Karel je mimo Prahu a píše 2. díl článku před SW ze 40. let.

Nebo klasická stará Policejní akademie se Sobotou.

Díky Disku. To je ono ještě mne napadnul Horníček a Werich.

Historky Miroslava Donutila.

Neměl by někdo tip na něco humorně filosofickeho tj. jako ten nej americký standup ale v češtině? Je mi jedno jestli to bude vyloženě audio knížka, dabing standupu etc. Bohuzel šibeniční požadavek tykajici se jazyka.

musíš se podělit o matroš, jinak je ten post jen "too long to be good..."

Jen tak mimo. Když čtu podobně monumentální díla jako Hyperion, Malazskou knihu padlých, Endera (plus celou linku z očí Hegemona), Les Mytág, tak si říkám proč na svojí životní práci Martin tak dlabe a proč dlabe na své knižní fanoušky. Je tu plno spisovatelů kteří dokázali psát komplexně, s odvahou a velkou pokorou k těm jenž budou jejich dílo číst.

Jednoho pána Martina, který taky psal a psal a psal a možná nikdy nedopsal. Podobně jako Martin Silenius psal svůj Cantos Hyperionu. Snad si pro něj Štír taky brzo (ne)příjde.

Co to má připomínat?

Nechápu.

Nepřipomíná Vám to něco?

Ne!" zahulákal Martin Silenus. „Odmítám. Nech mě být."
Štír přistoupil blíž. Silenova ruka se zachvěla, znovu zdvihla pero a na volný okraj poslední stránky napsala: JE ČAS, MARTINE.
Zíral na to, co napsal a potlačoval šílený smích, který v něm bublal. Pokud věděl, Štír nikdy nepromluvil... nikdy nekomunikoval... s nikým. Nepoužíval výrazové prostředky, pouze bolest a smrt.
„Ne!" zakřičel. „Mám ještě práci. Vezmi si někoho jiného, zatraceně!"
Štír postoupil o další krok. Obloha pulsovala tichými plazmovými explozemi a po stříbřité hrudi a pažích tvora stékala žlutá a rudá jako rozlitá barva. Martinova ruka sebou opět trhla a přes první sdělení napsala JE ČAS, MARTINE, TEĎ!