Hele pokud nenarazíš vyloženě na debila, tak lidi mají vždycky radost, když vidí, že se snažíš mluvit jejich jazykem. A rádi kvůli tobě zpomalí. Pak najednou uvidíš, že to jde. Ne tak, jak by sis představoval, ale jde. A potom už je to jen o praxi, sebevědomí a automatizaci. 

Čeština jako jazyk je někde úplně jinde. Vůbec nechápu, jak se to může naučit někdo odjinud, pokud nemá jako základ jiný slovanský jazyk. 

My taky máme chodil jsem/šel jsem/přišel jsem/chodím/jdu/budu chodit/půjdu...
ale to by školy nesměly učit akademickou angličtinu, jak píšeš.

Ono to je možná i tím, že native speakers často mluví blbě. Respektive že angličtina má spoustu dost komplikované gramatiky, kterou v reálné konverzaci lidi prostě nevyužívají, protože je to složité a vystačí si s něčím jednodušším (předminulé časy snad nikdy nikdo během rozhovoru nepoužije). Jenže klasické české školství směřuje často právě k tomu, že se lidi učí časem tyhle věci. A když je umíš a používáš je dobře, jsi za borce. A když ne a máš blbé známky, odcházíš ze školy s pocitem, že anglicky neumíš dost na to, abys s lidmi mluvil. Což je blbý. 

Kdysi jsem viděl nějakou idiotskou talk show a holka tam používala budoucí čas, když mluvila o minulosti. Angličanka, i když podle všeho to byla taková ta talk show "s idioty o idiotských tématech". 

Angličtina je reálně celkem jednoduchý jazyk na to, aby v něm člověk fungoval a neměl pocit, že něco neví a něco mu brání v konverzaci. Navíc dodneška občas učím a prakticky každý dospělý, kterého dostanu do ruky, mi tvrdí, že anglicky neumí a nedovede mluvit a vůbec. Není to pravda. Každý, koho jsem učil, a byly to desítky lidí, uměl ve skutečnosti mnohem líp, než si myslel a jen se bál. 

Ty základy tam samozřejmě nutné jsou, bez slovíček to nejde, ale ta gramatika začne být skutečně složitá až ve chvíli, kdy se člověk učí věci, které ve skutečnosti vlastně prakticky vůbec nepoužije. V češtině je přítomný, minulý a budoucí čas. V angličtině jich je mnohem víc, takže tam nakonec vzniká obrovská šedá zóna, kdy "je to vlastně takhle taky dobře". 

Kdysi mi někdo říkal, že u němčiny je strašně těžké dostat se přes ten začátek (koncovky, der, die, das a podobně) a pak je to snadné. U angličtiny je to naopak. Jenže k tomu těžkému se člověk vůbec dostat nemusí, aby byl schopný obstojně komunikovat. To je na tom jazyku super. 

anglické titulky jsou super. Podepisuju zkušenosti níže, obvzlášť tu část, kdy člověk prostě něčemu nerozumí a a) si to musí dohledat, pak to slyší znovu a cítí se trapně že to znovu dohledává (takže si to zapamatuje) b) strašně moc slovíček či frází jsem se naučil z kontextu. Paradoxní je, že dnes znám mnoho věcí, které bych měl problém vyjádřit česky,
Hádat se anglicky na Redditu taky pomáhá .
Horší je to s výslovností, jak píše mkubalikova, ale poslední rok v Bohemce (obvzlášť pod team leaderem z Francie) mi umožnil i Anglicky mluvit a po pár hodinách čistého času se to vlastně vyřešilo samo.

Minuskovani anglickejch titulků nechápu. Taky doporučuju, na ceske uz koukam jenom v kině.