To neměl být výsměch, jen pokus o srandu 😉

Ano, ten výsměch si za svou tehdejší naivitu zcela právem zasloužím. *:+*

Nějak jsme zkejsli ve Znojmě v nějakém pajzlu. Protože se nalil i náš řidič, bylo jasné, že zůstaneme přes noc. Nějaký týpek si tam na nás otevřel hubu, tak jsme to táhli ještě někam dál a pak do další knajpy, byl jsem dost mimo, takže mi gpska nefungovala. Kámoš k našemu stolu přitáhl nějakou buchtu a její šerednou kámošku – cílem bylo je zakecat a chrápat u nich. Z ty holky si pamatuju jen její obří kozy, které mě dost zaujaly. Chtěl jsem se jít vymočit, ale hajzly byly na klíč u obsluhy, tak jsem vypadl ven. Nechtělo se mi pomočit podloubí, tak jsem vypadl na nějaký plácek a poléval vánoční stromy, co tam byly. Taky jsem při tom řval, jak bych mrdal tu ceckatou. Pak jsem si všimnul, že vedle jsou ovce, vlezl jsem k nim do ohrady, pinďour pořád vytažený. Sedl jsem si na seno a furt jsem řval na celé kolo, jak bych mrdal tu kozatou a trochu si přitom honil – klasika. Pak jsem tam jenom seděl, měl ji jak z praku. Najednou mi někdo svítí do ksichtu baterkou a tyká mi, tak mu říkám, že je debil. Chvíli se hádáme a pak pochopím, že je to polda. Tak jsem se zapnul a nasedl s nimi do auta, nějak jsem myslel, že je to kvůli potyčce v tom prvním baru. Prý na mě přišlo udaní, že ruším noční klid, řvu a možná i prcám ovci – je mi jasné, že volal někdo z kámošů. Držím hubu a spíš přitakávám, furt mi nedochází, že to někam píšou, nedochází mi, že ty dva hňupy neznají, takže to berou vážně. Nechávají si mě tam pár hodin, výslech a pak mě propustí s tím, že mám pokutu za rušení nočního klidu a málem volali na veterinu kvůli té ovci, ale to jsem je přesvědčil, že se nic nestalo. Kumpáni samozřejmě strávili čas u těch buchet a já na stanici.   14 let jsem se nedotkl alkoholu.

By sis mohl podat ruku s Larry Davidem s takovejma historkama *:D*

Tos měl napsat dřív, Hlad se sháněl po televizi, mohl ušetřit 😂😂😂😂

uvažujem ísť budúci rok niekam do JV ázie alebo Afriky, taký dobrodružnejší výlet. Nie pláže a bazény, ale múzeá, pamiatky, príroda, kultúra... Chodí z vás niekto takto? Aké destinácie by ste odporučili? *:)*

Přesně. Kdyby tenkrát věděl, že se tím jednou bude moct chlubit na Moviezone, tak by ho to bývalo ani chvíli nemrzelo. *:D*

na herohero? Jaže na pornhub...*:D**:D*

ale si vezmi, šukať môžeš za život veľakrát, ale takýto príbeh, to je zážitok v skutku unikátny *:D*

Teď už chápu, proč si Ted, protože toto je příběh, který by napsali scénáristi HIMYM*:D*

Z hlediska cestování mě asi napadá, že jsem jako pitomec neomaleně šel a čapl svůj kufr. Posléze se ukázalo, že jsme pitomci rovnou dva, co mají kufr naprosto totožný a neobtěžují se četbou štítku. Kufr jsem tehdy koupil narychlo a fakt, že mi na pokoji nejde otevřít jsem přisuzoval právě jeho „kvalitě“. Přetáčím různě čísla na zámku, až hle, vypadnou na mě žabky a 3-4 štangle salámu. Taky vidím štítek, jakýsi pan Harant. Pro kontext - jeli jsme tam v rámci festivalu, takže jsem na chvilku měl takovej ten bláhovej pocit, že se něco mění, něco se taky povedlo. No a zatímco všichni mířili do centra na slavnostní večer, tak já na letiště, protože z letiště volali, že kufr sice mají, ale nepředají ho organizátorům akce, kteří tam v tu chvíli ještě vyzvedávali účastníky z dalších zemí, předají ho leda mně. Na letišti mi řekli, že mám jít támhle k telefonu a úředníky volat, mají toho moc. Po půl hodině vytáčení odlétá bláhovej pocit. Přichází paní a přes bránu harantí kufr začne pípat. Okamžitě rozřízli zip, pobavili se nad salámy, aby se dostali až na jeho dno, kde byl pachatel pípání - shower gely. Hodinky všech okolo už se mi smály, v centru už to začalo a mě odvedli na pohřebiště ztracených kufrů s příslibem, že tenhle černý, to je ten váš - ne, není. Tak další úředník, další papírování a já občas tady v diskuzích zmíním, že pořád to s angličtinou není u mě zázrak, jenže tehdy - tehdy to bylo nic, takže si museli říkat, že jsem asi mim, v drmolení mi právě pomáhaly i ruce. No, tohle byl pátek a v neděli jsem šel na závěrečné mecheche s tím, že kufr není. Došourali jsme se z afteru někdy v 5, v 8 se odjíždělo na letiště a tam byl lístek, že na recepci na mě kufr čeká. To má naprosto opačný konec, než příhoda, kdy vám holka udělá překvapení a vymyslí víkend v zahraničí. Jestli se někdo bavil, byl to Bukowski v knížce, kterou jsem měl sebou, protože jsme si ještě dělali legraci, že si každej vezmem i knížku, když budeme takový ty páry, co spolu po víkendu nemluví, hahaha. My byli jiní - my spolu nemluvili už na cestě tam, protože jsem si sotva sedl, otočím se a ona už tu knížku v ruce měla :) Takhle, nevěřil bych do tý doby, že čas může utíkat až takhle pomalu. Kamarád mi kdysi vyprávěl, jak se zkusil přihlásit na stand-up, první kolo ok a další, nikdo se ani jednou nezasmál, bez reakce. Tak tohle byl můj víkend stand-up, aniž bych říkal vtipy. Filmová nepříjemná atmosféra, že stačí jen vzít nožík a můžete krájet. A když už už chcete utéct, na letiště pro nás tehdy přijela její máma (naše první a zároveň poslední setkání :), fincherovsky hutně prší, tak těsně za Prahou píchnete. V ten moment drahá polovička začne konečně mluvit. Zatímco máma jí říká, ať se netahá s kolem, ať k tomu pustí mě, ona začne důrazně vysvětlovat, že já neřídím, tak asi nevím. To bylo víc slovní zásoby, než za celej víkend. Vyndavám kolo, ona jde nasupeně postavit trojúhelník a teprve při utahování kola nového, veškerá ta energie jde ven, až mě máma zastavuje, zda-li to utažení již nestačí. Kdepak, paní, nestačí *:D*

V roce 2012 jsem naletěl podvodníkovi, který mi sliboval pevný partnerský vztah. Přijel jsem za ním do Kroměříže (ze západních Čech!), pořád jsem na něj zamilovaně civěl, protože se mi fakt líbil. Sliboval mi hory doly. Pak jsem se nechal překecat a na splátky mu koupil televizi. Připravil mě tak o celoživotní úspory, které jsem musel celé tři roky splácet jedné nebankovní společnosti. Dostal jsem od života obrovskou facku. Dodnes mám velkou nedůvěru, že bych ještě někdy mohl mít nějaký pěkný vztah. Dlouho mi taky trvalo, než jsem se s tímto nejhorším okamžikem v mém životě dokázal plně vyrovnat. Navíc jsem tenkrát musel rodičům vysvětlit i důvod, proč jsem za tím člověkem vůbec jel. Ano, byl jsem nucen se jim vyoutovat, že se mi líbí muži, a nebyl jsem na to vůbec připravený. Otec na mě vyblil všechny ty nejhorší stereotypy o homosexuálech včetně toho, že si musím libovat v análním sexu, protože to přece všichni tak děláme... Můj nejhorší den v životě, který výrazně nalomil mou psychiku.  Vím, není to nic veselého. Ale já nemám veselé historky, mám jenom ty nejhorší zážitky, které nikomu z vás nepřeju. 

Když jsem se vloni přihlásil na zkoušku na vysoký v pondělí v deset ráno den potom, co jsme vyhráli finále MS v hokeji. Byl jsem doma, šel jsem spát tak ve dvě ráno, pak jsem v sedm vstal, a modlil se, že dorazím vlakem do Prahy včas a aspoň se účastním, výsledek zkoušky už mě tou dobou zajímal asi tak stejně jako státní převrat v Surinamu. Nakonec to ale mělo dobrý konec, zkoušku jsem stihl, a zvládl jsem ji na trojku :)

Hodně zajímavý podrobný rozbor *:+*. Spoustu věcí jsem si třeba ani neuvědomoval, je fakt, že já vždy dávám přednost především příběhu. Ale dívat se na tom tímhle pohledem je též dobré.  Mně třeba vadí, že spousta filmů nelze sledovat za denního světla, protože jsou strašně tmavé a nic v nich není vidět.  Ale nejvíc mě štve zvuk. V poslední době jsem šílel třeba u Borderlands (je to vážně špatný film), kdy téměř nejsou slyšet dialogy, následně pak u akce vše děsně řve. Marvelovky jsou to samé. 

Kevin. Ten aspoň letěl do NYC, respektive užil si fajn Svátky v prázdném baráku...*8)**8)**8)*