Za necelé dva měsíce mě čeká svátost biřmování (křesťanská dospělost). Nikdy jsem nezalitoval, že jsem katolíkem. I díky papeži Františkovi jsem si mohl před svými přáteli být otevřený a netajit před nimi, kdo jsem. Samozřejmě jako konvertita po třicítce mám k církevní hierarchii velký odstup a nemám problém kritizovat jisté lidi, ale takových je nás daleko více - dávno pryč je doba, kdy pan farář něco řekl a bylo to svaté jak Písmo. Dnes si život bez církve, bez bohoslužby a bez přátel z tohoto prostředí nedokážu představit. Ano, hlásit se ke katolické víře tady v Česku není úplně populární; pro někoho budu náboženský fanatik, pro jiné zase totální heretik, ale katolická církev je dnes mou součástí a věřím, že tomu bude tak nadále, ať bude novým papežem kdokoli. Že potřebujeme reformu, to je samozřejmě jasné. František to načnul a věřím, že jeho nástupce na Petrově stolci bude v potřebných reformách pokračovat a prohlubovat je.


