Ve věku 93 let zemřel italský režisér Tinto Brass, vlastním jménem Giovanni Brass, který se proslavil především erotickými snímky Caligula, Klíč nebo Paprika. Filmař naposledy vydechl ve středu 4. listopadu v Římě. Jeho úmrtí oznámila manželka Caterina Varzi společně s dětmi Bonifaciem a Beatrice. Brass patřil k nejvýraznějším a zároveň nejkontroverznějším osobnostem italské kinematografie. Během více než padesátileté kariéry opakovaně provokoval diváky i cenzory, přičemž ve své tvorbě propojoval erotiku, humor, společenskou kritiku a osobitou estetiku. Jeho filmy se nezřídka stávaly předmětem skandálů a soudních sporů, zároveň si však dokázaly vybudovat kultovní postavení.

Brass se narodil 26. března 1933 v Miláně a po studiích práv zamířil do Paříže, kde pracoval ve filmovém archivu Cinémathèque Française. Po návratu do Itálie spolupracoval mimo jiné s režisérem Robertem Rossellinim a v roce 1963 debutoval snímkem Chi lavora è perduto. Zpočátku se věnoval především experimentální a společensky kritické tvorbě, postupně se však jeho filmografie začala stále výrazněji orientovat na erotická témata.

Mezi jeho nejznámější počiny patří historický velkofilm Caligula (1979) s Malcolmem McDowellem, Helen Mirren a Peterem O'Toolem, který se stal jedním z nejkontroverznějších titulů své doby. Následovaly snímky Klíč (1983), Miranda (1985), Capriccio (1987), Paprika (1991), Všechny to dělají (1992), Monella (1998) nebo Senso '45 (2002). Jeho posledním celovečerním režijním počinem se stal film Monamour z roku 2005. Na něj samotného se zaměřil dokument Istintobrass (2013). 

Tinto Brass se nikdy netajil tím, že erotiku považuje za důležitou součást lidského vyjadřování a prostředek k zachycení ženské sexuality. Jeho tvorba však zároveň vyvolávala řadu kontroverzí, ať už kvůli explicitnímu obsahu, nebo způsobu zobrazování ženských postav. Zvláště komplikovaný osud měl Caligula, jehož výslednou podobu výrazně ovlivnil producent Bob Guccione, který do filmu bez Brassova souhlasu začlenil také explicitní pornografické záběry. Režisér se od finální verze snímku následně distancoval.

Přesto zůstává jeho jméno pevně spojené s jednou z nejvýraznějších kapitol evropského erotického filmu. Jeho posledním výrazným veřejným připomenutím se stala letošní benátská přehlídka, která uvedla restaurovanou verzi jeho snímku Col cuore in gola z roku 1967. Brass se jí bohužel kvůli zdravotnímu stavu osobně zúčastnit nemohl, přesto při vzpomínání na něj jistě nezůstane jedno oko suché. A možná nejen to.