Víkendový zážitek z RadostFX: Studovat psychologii tak si v Pražských klubech napíši seminární práci... S Viktorií jsme vyrazili do města, že seženeme druhou holku do trojky. Nevím proč tedy zrovna v Radost Fx, ale budiž. Tak tam tak sedím na vyvýšeném gauči (do té doby než jsem se usadil nikdo na tomto místě neseděl, ale asi jsem následně prolomil teritoriální led...) a poslouchám to čemu se dnes z nějakého záhadného důvodu říká hudba. Piji japonskou whisky (?), kdy si hned zleva přisedla první, která mne začala povídat své intro, jak byla mažoretkou v Dubaii, etc. Na to jsem ji odpověděl, že prababička byla pro změnu mažoretkou v cirkusu Humberto (dnešní mladí ovšem neví co je to cirkus Humberto) a po neskutečné okecávací sadě klišé z její strany, jsem se tedy zeptal co vlastně v klubu očekává, jaký, že je její důvod návštěvy? Pokud je to předpokládaný sex, tak dobře, ale jen jestli ji nevadí trojka s Viktorií. Následně byl krásně vidět vnitřní pochod dotazované osoby: konflikt mezi sexuální frustrací, očekáváním a i jistou nevyzrálosti. Nechal jsem ji tedy ve svém vnitřním konfliktu (a později tímto na ní zcela zapomněl) a jen jsem se obrátil doprava k další osobě, která si přisedla nedlouho po přisednutí první. Zde jsem již z kraje řekl, že mne nebaví forma nudných frází bez jakékoliv hodnoty a seznámil ji se situací napřímo (mezitím jsem si psal do telefonu poznámky z mého pozorování). První odezva byla pozitivní (k radosti zpovzdálí pozorující Viktorie), ovšem a zde přeskočím časovou osu o cca hodinu dále, přeci jen nakonec zvítězila nerozhodnost když slečna uvedla, že má cituji "krámy". Následně nám předala telefonní číslo. Tedy jsem již poněkud unaveně sdělil Viktorii ať ukáže na libovolnou osobu ženského pohlaví v daném prostoru, že ji jako poslední angažuji. A opět následoval klasický až učebnicový model vnitřního sporu mezi chtíčem, očekáváním a nerozhodností. V posledním případě mne to snad i pomalu mrzelo, protože jsem zpozoroval nepopiratelný intelekt byť za oparem alkoholu. Tedy zlatá 60 léta "Woodstocku", ano dnešní doba je sice přehlídkou bezpočtu různě stylizovaných fotografií a póz obecně, ale tato fasáda - úměrně ke své vrstvě - nechtíc prozrazují vnitřní nerozhodnost maskovanou právě v jádru sebeobelhávajícím narcistním sebe-prezentovaním, kdy ve svém zajímavém důsledku, je vzbuzená představa a pozitivní odezva na tuto představu žádanější, než samotné uskutečnění. [b]Je to podobný princip, jako obliba sledování seriálu a filmu, kdy sami zážitek nežijeme, ale bavíme se tím, že jej zprostředkovaně sledujeme jak jej prožívá někdo jiný (navíc neautenticky), kdy sami nevystupujeme ze své komfortní zóny.[/b]

Tenhle rozhovor s [url=https://www.youtube.com/watch?v=OxzpWIIWpKU]Landou [/url] je taky výživnej. Ten kluk vrátil do hrobu Kryla a místo něho se jal zneužívat památky Foglara. Je to trochu uplakaný, trochu ezo, trochu revolucionářský a celý to dohromady lepí jeden velkej patos.

Nemyslím, že by se báli cenzury, spíš vyjádření talking heads na úrovni clickbaitu dělá řádově větší reach než nudná fakta usedlého vědce. Bohužel....  My můžeme být tady na popkulturním webu rádi, že i tady, kde je spousta článků spíše zábavná mají autoři větší integritu a jedou +- ověřené věci.

IMHO v tomhle strašlivě selhali novináři a média, jejich úkolem by mimo jiné mělo být relevantní informace filtrovat a přinášet širší veřejnosti, která si je sama nenajde a ne že tu média už rok a půl plní lháři jako Peková, Šmucler, Pollert, Žaloudík a Klaus, kteří říkají nebezpečné nesmysly. A čest výjimkám, které dají do rozhovoru z Pollertem fact checkingový boxík aspoň... Klaus plácnul ptákovinu, že jízda po dálnici D1 je nebezpečnější než covid.  Ten výrok se samozřejmě rozletěl, ale asi žádného novináře nenapadlo dát si to do excelu nebo kalkulačky a spočítat, že to nevychází zhruba 12 tisíc krát!!! A to tohle plácnul prof vědy založené na číslech. 

Tam je největší bizár firemní komunikace po tom výroku, která se snaží tvrdit, že každý má právo na názor a respektují všechny zákazníky, fakt nasrat před tlakem antivax mobu. Ano každý má právo na názor, ale všechny názory nemají stejnou váhu, některé jsou prostě nebezpečná píčovina.