Studoval sem v Budejovicich a bydlel tam na legendární koleji K2. Možná jste o tom někdy někde slyšeli, ale tam se každej rok pořádal tzv. "Výstup na K2". Ten spočíval v tom, že se začínalo v nultém patře (kolej jich měla 10!) a při výstupu do každého dalšího patra bylo pivo a postupně se přidávali i panáky, už si to přesně nepamatuju. Ty historky o vítězích každého ročníku kolovali a kolují dodnes. V lepším případě vítěz ztratil bundu, v horším tekly a kapaly různé tělní tekutiny z 10 patra až úplně dolů. Byla to tenkrát velká show, no teď se za tu primitivní zábavu taky stydím a zpětně nechápu ani svojí jednu účast, která nedopadla vůbec dobře a raději to nerozvádět... Rozvedu něco jiného. Bydlel sem na té kádvojce x let se stejným spolubydlícím a on časem zakotvil u jedné slečny, která bydlela s jednou mně neznámou slečnou na té stejné koleji v desátem patře (my bydleli v prvním). Jednoho krásného dne spolubydlícího napadlo, že jeho přítelkyně na jeden den, večer a noc vystřídá mě v pokoji a já vystřídám jí v tom desátém patře na pokoji s tou neznámou spolubydlící. Ta s tím (aniž by mě taky někdy v životě vyděla) nevím proč souhlasila. Vše bylo vyřešeno beze mne - Prostě a jednoduše byl přede mne postaven plán, že někdy odpoledne se ze školy už nevrátím na vlastní pokoj, ale půjdu rovnou k ní, kde se na 24 hodin ubytuju. Prostě taková dočasná výměna spolubydlících. Plán by to byl dobrý, ale já bohužel odpoledne po škole nezamířil na kolej, ale šli jsme se spolužáky něco slavit do karaoke baru Médium. Asi narozeniny, nevím. Tam se stalo přesně to, co si myslíte - tohle je reálné video, kdy tam po pár pivech zpívám. https://www.youtube.com/watch?v=u4daoVuZJ78 U pár piv však nezůstalo, muselo se samozřejmě panákovat a když bylo kolem půlnoci po všem, vydal jsem se na dlouhou hodinovou cestu na kolej. Tam sem si uvědomil, že nemůžu jít spát do vlastního pokoje, kde právě pravděpodobně i v mé posteli souloží můj spolubydlící se svou paní. Našel sem papírek, kde bylo napsáno číslo pokoje, kam na desátem patře jít. Pohled na tu krásnou, drobnou a chytrou slečnu, ze které vyzařovalo totální zklamání, znechucení a smutek už ze sebe asi nikdy nedostanu. Stejně tak její pozdější: "Ale tohle je moje postel, tam sis neměl lehat - ty budeš ležet támhle". Dnes už tolik naštěstí nepiju (x měsíců sem teď i komplet abstinoval) a kromě včerejší výjimky bych v tom chtěl pokračovat. Lidi, který se do vás něco snaží nalít a diví se, proč si s nima nepřihnete, bych taky vraždil a pokud sem to snad někdy někde udělal (tuším že na jednom MZ sraze), tak se omlouvám, přátelé...