Tak tohle mě teda semlelo mnohem víc, než jsem čekal. Takhle jsem naposledy brečel snad u Návratu krále. Nikdy jsem je neviděl živě - davy, hluk a moje migrény by asi udělaly svoje - ale vždycky jsem je vnímal skoro až intimně.
Přes CDčka, sluchátka, Hybrid Theory, Meteoru, Reanimation, Collision Course, experimenty... Po Chesterově smrti jsem je nepřestal poslouchat, ale když se před dvouma rokama vrátili s Emily, emočně mě to rozsekalo znovu.
Nepřišlo mi, že někdo "nahrazoval Chestera", ale... sedm let uložený/uzavřený jako něco, co už se nikdy nebude opakovat a najednou voila - we're so fucking back. A přesně to se mnou udělal i tenhle film. Skoro dvě hodiny jsem měl pocit, že jsem jim zase strašně blízko. A zároveň tomu klukovi, kterej kdysi chodil přes město, jezdil MHD a nechával Chestera řvát věci za něj.Za mě výborně udělaný a emočně naprosto smrtící.
Objektivní hodnocení nereálný.
P.S.: Olympia plná skoro, jak kdyby to byl novej Spidey.
Linkin Park - Unshatter
|
reagovat
|



). Byť by mě možná tedy docela zajímalo, jak funguje dnes, zvláště pak na někoho, kdo jím nebyl zasažen ideálně někdy v prepubertálním věku... 