Podepisuji, hlavně Disk má co nabídnout pro vztah, na pokec je skvělý a ma přehled a jak říkáš nemusí se přizpůsobovat aby lidi nezatěžoval 

Budejky a Plzeň nebrat leda na víkend v Budějicich jsem bydlel a už nikdy a Plzeň je taky šialená to radši ta Praha ale tam to ma Disk kousek 

Ale měl si víc na výběr ne ? Takhle jsem to myslel já oproti 4 procentům v uvozovkách 

jaké sou ty čísla? matematické nevýhoda, jo mají menší výběr ale tím pádem teda i menší konkurenci ne?  Ptz třeba večer v klubu je na jednu holku 20 vysekanejch Sklenářu a 30 modelů Chalametu a moje sance je 0,0*:D*

YouTuberka PhysicsGirl po třech letech boje s long covidem zveřejnila nové video. https://youtu.be/B3m3AMRlYfc?is=d-4XtdIYOd0wv7o1 Trochu jsem sledoval, čím si procházela, a přiznávám, že já bych to asi nedal. Muselo to být peklo. Budiž to povzbuzením pro všechny, kdo se s tím také ještě potýkají.

Kdyby se sem teď vrátil Tony, tak si řekne:  Disk je pořád stejný. Hroubek se ho pořád snaží povzbudit, ale on si z toho při nejlepším nevezme nic a při nejhorším to špatné, co tam ani není. Milosh je pořád hovado. Ted se zatím zdržuje diskuze, ale pak sem vpálí nějaký kurník nebo příběh z ranku zrcátka u auta. Guido pořád neexistuje. Měl bych se už podívat na ten pepův film. Kde je duro? Víceméně vše při starém...

Ty příběhy, co jsi popsal - to neni žádnej med, ale zastavil jsem se u věty [i]„[/i][i]Vždycky jsem se snažil lidem vyhovět, abych jim nedělal žádné starosti.“[/i] Jak jsem četl diskuzi, je nás tu asi fůra nahrbenejch Batmanů, které někdy někdo zlomil, to je normální. A i když si zpětně říkám, že čím víc jsem zlobně seděl v koutě, zatímco ta polovička „šla dál“ a už měla jinde plnou pusu práce, tak je to ok, prostě to tak je. Chápu, že něco bolí víc a jen tak to nezmizí, není to chřipka. Na druhou stranu, případný další seznámení nikdy není jako když si Gibson s Renne Russo ve Zbrani ukazovali jizvy, protože vytasit na někoho novýho svou kroniku žalu, to se moc nepotká. Ale ta věta s vděkem, vyhověním - nemyslím si, že jsou všichni lidé zlí, ale v lepším případě takovou „Matku Terezu“ využijou, protože to dovolí. Přitom ty nemusíš vůbec nikomu vyhovět, není to nějaký dogma. Navíc, z toho co píšeš, nejsi asi úplně ekvivalent tý šílený samotářský pani s kočkama ze Simpsonových :) - lidi tě maj rádi sami od sebe, třeba mj. na tý faře.

Tady se asi budeme rozházet, ale zadlužit se kvůli bydlení není podle mě žádná ostuda. A rozhodně bych to nesrovnával s tím, co se stalo. Na rovinu, kdo dnes má 3 až 10 mega na ruku, aby mohl obejít banku. Co pronájem, spolubydlení atd,?? Samozřejmě já Ti do toho kecat nebudu. Jen mě to napadlo. Jinak jak si na tom s němčinou?? Budeš to mít do Německa kousek, že bys tam zkusil poznat nějaké dobrého chlapíka.

Bylo to myšleno v kontextu kvality queer života. Je to nejliberálnější místo s největší queer komunitou. Ale Disk už si odpověděl, so whatever *:D*

Tak kdyby partner byl z Plzně a okolí, tak bych si jenom výskal. Hodina jízdy vlakem, snadná dostupnost... Bylo by to krásné. Ale stěhování fakt ne z níže zmíněného důvodu. 

Bydlet v Praze bych opravdu nechtěl. Navíc cesta vlakem je dlouhá 2,5 hodiny, což je pro mě přijatelné, takže není problém do Prahy přijet a ještě týž den se vrátit domů. Navíc mám rád jízdu vlakem, protože ve vlaku vždycky nejvíc přečtu nějakou knížku. *:)* V Praze pravidelně navštěvuju farnost v Kobylisích a mám tam kamarády, kteří jsou moc fajn. Vídáme se nejen v kostele na bohoslužbách, ale pochopitelně i v hospodách. A občas přespím přímo na faře, nikdo s tím nemá problém, svým dojížděním jsem pověstně známý. *:D**:+*  Navíc jsem handicapovaný a žádná banka takovému člověku nedá žádnou hypotéku nebo úvěr. A já bych ani nechtěl být dlužníkem. Byl jsem jím kvůli zmíněnému podvodníkovi a už nikdy to nechci zažít. 

Tak Disk by mohl zkusit Plzeň třeba nebo ty Budějky.  O Mechově se radši nebudeme bavit. *:D**:D**:D*

Je mi jasný, že to myslíte dobře... Ale ne každý chce žít v Praze. V centru se člověk často skoro nemůže hnout a mimo centrum je to divné město plné ještě divnějších lidí. A do přírody daleko. Já jsem rád, když odtamtud vždy vypadnu zpátky na venkov. P. S. Samozřejmě nadsázka, ale ne zase tak moc. *:D* P. P. S. Já bych doporučil Hradec nebo Budějovice. *:D**:D*

Děkuju že ses svěřil a otevřel. Muselo to všechno bolet. Ale díky všemu ses stal silnějším. Neuvažoval si, že by si šel bydlet do Prahy nebo většího města?? Zkusit aktivněji žít a být více členem queer komunity. Třeba pak by se to všechno zlepšilo.

Jak to říct... Ano, spálil jsem se v roce 2012, jen rok po mém coming outu kamarádům a zde na MZ. Napálil jsem se na seznamce, [url=https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/hladil-bych-te-a-svlekal-sexualni-predatori-lovi-male-kluky-na-gay-seznamce_2602121421_ako]kterou dnes vyšetřuje policie[/url], a narazil jsem na člověka (a setkal jsem se s ním osobně v Kroměříži), který ze mě sladkými slovy vymámil životní úspory. Ano, byl jsem naivní jako prvňáček a možná jsem si tohle drsné setkání s realitou zasloužil. Rodičům jsem musel vysvětlovat nejen tohle, ale taky skutečnost, že jsem homosexuál. Nechtějte slyšet ty rodičovské reakce, zvláště mého otce, který na mě vyblil všechny možné stereotypy - včetně toho, že je to volba nebo že toužím po análním sexu. Byl to nejhorší den v mém životě a dodnes mám z toho trauma, když si na to vzpomenu. Ano, měl jsem partnera. On byl Brňák, já bydlím dodnes v západních Čechách. Byli jsme spolu tři roky. Tipnete si, kolikrát za mnou v době vztahu přijel do mého domova? Dvakrát. Čtete správně. Dvakrát. Já za ním jezdil celou dobu do Brna. Do toho jsme si prožili dva velké covidové lockdowny, každy jsme byli ve svém městě. Ano, měl v Brně práci i dálkové studium, takže jsem chápal tuhle nerovnost. Ale štvalo mě to, ne že ne. Byl jsem ale ochotný tenhle kompromis učinit, aby to mezi námi nějak fungovalo. Nakonec to nevydrželo a před čtyřmi lety jsem to ukončil.  Mluvíte, že mám dělat kompromisy. Dělal jsem kompromisy. Vždycky jsem se snažil lidem vyhovět, abych jim nedělal žádné starosti. Ale nevedlo to k ničemu, vždycky jsem na tom tratil já. Tak se omlouvám, že mám nějaké nároky - např. aby dotyčný byl v nějaké rozumné dojezdové vzdálenosti, tedy maximálně 2,5 až 3 hodiny vlakem.  Zkoušel jsem hledat na seznamce iboys. Nevedlo to k ničemu a mně došlo, že online seznamky jsou pro mě vůbec nejsou. Některé existence si tam provozují různé obchody. Kdo se tam pohybuje, ví, o čem mluvím. Je to opravdu nepříjemné místo. V našem městě ale přímé možnosti nejsou. Všechny místní kluby jsou totálně hetero a nic není gay friendly. V Plzni je jeden gay klub a to je všechno. V Praze jsou sice podniky v Bartolomějské, takže docela bezpečné místo, ale zase je všechno otevřené v noci. Miluju sice kavárnu Qčko v Opatovické, ale tam chodí hlavně štamgasti (pravda, taky mě tam obsluha zná celé roky *:D*), ale na seznámení to tam taky nikdy nevypadalo.  Nezbývá mi nic jiného než čekat, až se to někdy zlomí. A děkuju všem, kteří přesně znají mou složitou situaci a vědí si pokaždé rady. 

Výborně napsané. Souhlasím s každým slovem. 

*:+* Za první bod. Pokud chce mít někdo harmonický vztah, neměla by být jeho partnerka jen partnerka, ale zároveň jeho nejlepší kamarádka, prostě člověk na stejné vlně. Ty nejstálejší páry mají svoje "insájd džouky", společné koníčky, smějí se spolu, dojímají se spolu a hlavně - můžou se jeden na druhého naprosto spolehnout, nepřetvařují se a jsou sami sebou. Já tohle zažívám fakt poprvé, že se můžu opravdu chovat tak, jak se chovám a ten druhý partner to bere, i když je z toho někdy na nervy. A když je toho moc, tak prostě si to říct a ubrat - kompromisy, ale ne takové, které úplně překopou povahu člověka. Zároveň je ale důležité dát tomu druhému prostor mít čas pro sebe. V průběhu vztahu jsem začal sportovat, na to žena nebyla zvyklá, ale i když ji při každém výčtu, co všechno chci letos odběhat, létají panenky vzhůru, tak mě v tom vždy maximálně podpoří. A když je vztah toxický, tak ho proboha ukončit. Kolem mě je tolik párů, které se navzájem vysávají a jen na sebe nadávají, neštěstí řeší nevěrou a podobně a jsou SPOLU. Proboha proč, partner je od toho, aby ti v životě dělal radost a ne tě ničil.

Chtít pochopit nenávist je axymoron. Je otázkou, nakolik je to strach (z neznáma, ze společenské změny, kvůli výchově, či víře... wheatever), nebo opravdu xenofobie, výsledek je imo ale prašť jako uhoď. Bohužel. Netvrdil bych, že ženské to mají automaticky jinak. Ty, které kapacitně přijmout stejno pohlavní páry nedisponují, tu nenávist ventilují jinak, jak jejich mužští protějšci. K tématu... Úplně každý by měl začít především u sebe. Neinklinovat k extrémům, tj seběvědomí a sebereflexe by měla být v rovnováze, mít realistické očekávání, opět především od sebe a především házet za hlavu malichernosti typu "Jednou sem se spálil a teď nevěřím, že to půjde jinak." Hlavně bych si ale neidealizoval potencionální polovičku. V páru musí dělat kompromisy oba a oba musí mít reálné očekávání.

*:D* Díky. Pochopil bych, kdyby mě nenáviděly ženy, protože to dává smysl. "Vole, potřebuju manžela a ty seš teplej, tfuj!" Ale proč ostatní muži, nikdy nepochopím. Jednak snižuju konkurenci na trhu a jednak mám inside info z ženského světa. *:D* Like where the fuck is the logic? *:D**:D*

Ta poslední poznámka *:+*. Avšak platí na spoustu jiných věcí. Jenže lidi potřebuji někoho nenávidět, aby měli na koho svést své vlastní problémy, za které si často můžou sami.*:)* A kdyby nikoho takového nenašli, tak si ho vymysli *:D*.