poďme sa porozprávať o kinematografii krajiny vychádzajúceho slnka. Donedávna som videl iba 2 Kurosawov, čo som za posledný mesiac napravil a pridal ďalších 5 kúskov. Z toho, čo som videl boli najlepšie Nebo a peklo a Opitý anjel.  Ďalej som z japonských klasík videl Tokyo Story, ale inak mám dosť medzery. Nie len, že mi toho dosť ostáva u Kurosawu (nevidel som Kagemuša, Redbeard, Throne of Blood, ani Jodžinbó), ale Kurosawa nie je jediný velikán japonských klasík. Sú tu uznávaní umelci ako Masaki Kobajaši, Jasudžiró Ozu, Kendži Mizoguči, alebo Kendži Misumi, či Kaneto Šindó. Ako ste na tom s Japoncami? Čo ste videli, čo sa vám najviac páči a čo vás naopak sklamalo? čo by ste ešte vidieť chceli? *:)*

Aneb [url=https://www.csfd.cz/film/1650687-mononoke-film-kapitola-treti-hadi-kletba/prehled/]Mononoke Movie 3: Hebigami[/url].  Do třetice všeho dobrého pokračování psychedelické audiovizuální jízdy ve spojení s čirým šílenstvím japonské animace, která je hodně originální a mě se líbí, ač z toho divokého střihu mě dost bolí oči. On stojí za to i seriál, já sice nejprve viděl první díl [url=https://www.csfd.cz/film/1501382-mononoke-film-fantom-v-desti/prehled/]Mononoke The Movie: The Phantom in the Rain[/url]. Až potom jsem viděl fakt hodně zajímavý seriál a pak další filmy. Třetí film je ale zdárně překonává, ikdyž jsem to nečekal, tak mi to vyrazilo dech. Dobrodružství lékarníka [url=https://anilist.co/character/2865/Kusuriuri]Kusuriuri [/url]stojí za to a asi to budu muset někomu někdy dát do výzvy *:D*  Stále se divím, že vznikají takové počiny, které ocení jen mrňavá skupinka fanoušků a jak se zdá, tak nehodlají přestat a já jsem za to rád.  [url=https://youtu.be/tekO9rGxAU4?si=TCd-uyKP1qMsRZ7v]Trailer[/url] (ano, je to Netflix a má to české titulky *:)*)  Jo a dávám[b] 10/10[/b] (pro mě, zatím, třetí nejlepší film roku). 

Osobitý a originální snímek, který nesedne všem, ale těm kterým sedne, tak budou velice spokojený. Režisér Alejandro G. Iñárritu a hlavní hvězda filmu Tom Cruise natočili nekompromisní satiru, která se nebojí být divácky nevděčná, nepříjemná a do velké míry svá. Já jsem se na film hodně moc těšil, přesto jsem nebyl připravený na to jsem dostal. A hodně mě to mrzí. Šel jsem filmu naproti, ale i tak jsem se na něj při sledování úplně nenaladil. Na mou obranu, film mi to v mnoha ohledech neusnadnil. A počítám, že nás bude většina, která s filmem bude lehce bojovat. Ať už půjde o styl vyprávění, přesah, pointu případně i celkové vyznění toho, co film chce říci. Režisér Iñárritu mohl film natočit divácky vděčnější, přijatelnější, zábavnější, ale o to ani v nejmenším nestál. Chtěl si natočit svou jasnou vizi bez jakýchkoliv kompromisů, a přesvědčil Cruise, aby mu věřil a šel všem ukázat, že umí hrát. Iñárritu k samotné režii přistupuje dost hravě, nečekaně a využívá naplno film jako vypravěčské medium. Nedává divákům nic zadarmo, a proto to nesedne každému. Nicméně je to nádherná ukázka tvůrčí svobody, osobitého autorství a originality. Někdy sice Iñarritu tlačí až moc na pilu, ale vždy v tom lze spatřit nějakou tvůrčí vizi.  Audiovizuálně je film velmi zajímavé udělaný. Má to topovou kameru od Emmanuela Lubezkiho, který tentokrát kouzlí jinak, než jsem čekal. Hudba od Cosmo Sheldrakea a zvuk jsou dost výrazné a pomáhají dotvářet specifickou atmosféru snímku. Nechci žádného herce urazit, ale tohle je one man show Toma Cruise. Cruise se doslova převtělil do své postavy, a já jsem mu to neskutečně žral. Neviděl jsem Cruise jako herce. Viděl jsem ho jak přesně ztvárňuje Diggera. Jsem opravdu moc rád, že Cruise do této herecké výzvy šel, jelikož znovu dostal prostor ukázat všem, že je to opravdu šikovný herec. Jediný, kdo s Cruisem dokáže výrazně držet krok je Riz Ahmed, a je to dáno tím, že má dost výraznou roli. John Goodman a Michael Stuhlbarg si svoje role užívají, skvěle plní svojí práci. Jesse Plemons mi přišel dost nevyužitý, a totéž bohužel platí i pro Sandru Hüller, od které jsem čekal mnohem více. Těžko se mi o filmu píše, jelikož vím, že spoustu věcí dělá naschvál divně, tlačí satiru na maximum, nebojí se být protivný, doslovný a místy až sebe parodicky. Mnohokrát jsem si vzpomněl na film Mickey 17. Bohužel ne v dobrém. Za sebe se přiznám, že by mi nevadilo, kdyby se Iñárritu lehce krotil, a udělal film jako kombinaci Birdmana a K zemi hleď! Digger je zajímavý autorský film, co si jde svou cestou a nesnaží se divákovi zalíbit. [b]6,5/10[/b]

U nás v jednosálovce musí být alespoň čtyři *:)*

Pro jednoho promítají i v našem blbákově! :( V obyčejném kině.

Já byl sám. Naštěstí v multikinech musí promítat i pro jednoho. 

U nás to naštěstí, i když nepochopitelně v premier cinemas, nasadili ve dvou časech. Jít do jednosalovky, tak možná taky odejdu s prázdnou. Snad se ti povede to vidět *:+*

Těsně před tím, než výkladní skříň britské kinematografie, duo Powell & Pressburger, stvořila svá nejslavnější dila, vypadla z ní tato v zásadě prostinká romance o cílevědomé mladé ženě, mířící kamsi na Hebridy, aby se provdala za postaršího bohatého průmyslníka. Její cestu na cílový ostrov však dočasně zhatí nepříznivé počasí a místní chasník, s nímž se v mezidobí seznámí, ji možná, možná přiměje celý plán ještě přehodnotit... *;)* Originální příběh s šokujícími zvraty je asi třeba hledat jinde, o to však v tomto žánru ani nejde. Hlavní je sympatický pár, kterému držíte palce - a to je tu nepochybně splněno. *:+* Nadstavbou je pak suverénní filmařina, kdy navzdory stáří snímku tento obstojí po technické stránce i třeba v dramatické scéně v malém člunu na rozbouřeném moři, kdy se člověk o hrdiny má tendenci bát, navzdory všem narativním zvyklostem. Celkově se pak na tento film náramně hodí ono klišé, že jedním z jeho hlavních postav je damo prostředí, tj. čarokrásná skotská krajina a zvláště pak počasí (jsme koneckonců v Británii, že... *8)*). Takže Tedovi za tuto výzvu převelice děkuji a pokud filmům tohoto žánru a/nebo z tohoto období také holdujete, určitě mohu doporučit. *:+* Pro mě konkrétně tam pak bylo i pár čistě osobních souvislostí (dívali jsme se s mou lepší polovičkou, cca ze čtvrtiny skotského původu, se kterou jsme zhruba tyto končiny v našich mladších letech též procestovali a jako extra bonus, když jsme spolu absolvovali můj první ceilidh, také jsme tam byli za nejlépe tancující pár (průměrní Britové holt nemají průpravu z českých tanečních *:D*)), ale mělo by to bez problémů fungovat i bez nich. *:)*

U nas sa dnes nepremietáo, lebo som bol sam*:(**:-*

Prvních 20 minut jsem byl až nevrlej, co to jako je. A až když přišla ona divadelní stopka, tak jsem pochopil, dokázal se na to naladit a od té doby jsem si to užíval *:+*  Několikrát jsem se nahlas zasmál (bohužel jako jediný, bylo nás v sále 6), projev před tribunálem je skvělý a poselství filmu v některých scénách zase otáčí kormidlem nálady na opačnou stranu. Prostě satira. Za nejlepší scénu ale asi považuji [spoiler]ostrý dialog mezi Diggerem a režisérkou[/spoiler]. Tam je to defakto všechno v tom rozhovoru...  Vzpomněl jsem si na letošního Verbinskeho, ani ne tak kvůli vyjádření stavu dnešního světa, ale že tohle doma v TV nebude fungovat, protože právě po těch 20 minutách to běžný divák vypne, nebo dokouka na třikrát... Takové K zemi hleď je divácky atraktivnější, za to Digger potřebuje focus, který si ovšem plně zaslouží. 8/10

Velice milá krátká jednohubka plná nádherných francouzských žen (a jedné anglické). Byť na největší klasiky Francise Vebera (Drž hubu!, Blbec k večeři) se úplně nechytá. Atmosférou jak kdyby film vypadl někde ze sedmdesátých let. A je to opravdu moc krátké. Díky za tip. 7/10

Před pár týdny jsem to dohnal taky po letech přehlížení v tv. Kromě fantastického Barta, ze kterého se okamžitě stáhne každému prdel, je tu dominantní hlavně ta famózní krajina. *:+* Aljaška sice nahá bez sněhu, ale stále malebnější než cgi Zéland. Ten Piťákovo dobrodružství zbytečně srážel na "Netflix special" look. Ale jinak doufám, že se mu povede v kinech dobře. Sám jsme na něj poslal zatím 3 lidi. *:D**:+*

Zazpívat si In The End s desítkami tisíc fanoušků v São Paulo a umřít. Pro fanoušky, které jejich hudba formovala a kteří se při každém známém tónu na pozadí vrátili v čase do doby, kdy si song pouštěli pořád dokola, je to naprostá povinnost. Netlačí to zbytečně na emoce, přesto to dokáže zasáhnout na správných místech ve správnou dobu - ten moment,[spoiler] kdy se Emily poprvé ukáže na veřejnosti a zazpívá [/spoiler]- wow, dojatý jsem byl, jak kdybych o tom dopředu nevěděl. A ta Emily energie je neskutečná, vlastně i v tomto dokumentu to s jejím příchodem nabere teprve ty správné grády. Krásný příběh vstání z popela, který dokonale vystihl [s]Spooner[/s] Brad s tou metaforou vázy. Byl jsem na tom s kamarádem, který je viděl naživo a při každém zpěvu Emily měl prý husinu. V Hodoníně sice plno nebylo, ale zvuk na výbornou a ta mladá děvčata vedle mě, která se pořád kroutila do rytmu, mi udělala radost - ne tím, že by byly sexy, prase Tede, ale tím, že ta hudba pořád oslovuje všechny generace. BTW Kdo tady s tím tehdy první přišel a na popud jsem si okamžitě koupil lístky, tak má u mě panáka.

Lokaci pro sledování sis připravil výbornou *:+**:D* a jo, krátká stopáž tomu jde naproti, zaháčkuje to a končí tak akorát. Taky se mi to osvědčilo jako tip i pro lidi, co je jinak horory míjí.

Tak tohle mě teda semlelo mnohem víc, než jsem čekal. Takhle jsem naposledy brečel snad u Návratu krále. Nikdy jsem je neviděl živě - davy, hluk a moje migrény by asi udělaly svoje - ale vždycky jsem je vnímal skoro až intimně. Přes CDčka, sluchátka, Hybrid Theory, Meteoru, Reanimation, Collision Course, experimenty... Po Chesterově smrti jsem je nepřestal poslouchat, ale když se před dvouma rokama vrátili s Emily, emočně mě to rozsekalo znovu. Nepřišlo mi, že někdo "nahrazoval Chestera", ale... sedm let uložený/uzavřený jako něco, co už se nikdy nebude opakovat a najednou voila - we're so fucking back. A přesně to se mnou udělal i tenhle film. Skoro dvě hodiny jsem měl pocit, že jsem jim zase strašně blízko. A zároveň tomu klukovi, kterej kdysi chodil přes město, jezdil MHD a nechával Chestera řvát věci za něj.Za mě výborně udělaný a emočně naprosto smrtící. Objektivní hodnocení nereálný.  P.S.: Olympia plná skoro, jak kdyby to byl novej Spidey. 

Ďakujem Tedovi za výber. Film je to skutočne malý, dejovo skromný, túto vec však využíva pomerne obratne vo svoj prospech. Vyľudnené malomesto v 50. rokoch, obyvatelia ktorého sa šli dívať na miestne športové podujatie pôsobí výborne. Atmosféra je tak vybudovaná dôkladne a prvá polhodina, ktorá sa práve venuje jej a vôbec nie deju tak nenudí. Hlavné postavy, mladík a holka, ktorí prevádzkujú miestnu rádiovú stanicu, zachytia čudný zvuk neznámeho pôvodu. Rozhodnú sa vypátrať, o čo ide. Šlo o obyčajný technický šum alebo to bol príznak niečoho významnejšieho? Záhada to je spočiatku pútavá a prvé pozvoľné možné odhaľovanie udrží vašu pozornosť. Neskôr sa ale ukáže, že film si už žiadne esá v rukáve neschoval. K zásadným zvratom nedôjde, film nijako dychberúco nevrcholí a priebeh v záverečnom akte je jednak očakávaný, jednak fádne podaný.  Vast of Night je solídna dobová jednohubka, ktorá chvíľu pobaví, chvíľu znepokojí a chvíľu po dopozeraní sa vám takmer kompletne vyparí z hlavy.  [b]60%[/b]

Tak teda nedík, Tede *:D* Zoom/Teams calls will never be the same *:D* Jakože sám od sebe bych si to nikdy nepustil. Ale tyvole. Brr. Fuj. Když výzva, tak se vším všudy - na telefonu, potmě, v autě na parkovišti. Mňam, dopíči. Na jednu stranu možná občas prvoplánový. I když je mi bližší zpracování, který bylo třeba v Modern Family (*:D* já vím, no...), tak tohle mě teda vtáhlo relativně rychle. Nejsem "hororovej" znalec, ale lekačky na mě fungovaly s přehledem. Udrželo mě to. Bálo mě to. Fungovalo to na mě. S velikým povděkem kvituju tu dýlku - že se to nesnažili zbytečně natahovat. No... 8/10 ale never fucking again.

Odvážná věc, a to jak divokým a expresivním stylem, tak velmi intimním a emočním tématem a přístupem k němu. Režisérka tvoří pohled na závislost především svou perspektivou a především skrz pohled na svého bratra. Někomu ten styl, ve kterém se používá AI k rozpohybování a rozmluvení dětských fotek, provádí v něm holub s očima a ústy autorky, a zároveň se v něm ukazuje spousta střípků jak z autorčiny psyché, tak z horské dráhy života jejího bratra, určitě nemusí sednout, vždyť i já jsem měl zpočátku z AI fotek tak trochu hrůzu, a říkal jsem si, jestli budu tohle schopný dvě hodiny usedět. Dokázal. A co víc, všechno mi do sebe zapadlo jako puzzle, které poskládalo neuvěřitelně komplexní, živelný a emoční obraz jedné závislosti a jedné hlavy, která musí tu závislost snášet. Výtečný film, který, i přesto, že nebude svou formou pro každého, vřele doporučím všem, co doposud neviděli. [b]9/10[/b]