Kdo se bojí Virginie Woolfové?
50 let stará divadelně konverzační uberpecka, která i na malém prostoru asi 3x změní žánr, aby vlastně žádný ani neměla. Jak se většinou filmům vyčítá, že mají x konců, tak tohle skončit kdekoliv od hodiny stopáže nahoru, pořád by hodnocení bylo absolutní. Jména Burtona a Taylorové dneska působí až archaicky, ale tady neskutečným způsobem excelují oba od prvních záběrů. Ze zajímavosti jsem po chvíli přepnul na český dabing, jaká hrůza to bude a on to byl stařičký dabing z roku 68 s Jiřinou Jiráskovou a Jiřím Adamírou, kteří byli oba excelentní a tra dá lepší než originál. Hlavně Jirásková naprosto excelovala, ale mám za to, že na tom má lví podíl lepší česká práce s dialogy, než americký scénář vycházející ze slavné divadelní hry. Ale toto by mělo být v učebnicích překladu a dabingu. Škoda, že už to u nás běhá v divadlech s uplně jiným překladem, hned bych na to někam zašel. Krásný zážitek. 10/10
reagovat
|