Babička byl samozřejmě příklad té literatury, která má historickou hodnotu, ale děti by ji číst neměly a hlavně nechtějí. Je to o učitelích a co vyberou. Vím, že na děcka už nefunguje Verne a podobně, ale Potter jo, stejně tak Prašina a podobně. Ale vyhodit celý ten základ, historii a vývoj je nesmysl.

Ve dvanácti tě baví něco jiného než když ti je devatenáct, ale když v těch devatenácti netušíš, že bylo něco jako národní obrození (stačí vědět, že to bylo a plus mínus co), tak si k tomu těžko budeš hledat cestu. Teď nemyslím v literatuře, to by snad četl fakt jen masochista, ale spíš třeba v historii. 

Reálně když ti je dvanáct, tak většina děcek nechce číst ani toho Pottera. Chceš čumět na Pokémony a hrát na tabletu (bez ohledu na to, jak moc jim to rodiče dovolí). A když to vezmu víc ze široka, stoprocentně je nezajímají ani rovnice o dvou neznámých, co je to sublimace co je nějaká blbá lodyha. 

Takže tyhle věci se musí děckám do té hlavy bohužel narvat bez ohledu na to, jak moc je to baví a jak moc budou za deset let fňukat, že jim čeština byla na prd, protože pracují jako automechanici. Protože stejně můžou fňukat copywriteři, že jim na prd byla fyzika. Ale to u těch děcek reálně nepoznáš a prostě jim musíš udělat základ ze všeho, protože ten jejich zájem se bude specifikovat až později. 

Ale jak říkám, míň Babičky a víc Pottera nikoho samozřejmě nezabije. Jen bych tu Babičku neškrtal (Babička=libovolná nuda, co nás nebavila číst). Protože pak skončíš jak Babiš 

Tak on je asi problém, že Babička není žádný základ. Základ je si číst něco, co tě může bavit (Harry Potter) a pak to třeba analyzovat co funguje a co ne, proč jo a proč ne... Učit se strukturu děje na krátkých příbězích, nechat každého napsat 1 stránkový příběh na stejné téma a pak je analyzovat, co kdo umí líp a hůř apod.

Opravdu nevím, co někomu dá přečíst si Babičku... Naopak ty různé fáze psaní, evoluce atd. je historie oboru, která mě nemusí moc zajímat, dokud se tomu už sám nevěnuju na střední/vysoké... pak je větší šance, že si tu Babičku či Bídníky přečtu sám a něco mi to i dá.

Literatura je součástí vzdělávání učitelů ČJ, tam je zařízený, že když někdo vyleze, tak to umí. A je na co navazovat. 

S hudbou a filmem je to složitější, není na to samozřejmě prostor, aby se to učilo v nějaké větší míře a hlavně na to prostě nejsou osnovy. Kdyby se přidalo, musí se někde ubrat a to je fakt na operaci systému ne skalpelem, ale cirkulárkou. 

Na druhou stranu jsou kurzy pro učitele, jak učit film a počítám že i hudbu, nebo jak třeba zapojit výrazněji do hodin literatury komiksy. Pak už to záleží na učitelích, jestli mají zájem a ředitelích, jestli mají krom zájmu i prachy. 

Možnosti tu jsou. Pak je to škola od školy. 

Ale osobně si to u toho filmu nedovedu moc představit. Buď můžeš poslat sedmáky domů a za úkol jim dát podívat se na tříhodinového Lovce jelenů, na což se ti vykašlou a rodiče je v tom podpoří, nebo jim pustíš v hodině úvod Mafiánů na jeden záběr a budou z toho mít prd, protože ten film neuvidí celý. Nedovedu si představit, jak tyhle věci učit děti. Já se k historii americké hudby dostal až na vysoké, stačila k tomu jedna přednáška a jedno cvičení a pak to bylo na mě, ale to mi nebylo dvanáct, ale třiadvacet. A pak jsem si vytáhl u státnic tohle téma a čtvrt hodiny jsme se bavili o gangsta rapu :) 

Ale chtít to samé po dětech je nesmysl. Všichni tu bulí, jak musí děcka číst babičku a řešit Májovce, Ruchovce, Lumírovce. Ale u muziky a filmu ten základ taky potřebuješ. Takže by všichni buleli, že se musí učit Goddarda a Hawkse. 

Tyhle věci do velké míry pohání vášeň a nadšení. A ta se nedá ve škole zapnout. Proto spoustu děcek literatura štve a tady by to bylo podobné. 

Neříkám, že by se to nemělo dělat. Jen si nedovedu představit, jak by se to dělalo.