Kena 2

Musím dohnat jedničku.

Zapomněl si na:
"Ale nesmíš se zlobit, že prvního půl roku budu jen hrát, chodit do práce a občas zapomenu, jestli máme vlastně holčičku nebo chlapečka. Maximálně občas kouknu, jestli dýchá, když si budu nabíjet ovladač... Nebo víš co? Za ušetřené peníze koupím dva a nemusím nic řešit."

Super napad. Asi jako nabidnout barak pod sopkou zdarma v den výbuchu sopky

BTW už dostal "Floridský Joker" od Rockstar miliardy jako vyrovnani za inspiraci jedne postavy jeho vzhledem?

Je to bída. Jsme tady jen abychom trpěli. 😔🫠

Jo... a pak Rockstar hru zase posune, a nemáš ani GTA ani peníze min. dalších 18 let. 

Obchod v Norsku vám dá GTA 6 zdarma, pokud vám žena v den vydání porodí dítě.

Teď je nejlepší čas napustit je jak necky, aby to vyšlo akorát a vzít si rodičovskou dovolenou.

Dnes v 23:00 Stat of Play.

Vyjde v cervnu

Kamarad potvrzuje, ze kostymek by slecne padnul 

PM. 

Asking for a friend... potrebuje fotku slecny, aby mohl porovnat 

Ano, to je přesně ona! Včera jsem už hledal nějaky kozplaye ... 

...ok tak ja tomu dám ešte šancu 

Tebe asi na Valentýna nečekalo před domem deset zklamaných a nasraných holek, co?

Harem route ( ͡° ͜ʖ ͡°)


Esmo

Pořád říkám doma slečně, ať si ten kostýmek opatří, když vypadá víceméně jako ona. 😩.

To sis odnesl hezky  rozhodně se na tom dá ocenit, že si tam můžeš začít i s učitelkou 

Hraje to kámoš, dost často mi o tom povídá. Zatím jsem si z toho akorát odnesl, že Ann je dost sexy 

Já jsem přesně někde napůl mezi oběma názory.

Počítal jsem s tím, že je to hodně ukecaná hra a tak mě pomalejší začátek nerozhodil, líbilo se mi uvedení do toho, jak funguje svět, kdo je kdo a co je co. Zároveň mě bavilo, jak se postupně přidávaly gameplayové prvky a prvních cca 25 hodin podle mě bylo tempo úplně perfektní. Zábavné fighty a dungeony a na druhé straně všechny real-life aktivity dávaly smysl a poskytovaly jasný progres. Zároveň první schůzky s confidants byly často ty nejzajímavější.
Tahle první objevovací čtvrtina byla za mě 10/10 top zážitek.

Pak ale hra pochopitelně sklouzla do rutiny, protože už nebylo co objevovat a i příběhově to přestávalo tolik šlapat. Do cca 50. hodiny to bylo ještě ok, ale pak kolem 70 už jsem zažíval dost burnout. Dungeony a souboje už byly hodně repetitivní. Od těch 50+h hlavně bylo z hlediska zápletky dost vidět, že se trochu točí kola a čekáme primárně na to, abychom časově dorazili do bodu, kdy se protneme s rovinou z intra a dostaneme do “přítomnosti” k výslechu. V tomhle bodě jsem pak usoudil, že je načase si dát pauzu a hru odložil v podstatě na 4 roky.

Loni jsem se k Personě vrátil a musím říct, že jsem tu poslední třetinu v podstatě protrpěl.
Podle očekávání byla ta nejzajímavější část rozuzlení situace ze začátku hry, ale plot points toho zbytku byly taky fajn. Jenže to podání byla dost slabota a hratelnost úplně pekelná. “Writing” šel na konci hry úplně do hajzlu a bylo to, jak kdyby úplně přestali věřit v hráčovu inteligenci a začali každých pět minut dělat rekapitulaci, kdyby náhodou. V jakémkoliv rozhovoru hlavně musí všichni něčím přispět, aby byla vidět síla přátelství. “Všichni” ke konci hry znamená 8-12 lidí a určitě vidíte, proč je to problém, když je to vynucené a reálně nemají co říct. V questech confidantů stačilo vždy ve druhé půlce odkývat jakýkoliv shit, co na mě hodili a pak si vyslechnout jak jsem úplně nejlepšejší na světě a co by beze mě dělali.

Hratelnost téměř nulová, protože v této fázi hry už je hráč tak overpowered, že jakákoliv interakce s herními systémy je zbytečná. Hra říká, ať si dobře vybíráš, jak strávíš čas, ale já měl vymaxované skoro všechno, co jsem považoval za důležité a ke konci jsem v podstatě rovnou chodil spát, ať se proboha někam konečně posunu.
Souboje jsem proklikal napůl na autoplay a díky bohu že v Mementos se dají fighty skipnout instantně.
Posledních pár boss fightů bylo natahované peklo; stejně jako Pokemoni tu boje fungují  jako komplikovanější kámen nůžky papír - já už vím, že mám na kámen použít papír, mám ho k dispozici, dal jsem na něj všechny buffy a je na velmi vysokém levelu. Boss má ale tolik HP, že jsem ho mlátil klidně 40 minut. A takové ty zvraty jako “pozor, v tomhle kole změnil kámen na nůžky” to vážně nespasí.

Takže ve zkratce, hrací část byla nudná až otravná a příběhová byla natahovaná a poměrně hloupá.
Ten bonusový Royal třetí semestr jsem dokoukal na Youtubu a vůbec mi to nevadilo. I ten mi ve výsledku přišel jako more of the same a nechápu, proč na internetu lidi dělají, jako že jim změnil život.
Nemyslím si, že by se za ty 4 roky, co jsem si dal pauzu nějak výrazně změnil můj vkus nebo by mi zásadně klesla tolerance pro anime bullshit. Podle mě prostě jen natáhli hru s obsahem na 40h do 140 a scénáristi v sobě taky měli nápady jen na zlomek a ke konci se museli uchýlit ke klišé, šablonám a jednoduchým poselstvím typu “korupce bad, přátelství good”.

Zvláštní zmínku si zaslouží soundtrack, díky kterému jsem u hry určitě vydržel o kus déle.
Doporučil bych cover album od kapely J-Music Ensemble, to je za posledních pár let moje možná nejposlouchanější deska, která ten geniální základ obohatí o improvizaci. Věci jako Price nebo Butterfly Kiss umím nazpaměť, některé i vyloženě zahrát na nástroje.

Samson vypadá jako moc sympatická hra, která je sice budgetová, ale rád tenhle projekt podpořím, protože je vizuálně líbivý (fiktivní město, špinavé ulice, zatažená obloha), odehrávající se v 90s, fokus na boj zblízka, automobilové honičky (pocta Driverovi) v takovém menším open-worldu.

Nejvíc mě ale asi dostala fyzika protagonistovo vlasů při bitkách. 😅👌