Hlavne kdyz nekoho jako ze aktivne hledas, tak budes mit v hlave konkretni specifickou predstavu, kterou ve vetsine pripadu nikdo nedokaze naplnit. Plus je to vlastne o tobe, o tom jak nekoho chces ty pro sebe. Coz samozrejme hrozne meni tu dynamiku. A pak to sklouzava k tomu seznamovani rovna se nakupovani na zalando, s nadsazkou. Kdyz "hledat prestanes", ale vlastne neprestanes, tak spis zacnes byt otevrenejsi a pristupnejsi moznostem. A jestli to je nebo neni dobre, tak to uz je pak samozrejme individualni. ;)

netreba to vzdavat a teda mozno by stale stalo za to, poridit si chytry telefon a skusit Grindr alebo tak. Nic za to nedas. Ak budes stale zit v strachu a neochote, nic v zivote nezmenis. GL Disk 

Mě obecně seznamování nebaví, ale je jasné, že si tím každý musí projít pokud někoho chce najít. Univerzální radu nemám, ale ty aplikace nejsou plně k zahození. Možná to bude znít trochu hloupě, ale třeba by ti od samoty pomohlo nějaké domácí zvíře. Třeba kočka. 

Ono to moudro "najdes az prestanes hledat" opravdu plati, ale jde spis o shift ve vlastni mysli. Pokud fyzicky na tu akci, na kterou jsi pozvany, neprijdes, nebo aspon fyzicky u nekoho na te seznamce neswipenes, tak nikoho nenajdes.

Joo ale chodit tam s tim, ze musim nekoho najit ci se musi neco stat, tak mas v sobe jen skrytou agendu a v ten moment trpi tva uprimnost a tedy navazovani vztahu.

Samozrejme co se tyce konkretne Diska, do niceho se nenut, posilam silu, cas nakonec vse zahoji.

Pokud to vzdáš a hledat přestaneš, tak nenajdeš nikoho. Chápu, že teď ses zničenej, ale čas ty rány zahojí natolik, abys byl otevřenej k tomu se zase brzo snažit. A můžu osobně potvrdit, že se dá i na Tinderu najít vztah, kterej vydrží.  

Taky absolutně beze srandy doporučuju seznamovací aplikace. Znám už několik svateb a dětí díky tinderu a sám jsem na něm našel totální soulmate, kterou bych jinak neměl šanci potkat (bydlím v Praze, ona bydlela v Brně a já se nudil v čekárně u doktora v Brně).
A moudro, že člověk najde, až přestane hledat za mě také platí na 100%.

No asi takhle. U nas v Cesku jsem videl, ze Tinder je asi nejvic popularni, pak spis cizinci pouzivali Bumble, a Hinge treba nikdo nezna vubec. Naopak treba v Miami je Tinder tragickej, zatimco na Bumble a Hinge se da normalni vztah najit s peknejma holkama, ale obecne dating sucks 

A neztraceji ted spis tyhle appky na popularite? Par tydnu zpatky jsem cetl, ze, tusim, mezi lety '19-21 Tinderu klesly trzby o ctvrtinu.

Cas taky zahoji vsechny rany, drz se. V dnesni dobe jsou na tom dating apps trosku jinde bych rekl, mnohem vic rozmnozene, tak bych se toho nebal, obzvlast diky COVIDu na ne hodne lidi preslo. Samozrejme je dulezite se mit na pozoru a kdyz se neco nezda, tak je lepsi se do toho nehrnout.

Nevím, jestli ty knihy pomáhají. Mně osobně pomáhá lidská společnost. Naprostou většinu času bývám sám. A samota je pro mě něco velmi tíživého. Jasně, pustím si nějaký skvělý film, poslouchám si písničky od mé oblíbené kapely či melodie z West Side Story, ale není nad fyzické setkání se skutečnými lidmi. Před pár měsíci jsem se rozešel a myslel jsem si, jak skvěle to zvládnu. Nezvládám to, příšerně se tím naopak trápím. Najít někoho, s kým chci sdílet svůj život, jednoduše neumím a ani nevím, kde a jak hledat. Pořád se s tím vším vyrovnávám, zvláště když vím, že budu za pár měsíců strejda. Akorát se bojím, že ani netuším, zdali budu mít k synovci vůbec přístup. Vím, že potřebuju někoho vedle sebe. Seznamovací aplikace nemám (nevlastním chytrý telefon a ani nechci), na jedné seznamce jsem kdysi naletěl jednomu podvodníkovi, který mě okradl, a hledat někoho v reálu a riskovat, že mi někdo dá pěstí... Blbý, ale aspoň jsem se z toho vypsal.

Taky se s tímhle osobně i v rodině trochu potýkám a absolutní souhlas. Jsem rád, že jsi to napsal.

Jinak já jsem tyhle self-help knihy/videa/rady nikdy nemusel. Vždy mi to přišlo too obvious, mlácení prázdný slámy a efekt nula. Jak v jednom starším rozhovoru napsal Fila (já vím, volně parafrázováno): "V hospodě se z těhle problémů taky nevykecáš."

Takže taky radím najít si schopného odborníka.

Jasne, suhlas. Len casto treba pri tom najprv zistit, preco je to sebavedomie naprd a tu by mal nastupit ten odbornik. Lebo je jedno, kolko ludi okolo teba ti vravi, ze si uzasny, sikovny a neviem co, ked to ty tak necitis a nemas. Treba tam odkryt tie mechanizmy za tym.
Co sa tyka tych generacii, sam by som to lepsie nenapisal

Vychova samozrejme ano a proto mi vzdy pripada absurdni, jak nekdo starsi breci "ta nova-mlada generace je hrozna"... Samozrejme odnikud na Zem nespadli ani nezili v nejakem vakuu. To je ta nulova self-awareness, kdy si ti lide mysli, jak byli/jsou uzasni, jak vsechno delali skvele, jak vsechno dobre fungovalo atd atd. Jen si ale myslim, ze v dospelosti by mel clovek byt schopen se do jiste miry i trochu prepsat. Priklad, kdyz jsi byl vychovan bez sebevedomi, tak se holt musis snazit jej nabrat, protoze jinak ten zivot bude neustale stres a dost na prd. Proste je potreba vedet a rozumet, co potrebujes a jestli a jak toho lze docilit nebo ty sance aspon zvysit. :)

Snipsely ma pravdu v tom, ze nikto ta nevie dojebat, ako vlastni rodicia a okolie. Vychova je velmi podstatna a ked rodic svojmu decku neumozni zazit si prakticky akukolvek beznu situaciu v bezpecnom prostredi domova, ktory by teda mal byt bezpecnym priestorom, neziska dolezite zrucnosti, ktore vedu k zdravemu sebahodnoteniu, sebavedomiu a nahladu na seba a samozrejme aj do zivota praktickych zrucnosti, no tak to ten clovek to nema v zivote lahke.
Ked sa clovek dokladne nad sebou zamysli a odpozoruje sa, tak zisti, ze kazdeho z nas svojim sposobom rodicia dojebali pri svojej vychove, lebo su to len ludia a rovnako my, nech sa snazime ako chceme, dojebeme zase vlastnym stylom svoje deti. Podstatne je, aby sme im tiez poskytli take mechanizmy a zrucnosti, ktore budu minimalizovat to nase dojebanie
sorry za miernu vulgarnost, ale vystiznejsie slovo mi nenapadlo
skratka snazme sa robit veci najlepsie ako mozeme

A nebyva spis problem, ze lidi si vetsinou lezou do tady tech bublin, kdy se vsichni navzajem placaji po zadech, chlacholi atd. ale potiz nastava, kdyz dojde ke konfrontaci s realitou a najednou ten clovek nechape, protoze je zvykly slyset neco uplne jineho? Takovy to "kamaradky mi rikaji jak jsem hezka", boom, realita 5/10. :) A v jednom talku jsem o tom slysel mluvit i Toniho Nadala, tenisoveho trenera ktery prave strasne hnul s tou psychologickou casti ve sportu a dnes dela poradce, motivacniho recnika atd., jak jde znat ten posun mezi lidmi, kdy ted proste kazdy, vsichni pribuzni a znami, jen chteji slyset, jak jsou skveli, uzasni, jedinecni, nejlepsi na svete a kdyz jim tohle nedavas, tak ty vztahy s nimi nemas. Preci jen kdyz ma nekdo pocit, ze ten clovek v jeho okruhu je ciste toxicky a nic mu nedava, tak ho hned hodi pres palubu. Snad s vyjimkou Willa Smithe a jeho manzelky. :)