Je mi jasný, že všichni sjedete rovnou dolů na hodnocení, protože jsem grafoman, ale já si to musím ospravedlnit, abyste si snad nemysleli, že čím jsem starší, tím víc se ze mě stává žena ve středních letech, co bere na milost každou romantickou sračku (lacině generalizuju, nic osobního).
V jádru samozřejmě mluvíme o romantice podle více méně klasického mustru á la "Zkrocení zlého muže". Rozehrává se však v pozoruhodném světě, kterej nemá s realitou nic společnýho, i když se tak na první pohled tváří. Posuďte sami.
Studenty usilovně nenáviděnej profesor má problém dostat grant, protože kolem vyvstávají pochyby, že je single. Rozhodne se tedy domluvit se studentkou (ta má spolubydlícího gaye, odškrtněte si rovnou úplně všechna klišé). Budou před kolegy vyúčujícího prostě z rozdílných důvodů předstírat, že spolu chodí. Protože přesně tohle učitelské sbory na univerzitách přece ocení: kolegu, jenž si nabrnkne žačku (UPDATE: Je to teda doktorantka). Mňoch.
Co na začátku působí jako roztěkaná a mírně bláznivější komedie, to se na konci překlopí v trochu banální (nicméně překvapivě vážně podanou) úvahu, jak to mají ženy nejenom na vejškách těžký. Cunnilingus tam taky je. Do toho se dělají "vědecké pokusy", po kterých každému reálnému výzkumníkovi naskočí osypky. Ale...
Docela tu fakt vládne duo Tom Bateman (hrál v Poirotech toho průvodčího, co na začátku Orient Expressu potká s lehkou děvou po boku známého detektiva) a Lili Reinhart (nikdo neumí psí oči jako ona). Oni si to dost užívají, chvílema je ten slovní ping pong fakt paráda a charismatu má hlavně pomalinku roztávající Bateman na rozdávání.
Těch 78 % na CSFD zatím samozřejmě přestřel. Reálně počítejte o dvacku méně. Ale když si člověk vzpomene na ty neúnavné žánrové hovnomety nejenom na Netflixu...Za mě prostě krapet guilty pleasure a díky cool duu 6,5/10.
Hypotéza lásky (2026)
|
reagovat
|




