravy, který dojel vlakem s krosnou plnou domácí pálenky. Utábořili jsme se někde v lese a chlastali několik dní v kuse. Jako pamatuji si z toho jen útržky a vtipné momenty jak jsme děsili lesní zvěř a místní turisty. Byla s námi jen jedna holka a ta po asi dvou dnech naštvaná odjela a její kluk si toho ani nevšiml. Ale zase jsme u ohně zpívali písničky a někdo u toho hrál na kytaru a to bylo celkem fajn. Les naštěstí přežil a mi taky. Cesta zpátky do civilizace byla taky výživná. Dnes už jsme se trochu uklidnil, a snažím se alkohol pro vlastní dobro omezovat.
|
reagovat
|
A aby to nebyl sloh, kdybych vybral jednu bizardní - jeden čas jsme se bavili v partě o oblíbenym drinku Hemingwaye, říká se mu „Smrt v odpoledne“. Smícháte absinth s vychlazenym sektem. Seděli jsme s kámošem v baru, už něco upito a já si na to vzpomněl, chtěl to nutně zkusit. Barmana to zaujalo, protože to neznal a blbej nápad byl na světě.
Nejhorší na tom je, že chutově to nebylo nic ekl. A ještě horší je, nedat si to jen jednou. Jestli mě něco někdy v pití vyplo, byl to Hemingway. Ten večer se mi pak dával do kupy jako skládanka od druhých - klub, kde nevim, že jsem ani byl. Naštvaná přítelkyně, která ode mě dostala zprávu „Smrt v odpoledne“ v domnění, že si chci něco udělat, přitom dle kamaráda, tančím a směju se na bar, že tohle je nej kámoš a tohle nej pití. Kamarád mi to pak dovyprávěl, že mi v jednu chvíli říkal, že jde na wc, tak kdyby se ke mě dostala obsluha, ať řeknu že platíme. Když se vrátil, usrkával jsem tatran.
Zvracel jsem už v tom klubu, kde jsem si nepamatoval ani, že jsem byl. A celej další den.
Nejhorší na tom je, že chutově to nebylo nic ekl. A ještě horší je, nedat si to jen jednou. Jestli mě něco někdy v pití vyplo, byl to Hemingway. Ten večer se mi pak dával do kupy jako skládanka od druhých - klub, kde nevim, že jsem ani byl. Naštvaná přítelkyně, která ode mě dostala zprávu „Smrt v odpoledne“ v domnění, že si chci něco udělat, přitom dle kamaráda, tančím a směju se na bar, že tohle je nej kámoš a tohle nej pití. Kamarád mi to pak dovyprávěl, že mi v jednu chvíli říkal, že jde na wc, tak kdyby se ke mě dostala obsluha, ať řeknu že platíme. Když se vrátil, usrkával jsem tatran.
Zvracel jsem už v tom klubu, kde jsem si nepamatoval ani, že jsem byl. A celej další den.
|
reagovat
|
Krom tý otázky „Proč nepiješ?“ za mě ještě jedna podobná „Ty nepiješ pivo? To je divný!“. Problém byl v tom, že když si u stolu objednali kámoši pivo, ode mě se ozvalo „jednu neperlivou vodu a tři zlatý tequily“. Nicméně, doby hraní bowlingu, že jsem placákem skončil ve vedlejší dráze (ale svou sundal :) ), anebo nebohýho pána, co se mě ptá na zastávce na cestu a já netušim,kde jsem, protože jsem zrovna vylezl z pole (i když je za mnou čekárna s nápisem) se už nedějí. Ale je fakt, že po přinesení těch tequil, vždycky to obsluha rozdává po stole a já to shrábnu, že ne, to bylo pro mě.
EDIT: Ty trable v poli vzešly z večeru, co se protáhl do rána, kde nevědomě, ranní kafe ve sportbaru bylo zalito redbullem a kluci si mysleli, že věta „Tak já jdu domů!“ znamenala třeba kilák přes město ke kámošovi, ať přespim. Ale já v těch cca 8 ráno šel 15 km fakt domů
EDIT: Ty trable v poli vzešly z večeru, co se protáhl do rána, kde nevědomě, ranní kafe ve sportbaru bylo zalito redbullem a kluci si mysleli, že věta „Tak já jdu domů!“ znamenala třeba kilák přes město ke kámošovi, ať přespim. Ale já v těch cca 8 ráno šel 15 km fakt domů
|
reagovat
|
reaguje na:
KARLOS
Dej si Adderall, te udrzi pri zivote celej den a nebudes muset tolik toho kofeinu vypit; v US se to predepisuje bezne na "ADHD" :)
|
reagovat
|
reaguje na:
the dark knight
Alkohol
Joo vánoční svařáky na UK právech jsou docela legendární. Doteď si pamatuju, že asi tři týdny po něm jsem šel na koleji proti moc hezké holce. Ona se u mě zastavila a povídá něco ve stylu - "Ahoj Jardo, jak ti dopadla ta zkouška z politologie? A na kdy sis nakonec zapsal Čecha? A jak si vyřešil to parkování v Praze?" A já na ní koukal s otevřenou pusou, protože jsem byl přesvědčen, že tohodle člověka jsem nikdy neviděl, natož s ním mluvil
Jinak já a alkohol. Puberta a osmiletý gympl na malém městě, kde se toho zase až tak moc nedalo a končilo se většinou na jediný zábavě/diskotéce/chatě, kde se dalo chlastat mě docela drželo na uzdě. Následné přestěhování do Prahy na vejšku, koleje, tuna nových kamarádů, kluby a dokonce i několik zkoušek jsem skládal se slušným zbytkáčem. Na eseje to ale mělo výborný vliv! Btw Tede - na jižáku v Praze se taky dělaly tyhle výstupy Takže v lihu klidně 4x - 5x týdně. Vždycky jsem ale trpěl na hrozná okna.
Kolem 26 let se to ale zlomilo, okna čím dál tím větší, dvoudenní kocoviny a agresivní opice (doteď nevím proč) mě donutili se na to vykašlat a teď už si několik let dám jen pár piv za celý rok a thats it. A co vidím ve svém okolí, tak mi přijde, že kdo z toho stylu pití na vejšce nikdy pořádně "nevyrostl", tak s tím má problém.
Jinak já a alkohol. Puberta a osmiletý gympl na malém městě, kde se toho zase až tak moc nedalo a končilo se většinou na jediný zábavě/diskotéce/chatě, kde se dalo chlastat mě docela drželo na uzdě. Následné přestěhování do Prahy na vejšku, koleje, tuna nových kamarádů, kluby a dokonce i několik zkoušek jsem skládal se slušným zbytkáčem. Na eseje to ale mělo výborný vliv! Btw Tede - na jižáku v Praze se taky dělaly tyhle výstupy
Takže v lihu klidně 4x - 5x týdně. Vždycky jsem ale trpěl na hrozná okna.Kolem 26 let se to ale zlomilo, okna čím dál tím větší, dvoudenní kocoviny a agresivní opice (doteď nevím proč) mě donutili se na to vykašlat a teď už si několik let dám jen pár piv za celý rok a thats it. A co vidím ve svém okolí, tak mi přijde, že kdo z toho stylu pití na vejšce nikdy pořádně "nevyrostl", tak s tím má problém.
|
reagovat
|
Veselé zážitky z festivalů...
Těch bylo dost, taky jsem fesťáků zažil už hodně, ale tenhle si nepamatuju, a to se mi kvůli alkoholu stalo jen párkrát v životě - to mě tak na hudebním festivalu v Polsku ráno kamarádi slováci vytáhli ze stanu, že jdeme na snídani. Tak jsem šel. Slovenská snídaně sestávala z pěti piv a šesti vodek. Následně jsem se ocitl zpět ve stanu a je šest večer, co se dělo přes den jsem dával jen z matných útržků v paměti a fotek.
Tak například jsme tam potkali nějakého Číňana s kamerovým štábem co tam točili pořad pro televizi. Kamarádovi se velmi zalíbil, řval na něj že je gangamstyle, pak jsme se s ním zapovídali a on s ním pro tu televizi udělal rozhovor (fakt to pak asi o rok později někde na netu našel).
Pak jsem viděl několik koncertů, ani o jednom nevím že jsem na něm byl, ale fotky do reportu jsem udělal dobrý - dokonce ani ve fotopitu se na mě pak v následujících dnech nekoukali ošklivě, tak jsem asi nedělal nic hrozného.
No a taky jsme se ocitli v obřadní síni místního městského úřadu na svatbě. Nějací Poláci se tam brali, normálně si vzpomínám jak si rukou třesu s ženichem. Ne vůbec netuším co to sakra bylo.
Následující večer se pro změnu opila kamarádka, poměrně korpulentní holka, a zapomněla kde v tom malém městě bydlí, jen že je tam "nějaké modré světlo". Tak jsem ji zbytek noci tahal po městě a hledal "nějaké modré světlo", eh
Koleje na vysoké, to je kapitola sama o sobě. Třeba když spolubydlové (zase slováci, proklatě) vyrazili na akci v hospodě "Rum za 8 korun", zatímco já poctivě bušil seminárku - vrátili se asi za hodinu totálně na sračky. Pokus spát jeden přerušoval a začal běhat po kolejních chodbách a dělat bordel, a zatímco jsem tohohle průběžně naháněl, tak druhý vstal a šel jakože hrát na compu, přičemž prostě začal zvracet do klávesnice. Poprvé to bylo dobrý, to seděl u svého desktopu. Ale když to udělal podruhé u mého notebooku, to už mě poměrně nasral...
Ale celkově piju na české poměry dost podprůměrně - na párty a koncertech skoro vždycky, ale piva málo, a obvykle automaticky brzdím před tím než bych se opil, když mám moc, tak prostě jdu spát. A doma si tak maximálně občas dám sklenku whisky nebo s někým víno, pivo nikdy.
Tak například jsme tam potkali nějakého Číňana s kamerovým štábem co tam točili pořad pro televizi. Kamarádovi se velmi zalíbil, řval na něj že je gangamstyle, pak jsme se s ním zapovídali a on s ním pro tu televizi udělal rozhovor (fakt to pak asi o rok později někde na netu našel).
Pak jsem viděl několik koncertů, ani o jednom nevím že jsem na něm byl, ale fotky do reportu jsem udělal dobrý - dokonce ani ve fotopitu se na mě pak v následujících dnech nekoukali ošklivě, tak jsem asi nedělal nic hrozného.
No a taky jsme se ocitli v obřadní síni místního městského úřadu na svatbě. Nějací Poláci se tam brali, normálně si vzpomínám jak si rukou třesu s ženichem. Ne vůbec netuším co to sakra bylo.
Následující večer se pro změnu opila kamarádka, poměrně korpulentní holka, a zapomněla kde v tom malém městě bydlí, jen že je tam "nějaké modré světlo". Tak jsem ji zbytek noci tahal po městě a hledal "nějaké modré světlo", eh
Koleje na vysoké, to je kapitola sama o sobě. Třeba když spolubydlové (zase slováci, proklatě) vyrazili na akci v hospodě "Rum za 8 korun", zatímco já poctivě bušil seminárku - vrátili se asi za hodinu totálně na sračky. Pokus spát jeden přerušoval a začal běhat po kolejních chodbách a dělat bordel, a zatímco jsem tohohle průběžně naháněl, tak druhý vstal a šel jakože hrát na compu, přičemž prostě začal zvracet do klávesnice. Poprvé to bylo dobrý, to seděl u svého desktopu. Ale když to udělal podruhé u mého notebooku, to už mě poměrně nasral...
Ale celkově piju na české poměry dost podprůměrně - na párty a koncertech skoro vždycky, ale piva málo, a obvykle automaticky brzdím před tím než bych se opil, když mám moc, tak prostě jdu spát. A doma si tak maximálně občas dám sklenku whisky nebo s někým víno, pivo nikdy.
|
reagovat
|
Alkoholovy trapas a bizar
Naštěstí né můj. Dva moji spolužáci se předminulý Silvestr hecovali ve střílení římských svící nebo jak se tomu nadává. Dopadlo to tak, že jednoho z nich zasáhl "Expelliarmus", když mu skočil do střely. Pročesalo mu to háro a těsně minulo oko. Asi 10 minut po půlnoci si ho odvezla záchranka na šití. Po 2h se stejně vrátil zpátky a chlastal až do rána. Prý "se ztrátou krve se líp opiješ".
|
reagovat
|
Tak jo, já taky něco
Studoval sem v Budejovicich a bydlel tam na legendární koleji K2.
Možná jste o tom někdy někde slyšeli, ale tam se každej rok pořádal tzv. "Výstup na K2". Ten spočíval v tom, že se začínalo v nultém patře (kolej jich měla 10!) a při výstupu do každého dalšího patra bylo pivo a postupně se přidávali i panáky, už si to přesně nepamatuju. Ty historky o vítězích každého ročníku kolovali a kolují dodnes. V lepším případě vítěz ztratil bundu, v horším tekly a kapaly různé tělní tekutiny z 10 patra až úplně dolů. Byla to tenkrát velká show, no teď se za tu primitivní zábavu taky stydím a zpětně nechápu ani svojí jednu účast, která nedopadla vůbec dobře a raději to nerozvádět...
Rozvedu něco jiného. Bydlel sem na té kádvojce x let se stejným spolubydlícím a on časem zakotvil u jedné slečny, která bydlela s jednou mně neznámou slečnou na té stejné koleji v desátem patře (my bydleli v prvním). Jednoho krásného dne spolubydlícího napadlo, že jeho přítelkyně na jeden den, večer a noc vystřídá mě v pokoji a já vystřídám jí v tom desátém patře na pokoji s tou neznámou spolubydlící.
Ta s tím (aniž by mě taky někdy v životě vyděla) nevím proč souhlasila. Vše bylo vyřešeno beze mne - Prostě a jednoduše byl přede mne postaven plán, že někdy odpoledne se ze školy už nevrátím na vlastní pokoj, ale půjdu rovnou k ní, kde se na 24 hodin ubytuju. Prostě taková dočasná výměna spolubydlících.
Plán by to byl dobrý, ale já bohužel odpoledne po škole nezamířil na kolej, ale šli jsme se spolužáky něco slavit do karaoke baru Médium. Asi narozeniny, nevím. Tam se stalo přesně to, co si myslíte - tohle je reálné video, kdy tam po pár pivech zpívám. link U pár piv však nezůstalo, muselo se samozřejmě panákovat a když bylo kolem půlnoci po všem, vydal jsem se na dlouhou hodinovou cestu na kolej. Tam sem si uvědomil, že nemůžu jít spát do vlastního pokoje, kde právě pravděpodobně i v mé posteli souloží můj spolubydlící se svou paní. Našel sem papírek, kde bylo napsáno číslo pokoje, kam na desátem patře jít.
Pohled na tu krásnou, drobnou a chytrou slečnu, ze které vyzařovalo totální zklamání, znechucení a smutek už ze sebe asi nikdy nedostanu. Stejně tak její pozdější: "Ale tohle je moje postel, tam sis neměl lehat - ty budeš ležet támhle".
Dnes už tolik naštěstí nepiju (x měsíců sem teď i komplet abstinoval) a kromě včerejší výjimky bych v tom chtěl pokračovat. Lidi, který se do vás něco snaží nalít a diví se, proč si s nima nepřihnete, bych taky vraždil a pokud sem to snad někdy někde udělal (tuším že na jednom MZ sraze), tak se omlouvám, přátelé...
Možná jste o tom někdy někde slyšeli, ale tam se každej rok pořádal tzv. "Výstup na K2". Ten spočíval v tom, že se začínalo v nultém patře (kolej jich měla 10!) a při výstupu do každého dalšího patra bylo pivo a postupně se přidávali i panáky, už si to přesně nepamatuju. Ty historky o vítězích každého ročníku kolovali a kolují dodnes. V lepším případě vítěz ztratil bundu, v horším tekly a kapaly různé tělní tekutiny z 10 patra až úplně dolů. Byla to tenkrát velká show, no teď se za tu primitivní zábavu taky stydím a zpětně nechápu ani svojí jednu účast, která nedopadla vůbec dobře a raději to nerozvádět...
Rozvedu něco jiného. Bydlel sem na té kádvojce x let se stejným spolubydlícím a on časem zakotvil u jedné slečny, která bydlela s jednou mně neznámou slečnou na té stejné koleji v desátem patře (my bydleli v prvním). Jednoho krásného dne spolubydlícího napadlo, že jeho přítelkyně na jeden den, večer a noc vystřídá mě v pokoji a já vystřídám jí v tom desátém patře na pokoji s tou neznámou spolubydlící.
Ta s tím (aniž by mě taky někdy v životě vyděla) nevím proč souhlasila. Vše bylo vyřešeno beze mne - Prostě a jednoduše byl přede mne postaven plán, že někdy odpoledne se ze školy už nevrátím na vlastní pokoj, ale půjdu rovnou k ní, kde se na 24 hodin ubytuju. Prostě taková dočasná výměna spolubydlících.
Plán by to byl dobrý, ale já bohužel odpoledne po škole nezamířil na kolej, ale šli jsme se spolužáky něco slavit do karaoke baru Médium. Asi narozeniny, nevím. Tam se stalo přesně to, co si myslíte - tohle je reálné video, kdy tam po pár pivech zpívám. link U pár piv však nezůstalo, muselo se samozřejmě panákovat a když bylo kolem půlnoci po všem, vydal jsem se na dlouhou hodinovou cestu na kolej. Tam sem si uvědomil, že nemůžu jít spát do vlastního pokoje, kde právě pravděpodobně i v mé posteli souloží můj spolubydlící se svou paní. Našel sem papírek, kde bylo napsáno číslo pokoje, kam na desátem patře jít.
Pohled na tu krásnou, drobnou a chytrou slečnu, ze které vyzařovalo totální zklamání, znechucení a smutek už ze sebe asi nikdy nedostanu. Stejně tak její pozdější: "Ale tohle je moje postel, tam sis neměl lehat - ty budeš ležet támhle".
Dnes už tolik naštěstí nepiju (x měsíců sem teď i komplet abstinoval) a kromě včerejší výjimky bych v tom chtěl pokračovat. Lidi, který se do vás něco snaží nalít a diví se, proč si s nima nepřihnete, bych taky vraždil a pokud sem to snad někdy někde udělal (tuším že na jednom MZ sraze), tak se omlouvám, přátelé...
|
reagovat
|
Alkoholovy trapas a bizar
Ja byl napr jakozto Prazak na diskotece ve Stary huti, pricemz jsem nezvladl absintovy tempo kumpanu pri akci vlak smerem tam z Prahy a pri vchodu na samotnou diskoteku, a kdyz mi zaduneni tuc tuc repraku projelo zazivacim traktem a hlavou, tak jsem se rychle vybelhal pryc... no a venku samozrejme skupinky veselych lidi, coz jsem chapal jako nepratelsky uzemi, a vzdaloval jsem se tak od civilizace nekam podel silnice, samozrejme po tme a v cerny bunde, psychicky srazen selhanim v pareni (muzete chapat v obou smyslech) a skoncil jsem ve skarpe, kde jsem to chtel vzdat a pockat na nekdy. Bylo to jak jinak nez v zime. Velky zime.
Vzbudil jsem se v cizim pokoji. Vylezl jsem s pocitem Bourna vytazenyho z more, prochazel cizim bytem a v obyvaku snidal mlady par. Zjistil jsem, ze jsem u nich doma v Pardubicich!!! Rekli mi, ze jeli Starou huti a videli me ve skarpe. Nechteli me resit nemocnici apod, protoze jsem dychal a vypadal stabilizovane ve spanku. Ale nechteli me tam nechat zmrznout, tak me vzali k sobe domu. Do Pardubic. Jako... zlaty lidi. Hrdinove. Nasledky sexualnich praktik na sobe jsem nepocitoval, takze fakt win.
Ach jo ach jo ach jo. Necitim hrdost. Myslel jsem, ze to napisu jako vtipny pribeh, ale necitim to tak
Vzbudil jsem se v cizim pokoji. Vylezl jsem s pocitem Bourna vytazenyho z more, prochazel cizim bytem a v obyvaku snidal mlady par. Zjistil jsem, ze jsem u nich doma v Pardubicich!!! Rekli mi, ze jeli Starou huti a videli me ve skarpe. Nechteli me resit nemocnici apod, protoze jsem dychal a vypadal stabilizovane ve spanku. Ale nechteli me tam nechat zmrznout, tak me vzali k sobe domu. Do Pardubic. Jako... zlaty lidi. Hrdinove. Nasledky sexualnich praktik na sobe jsem nepocitoval, takze fakt win.
Ach jo ach jo ach jo. Necitim hrdost. Myslel jsem, ze to napisu jako vtipny pribeh, ale necitim to tak
|
reagovat
|
Prvák na vysoké. Můj spolubydlící právník, pořádný řízek (190 cm, přes sto kilo, vypadal trochu jako Shrek), šel na nějakou vánoční akci na právnické fakultě, kde se rozlíval vánoční punč zadarmo. Což si logicky přeložil tak, že musí vypít VŠECHNO. Vrátil se totálně vyřízený, tancoval po pokoji, což byla docela zábava, než rázem přepnul do módu braindead - na záchodě komplet poblil zeď, pochcal celou podlahu, sebe, všechno. Já, jakožto jediný, komu se nedělá z tělesných tekutin špatně, jsem toho vola nacpal do sprchy a jakžtakž umyl, odtáhl na pokoj a s pomocí dalších spolubydlících vytlačil jeho holou prdel na poschoďovou postel. A zatímco jsem po něm vytíral ten bordel v koupelně, si ten mamlas lehl na záda a začal se dusit zvratkama. Takže jsem vyskočil na tu poschoďovku, dal ho do stabilizované polohy a nechal ho spinkat. Což vypadalo jako celkem pozitivní zakončení příběhu, proto jsme si dali ještě ve tři ráno repete, kdy kolega přestal dýchat. Kdybych spal tvrdě a neslyšel ho lapat po dechu, tak by to nejspíš bylo trochu komplikované ráno.
Tahle historka asi udělala záklopku mně.
Tahle historka asi udělala záklopku mně.
|
reagují:
Jardus
|
reagovat
|
TOP Diskuze
57Avatar: Oheň a popel: Recenze 43Avengers: Doomsday: Kinorip teaseru 39Den odhalení: Teaser 27Zemřel Rob Reiner, režisér Když Harry potkal Sally a Misery nechce zemřít 24Téma: Rozbor Supergirl aneb proč bychom neměli dostat Strážce Galaxie 4 23První dojmy: třetí Avatar 13The Sheep Detectives: Trailer 12Zootropolis znovu vítězí a hlásí miliardu, kinaři netrpělivě vyhlížejí Avatara 12Deník shopaholičky: Recenze 20Víkendový výplach #850 o Indym a Hvězdné pěchotě
Komentáře
Víkendový výplach #851 o Bondovi a CliffhangeroviDisketa1V posledních letech chodím na půlnoční vigilii, kde vždycky zmrznu, jelikož v kostele v našem městečku je větší zima než venku. (Moje farnost, kde se cítím jako doma, je v Praze.) A na další dny u mě jedou především oba díly Sám doma - na blučkách bez rušivých reklam. A naštěstí tam zůstal legendární a dodnes geniální český dabing s Janem Kalousem. 
