Podle mne jsme jako "západní" civilizace rozmazleni líní pokrytci, kteří se schovávají před realitou a promítají si svůj nevyzrálý přístup do obecného hodnocení. To se odráží i ve filmovém průmyslu, kde komerčně vévodí slabomyslné černobílé fantasmagorie. Ty falešné emoce jsou dle mého projevem civilizační nemoci.  Neříkám, že neexistují výjimky, ale to jsou lidé kteří viděli a zažili skutečný svět (nebo jeho střípky) - tu špinavou realitu, kdy  o to jim je víc na bl*tí především z dětinského přístupu k životu a smrti a absolutní neuvědomění si co to jsou skutečné starosti. [url=https://www.youtube.com/watch?v=xMZrEzU62lA]Film[/url] a [url=https://www.kosmas.cz/knihy/108549/rosangol/]literatura[/url] by měla tuto špinavou realitu co nejčastěji připomínat i k našemu dobru. Je to darwinistická zákonitost, civilizace která dosáhne určitého vrcholu se stane změkčilá s projevy vyhroceného individualismu (každý má ústa svých práv, ale o povinnostech nemluví takřka nikdo), který se stává svatým grálem, tím ztrácí schopnost vlastní kolektivní obrany a postupně zanikne.