Hlavu hore!!! to moudro "najdes az prestanes hledat" naozaj platí. Človek vyžaruje úplne inú energiu a tá je sexy. Vraj pre obe pohlavia

Díky, kluci. Vím, působím jako zoufalec. Ale je to všechno blbý. Bydlím v malém městě v západních Čechách. Jezdím jak do Plzně, tak do Prahy, mám kamarády a kamarádky, ale domů se vždycky vracím sám, nikdo mě nevítá. Seznamovací aplikace... Bůh ví, jak to na takovým Grindru vypadá. Mám k lidem na internetu obecnou nedůvěru, protože bych podruhé o životní úspory nechtěl přijít. Svůj první vztah jsem tedy měl až pár let po třicítce, což asi bude pro někoho k smíchu, ale někdy to tak v životě chodí. Fungovalo to tři roky, ale zabila to mj. partnerova nechuť jezdit za mnou. Takže jsem za ním do Brna jezdil hlavně já. Vztah takhle na dálku a do toho ještě lockdowny, to nám dalo fakt zabrat. V našem městečku máme asi dva kluby, ale oboje heterácké záležitosti, takže seznamování je tak jenom na pivo a tím to pochopitelně končí.

Mám z toho všeho, co jsem tu napsal, děsnou frustraci. Nechci ale rezignovat na život. Jsem normální člověk, co si s kamarády neváhá dát v hospodě dobré pivo. Akorát by to holt chtělo druhou polovičku.

Hlavne kdyz nekoho jako ze aktivne hledas, tak budes mit v hlave konkretni specifickou predstavu, kterou ve vetsine pripadu nikdo nedokaze naplnit. Plus je to vlastne o tobe, o tom jak nekoho chces ty pro sebe. Coz samozrejme hrozne meni tu dynamiku. A pak to sklouzava k tomu seznamovani rovna se nakupovani na zalando, s nadsazkou. Kdyz "hledat prestanes", ale vlastne neprestanes, tak spis zacnes byt otevrenejsi a pristupnejsi moznostem. A jestli to je nebo neni dobre, tak to uz je pak samozrejme individualni. ;)

netreba to vzdavat a teda mozno by stale stalo za to, poridit si chytry telefon a skusit Grindr alebo tak. Nic za to nedas. Ak budes stale zit v strachu a neochote, nic v zivote nezmenis. GL Disk 

Mě obecně seznamování nebaví, ale je jasné, že si tím každý musí projít pokud někoho chce najít. Univerzální radu nemám, ale ty aplikace nejsou plně k zahození. Možná to bude znít trochu hloupě, ale třeba by ti od samoty pomohlo nějaké domácí zvíře. Třeba kočka. 

Ono to moudro "najdes az prestanes hledat" opravdu plati, ale jde spis o shift ve vlastni mysli. Pokud fyzicky na tu akci, na kterou jsi pozvany, neprijdes, nebo aspon fyzicky u nekoho na te seznamce neswipenes, tak nikoho nenajdes.

Joo ale chodit tam s tim, ze musim nekoho najit ci se musi neco stat, tak mas v sobe jen skrytou agendu a v ten moment trpi tva uprimnost a tedy navazovani vztahu.

Samozrejme co se tyce konkretne Diska, do niceho se nenut, posilam silu, cas nakonec vse zahoji.

Pokud to vzdáš a hledat přestaneš, tak nenajdeš nikoho. Chápu, že teď ses zničenej, ale čas ty rány zahojí natolik, abys byl otevřenej k tomu se zase brzo snažit. A můžu osobně potvrdit, že se dá i na Tinderu najít vztah, kterej vydrží.  

Taky absolutně beze srandy doporučuju seznamovací aplikace. Znám už několik svateb a dětí díky tinderu a sám jsem na něm našel totální soulmate, kterou bych jinak neměl šanci potkat (bydlím v Praze, ona bydlela v Brně a já se nudil v čekárně u doktora v Brně).
A moudro, že člověk najde, až přestane hledat za mě také platí na 100%.

No asi takhle. U nas v Cesku jsem videl, ze Tinder je asi nejvic popularni, pak spis cizinci pouzivali Bumble, a Hinge treba nikdo nezna vubec. Naopak treba v Miami je Tinder tragickej, zatimco na Bumble a Hinge se da normalni vztah najit s peknejma holkama, ale obecne dating sucks 

A neztraceji ted spis tyhle appky na popularite? Par tydnu zpatky jsem cetl, ze, tusim, mezi lety '19-21 Tinderu klesly trzby o ctvrtinu.

Cas taky zahoji vsechny rany, drz se. V dnesni dobe jsou na tom dating apps trosku jinde bych rekl, mnohem vic rozmnozene, tak bych se toho nebal, obzvlast diky COVIDu na ne hodne lidi preslo. Samozrejme je dulezite se mit na pozoru a kdyz se neco nezda, tak je lepsi se do toho nehrnout.

Nevím, jestli ty knihy pomáhají. Mně osobně pomáhá lidská společnost. Naprostou většinu času bývám sám. A samota je pro mě něco velmi tíživého. Jasně, pustím si nějaký skvělý film, poslouchám si písničky od mé oblíbené kapely či melodie z West Side Story, ale není nad fyzické setkání se skutečnými lidmi. Před pár měsíci jsem se rozešel a myslel jsem si, jak skvěle to zvládnu. Nezvládám to, příšerně se tím naopak trápím. Najít někoho, s kým chci sdílet svůj život, jednoduše neumím a ani nevím, kde a jak hledat. Pořád se s tím vším vyrovnávám, zvláště když vím, že budu za pár měsíců strejda. Akorát se bojím, že ani netuším, zdali budu mít k synovci vůbec přístup. Vím, že potřebuju někoho vedle sebe. Seznamovací aplikace nemám (nevlastním chytrý telefon a ani nechci), na jedné seznamce jsem kdysi naletěl jednomu podvodníkovi, který mě okradl, a hledat někoho v reálu a riskovat, že mi někdo dá pěstí... Blbý, ale aspoň jsem se z toho vypsal.

Taky se s tímhle osobně i v rodině trochu potýkám a absolutní souhlas. Jsem rád, že jsi to napsal.

Jinak já jsem tyhle self-help knihy/videa/rady nikdy nemusel. Vždy mi to přišlo too obvious, mlácení prázdný slámy a efekt nula. Jak v jednom starším rozhovoru napsal Fila (já vím, volně parafrázováno): "V hospodě se z těhle problémů taky nevykecáš."

Takže taky radím najít si schopného odborníka.

Jasne, suhlas. Len casto treba pri tom najprv zistit, preco je to sebavedomie naprd a tu by mal nastupit ten odbornik. Lebo je jedno, kolko ludi okolo teba ti vravi, ze si uzasny, sikovny a neviem co, ked to ty tak necitis a nemas. Treba tam odkryt tie mechanizmy za tym.
Co sa tyka tych generacii, sam by som to lepsie nenapisal