Ono mi třeba spoustu jídel zkazila školní kuchyně na základce - bramborová kaše (z prášku), zapečené brambory, roštěnka s rýží - celkově jsem do určitého věku měl k rýži odpor, protože dělali tu nejhnusnější variantu.
A od té doby, co nade mnou stál ředitel a na silu mě donutil sníst nějaké sladké jídlo z kynutého těsta, mám odpor třeba ke svatebním koláčkům a jim podobným. Nebo ve školce, když mi spadl rohlík s pomazánkou do čaje a učitelka si nenechala vysvětlit, že to nechci jíst kvůli tomu a musel jsem to do sebe nacpat. Od té doby jsem měl odpor k namočenému rohlíku, takže žemlovka byla pro mě ztělesněním zla a mám i menší problém s kynutými knedlíky nasátými omáčkou.
Šikana ve školní jídelně se dokáže na člověku celkem podepsat.
|
reagovat
|
Ale pizzu delam dle znameho z Lombardie, testo vykryje komplet plech, passata, oregano, nejaka oliva nebo mozzarella nebo trosku sunky a on mi tvrdi ze tohle je skutecna pizza a ne takovy to nacancany a obvykle preplacany styl instagram. :)
.
.
, bez většího prozrazovaní to dokáže perfektně navodit atmosféru, žádná akce, minimum dialogů a přesto se člověk do kina těší, protože kombinace Nolanova přízemnějšího vizuálu s Harryhausen-like triky, to je něco co jsme ještě neviděli. Estetika kostýmů mi nevadí, protože nás čeká Jáson a Argonauti nebo Souboj Titánů v moderním podání a v režii Nolana, kdo by před pár lety čekal, že se něčeho takového dočkáme.