... ale třeba přízrak z učňáku, co posílal holkám svou (o)hanbu pod přísným mailem rytmus.bengoro atd., ten tomu šel naproti sám, když pak někdo vytiskl jeho dílo na papír a omotanou izolačkou tím ozdobil x sloupů na nádraží.
Mně takhle jednou odchytili dva pouliční prodejci mobilního operátora. Jestli jsem v tu chvíli byl na sběru historek po vzoru Donutila ... spíš ne, ale bavilo mě cokoliv říct jako zápor - nevím, občanku nemám, nevybavím si rodné číslo, nic pro ně vůči možnému úpisu nebyl problém. Pán zahlaholil: „Pořešíme, vyřešíme, není problém!“ a pak si k tomu vždy sám tleskl dlaněmi. Slečna přihazovala jeden dvousmysl o délce tarifu za druhým a já dumal, co se to děje a odkud ten obličej znám. Pořešíme, vyřešíme, TLESK - jasně, z videa, došlo mi pak doma. Později jsem - přesné zadání už nevím, ale téma bylo o prodeji - tohle setkání přepsal do maturitní písemné práce a prošel :)
|
reagovat
|




