Já byl kdysi pozvanej na večeři od spolužačky na vejšce. K ní domů. Večeře byla samozřejmě záminka pro něco jiného a já byl tenkrát trochu nervózní. Když jsem se k ní večer blížil dlouhou ulicí, tak jsem přemýšlel nad tím, zda mám kvalitní účes a prohlížel si sám sebe asi ve třech oknech okolo stojících aut.
Bohužel mě při tom zpozoroval z nedalekého okna jeden z majitelů vozu a já než došel na konec ulice, tak mě sebrali policajti :D
Fakt, že sem místo šukání ukazoval na služebně ISIC a snažil se cajtům vysvětlit, jaká je realita mého večera je jedna věc. Oni mi nakonec uvěřili. Téhle historce bohužel nechtěla uvěřit dotyčná, která se vařila s prý parádním rizotem a smskou mi psala, že pak spolu vlezeme do vany. Nevlezli jsme, protože se jí pak ve 22:00 vracela spolubydlící a já už to z výslechu nestihl.
True story. Bohužel.
reaguje na:
vZeč
|
reagovat
|
. Spoustu věcí jsem si třeba ani neuvědomoval, je fakt, že já vždy dávám přednost především příběhu. Ale dívat se na tom tímhle pohledem je též dobré. 
