Já teda nemel ani ty nadeje.
Ale Kojot ma 96% fresh

Dog Stars bude velký špatný?
Měl jsem naděje, ale 40% na rottenech ... au 

 ještě zábavnější mi přijde myšlenka, jak bych to viděl, pokud bych si to dal v opačném pořadí.

Dobré double feature, přesně jak Bergman zamýšlel. Oba filmy zkoumají zábavnou formou podstatu lidské existence a dochází ke stejnému závěru - YOLO, bitch! 

Ak som dobre čítal info na nete, tak Donnie Darko dostane sequel 

Sedmá pečeť 7/10
Jelikož jsem od Bergmana viděl pouze Hodinu vlků, čekal jsem něco jiného. Asi nejsem takový intelektuál, abych v každé větě viděl druhý a třetí význam, takže jsem se u téhle fantasy báchorky docela bavil a nikterak to ve mně nevzbuzovalo nutkání nad tím nějak víc přemýšlet. Někdy to bylo opravdu vtipné, někdy úsměvné zpracováním, ale nikdy to nenudilo.
Nicméně to, že jsem to doteď neviděl, nepovažuju za nějaký zásadní nedostatek a rozhodně se za to nestydím. Ještě že to bylo krátké.

Jackass: Best and Last 7/10
Když vyšel trailer, ze kterého bylo jasné, že půjde o sestřih best of, byl jsem rozhořčený. Kupodivu je realita jiná. Nových scén bych řekl, že je dokonce víc než těch starých, a i staré se mohou pyšnit nálepkou „never seen before“. Kupodivu jsem se taky bavil víc, než jsem čekal. Jasně, asi půlka věcí je spíš miss než hit, ale to k tomuhle formátu vždycky patřilo.
Doufám, že tmavý pán a paní jsou nějak spříznění s cast and crew a neplní jen kvóty, páč jinak nechápu, jaká byla jejich role v tomhle cirkuse. Hodněkrát jsem se smál a jednou málem poblil. Důstojné „uzavření“ fenoménu.

Asi jsem viděl jinej film, velmi jsem se bavil, dostal jsem super fan service…

Taky. Já jsem ho nedokoukal, přišlo mi to skoro nekoukatelný. Nebavilo mě lautr nic, včetně killů. Fakt moc špatný.

5/10
Čakal som výplach, dostal som výplach.
Čakal som surový akčný zábavný výplach plný kvalitnej choreografie a dostal som... priemerný nie až tak zábavný výplach točený na zelené plátno.
Po hereckej stránke je to priemer.
Karl Urban je fajn herec a mám ho rád. No tu by sa mi do jeho role hodil skôr taký Scott Adkins, ktorý už síce má svoje roky, ale sakra verím že tu by ešte nejaký ten kop predviedol.
Súboje sú síce fajn, ale nemôžem sa zbaviť dojmu že to všetko bolo točené viac menej na istotu a na hľadanie easter eggov, než na krvavú rezničinu plnú zábavného násilia a remeselnej prehliadke kaskadérskemu umeniu, ako bol napríklad taký Undisputed so spomínaným Adkinsom, alebo legendárny Raid.
Škoda potenciál tu rozhodne bol. 

To není nic strašnýho, ten jeho Hallenbeck/McClane mód za mě fungoval už z ukázek (kór když pak přišlo jisté páté pokračování, které se vlastně nikdy nestalo). Od premiéry jsem to neviděl, ale přesně s těmi dojmy „Je to blbina, remcání dcery mě nezajímá a všichni jsou komicky drsní, ale ten Pearce je skvělej!“ jsem pak pořídil placku do sbírky.

OMG, v čem? 
Ty Piráti maj všechno - atmošku, rozšíření světa z jedničky, topovýho záporáka (a ne tragickýho a blbě přehrávajícího Langa) mnohem lepší vizuál a hudbu. Pak ansámbl, kterej hraje a jak už jsem řekl - nezastaví se to, odsejpá to a fungujou emoce. 
Oproti tomu ten Avatar nemá nic z toho. Nemá. 

Budu si je muset osvěžit.

Tak jdu na to. Po Narnii rozjíždím další sérii, která mi dlouho unikala. Jako dítě jsem viděl nějaké první tři díly, ale moc obliby to u nás doma nikdy nemělo. Plus máma jela vždycky jasnej tým Ford a Brosnan ,takže doma byl přípustnej Indy nebo Bondovky, ale MI byla spíš vždy přepínačka na něco jiného s tím, že Cruise je prcek...

Jednička za mě lepší, než jak si jí pamatuju (tak 16-18 let to bude, co jsem jí mohl naposled vidět). Pěkně je vidět, jak filmy z té doby audiovizuálně moc nestárnou, protože se odehrávaj v krásném reálném prostředí a vyjma digi finále nestárnou ani jednotlivé ikonické scény (trezor...). Má to každopádně docela chytlavej scénář, řekl bych, že na tu dobu docela netradiční, kterej hraje s divákcem vícero her, kdy vlastně divákovi odhalí záporáka už v průběhu, ačkoliv hlavní postava pořád hraje, jakože to neví. Zimní Praha je pochopitelně pro našince velkej tahák, Karel Dobrý asi v nejznámějším filmu kde se objevil má taky docela slušný prostor (ačkoliv je otázka, kdo ho vlastně dokáže po  takové době identifikovat).

Cruise mi tu příjde herecky docela slaboučkej, ale Voight je zas na druhou stranu takovej ten klasickej záporáckej typ, plus i ta stylizace záporáka je taková příjemná stará škola. 

Děj dost šlape, fakticky je docela jednoduchej, všimněte si, jak dlouhej je vlastně ten samotnej úvod a jak rychle se zas přejde do samotného finále. Každopádně v rámci žánru to úplně stačí. A neni to ještě ani taková ta samoúčelná Cruiseova honipéřina, kdy by musel bejt zavěšenej na letadle atp, a tomu se musel přizpůsobit celej děj. 

Dvojka je naopak nejlepší.
Nejlíp odsejpá, a všechno funguje líp, než v jedničce, kde je těch hluchejch míst dost. A je to jeden z nejlepších soundtracků, co Zimmer kdy vypustil. Plus to má naprosto skvělý triky a geniálního záporáka.

Ale tisíc lidí, tisíc chutí 

Koukám po letech na původní trilogii a dvojka je horší, než jsem si ji pamatoval. Ten rozdíl oproti jedničce je docela propastnej. Je smutné, že ustoupili od té skvělé temné atmosféru a přednost dostal infantilní humor a přílišný důraz na Jacka Sparrowa. Trojka pak přitrvdila ještě víc. Ach, ta pokračování...

Raději zešílet v divočině
Dokument, ktorý autenticky zachytáva život v lone prírody očami svojráznych dvojčiat, ktorý môže pôsobiť zdanlivo jednotvárne, no predsa nesie so sebou niečo podnetné. Každý z bratov je odlišný a svoj, vedia byť na seba protivní, no cítiť ten čas, ktorý spolu za tie roky trávia, prežívajú, zdieľajú, vzájomná láska a neoddeliteľnosť ich puta je citeľná a ten vzťah krásne funguje a vie ich ako postavy predať. Či vykonávajú prosté činnosti, hádajú sa alebo po svojom debatujú o dumavejších veciach, témach, vedelo to byť stále pútavé. To celé bytie zachytené v područí tej prírody tvorí pekný obraz, ktorý vie postrčiť k rozjímaniu. Vydarený dokument, len mrzí, že koniec zanechá takú trpkosť na jazyku.

Filmů s body positivity dopadem zase tak moc není, ale brazilský coming-of-age snímek Patnáct dní je přesně to, co vás potěší, pokud se potýkáte s přijetím vlastního těla a okolí se vám vysmívá ("zážitky" z vlastní zkušenosti, nikomu to nepřeju). Školák Felipe, který je ve škole pravidelně šikanován za to, že není zrovna nejhuběnější, se těší na klidné prázdniny, ale ouha: patnáct dní musí strávit čas ve společnosti kluka, který ho celé roky ignoroval... Patnáct dní je milý film o sebepřijetí a skutečné první lásce, kde není podstatné, jak vypadáte. Jistě, možná je to pohádka, ale přesně takové pohádky jsou v dnešním světě potřebné, abychom se ze všech hrůz nezbláznili. Naprosto ideální ke slavnostnímu zakončení Mezipater.