Muzes. Aspon nebudes vedet, ktere postavy urcite prezijou

Chápu správně, že podle těch dlouhých odstavců bychom si my co jsme mimo měli zahrát RDR2? A pokud jo,můžu vynechat RDR1?

Já vím a taky sem to ps ještě rychle přepisoval, aby to neznělo, že útočím ;)... Jen že na ty odrážky nereaguju jmenovitě a asi nereaguju na všechny, neb to není v mé kapacitě, thats all :)...
To přirovnání s LOTRem bylo ale naopak dost nápomocné ;) :). A protože už nemám moc času, tak jen tedy rychle v tom, v čem bych to viděl lépe zpracované:
Prvně a třikrát podtrhnout - ta Story měla mít mnohem, mnohem větší dopad. Nemá, protože první díl, chápu. Ale kdyby to bylo mimo prvý díl, mělo to buď skončit zcela špatně "Dutch na Tahiti, Micah s balíkem v kapse, John na šibenici", nebo naopak naprosto dobře (reverz výše vypsaného). Ta Story nemá vyústění. Bez vyústění není katarze. Bez katarze se dá těžko mluvit o nějakém dějovém oblouku. Nemá a není a já chápu, že jde o prequel, takže vím, proč je nemá. To nic nemění nic na tom, že ten příběh nefunguje.
S tím vyústěním bych přidal i ten přesah. Ano, je přítomný u Artura, ale já opakuju, že v příběhu, pro mě, tak jak ho vnímám (a pravděpodobně nejen já) není hlavní, ani hybnou postavou. Ten často avizovaný "konec desperádů" v příběhu nenastal, tak, jak hra skončila, prostě nedošlo k jediné změně - "všichni" stále utíkají, jen jinými směry. V tomto ohledu by bylo opravdu příhodné, aby ten příběh Dutche vyvrcholil v originové dvojce, nikoliv v sequelové jedničce (uf).
A ještě jsem zmiňoval, že by ten příběh měl mít dopad na ostatní postavy, respektive myslím to tak, že ty postavy by měly mít dopad na příběh. Po Valentine by byl situaci řešit nejen Artur, ale i Hosea a John. Nemělo dojít k útěku o kus dál a opětovnému seskupování, mělo dojít ke konfrontaci. Ani jeden z nich nebyl idiot, Dutch byl sice hlava gangu, ale cokoliv nad to je prostě ve světle těch událostí nelogické. Hosea měl pádné rgumenty, aby to s Cornwaalem na krku zabalili už tehdy, Artur dost argumentů, aby odbouchnul Micaha, John, aby zbalil fidlátka. Takto gang nefungoval, ale přesně takto gang skončil - jen o tři totožné akty později.
Rozumím, že se ti nelíbí ta obligátní zkratka "Dutch má plán, pokazí se, repeat" a ano, je to zkratka. Bohužel to na mě v konečném důsledku přesně takto působí.
Když sem před pěti lety poprvé RDR2 dohrál, po 120ti hodinovém průchodu, z příběhu jsem měl mdlý pocit, ale říkal jsem si, že je to dáno zozmělněním, vedlejšáky a také pozvolným tempem.
Jenže přesně ten samý pocit jsem měl u speedrunu, kde jsem vůbec nepískoval, vedlejšáky řešil jen ty, co jsou dle mého pro celý příběh zásadní a dohrál to během jednoho měsíce a nějakých pětadvaceti hodin. A to vyznění bylo stejné, ne li horší.
Kdyby byl příběh postaven na střetu s O'Drisscoly, imo by to bylo mnohem funkčnější, nebo si to alespoň myslím, neb Sadie krásně ukazuje, že tento dějový oblouk je pevný, krásně klenutý a dává mi ten přesah. Ale tak, jak je RDR2 postaveno, je alespoň v mých očích příběhově podřízeno hernímu obsahu, což přináší nevýhody.

Nemám v pracovním presu čas reagovat na vaše dlouhé posty (a KARLOS mé myšlenky vystihuje), ale aspoň rychle k tomu poslednímu odstavci - to je z tvé strany špatně postavený požadavek, protože právě ten hlavní arc by bylo potřeba změnit. Ten není dobrý. "banda neschopných zločinců utíká, až je rozprášená" není ani omylem dostatečný příběh pro hru, už vůbec by to nestačilo pro film (tebe by bavilo se na tohle dívat?) 

Není tam žádný vývoj, to co se děje na začátku se děje znovu několikrát v průběhu a pak opět i na konci, jen pokaždé s větší intenzitou. 

Každý bude vnímat vyprávění jinak, což je určitě dobře a pokud ti ve vyprávění nic neschází, tak jedině dobře.
Pro mě v příběhu RDR2 chybí dopad toho, co se děje, na Artura, jakožto "hlavní postavu". Mě chybí, že Dutch se příběhem nikam neposunul (pokud pominu pominutí smyslů) a jde v pravdě opravdu "jen" o uvedení postavy, která má vyústění až v dalším (prvním) díle. Mě chybí, že John a ostatní členové gangu do toho příběhu víc nezasáhnou.
Podlinky jsou skvělé, ale prakticky ani jedna se nedotkne příběhu hlavního, včetně toho melancholického vyprávění Artura (pokud tedy rozhodnutími toto vyprávění podpoříš, pokud ale budeš hrát výrazně "na stranu Honoru", pak ten příběh prostě nefunguje přímo konstrukčně, ale to se snažím neakcentovat, pořád je to dáno médiem a tím, že do toho vstupuješ jako hráč ty, nebo já) a pokud neco, asi nejlépe napsaná, vygradovaná a zpracovaná postava a její "Story", je Sadie, včetně Prologu.

Ty tebou porovnávané věci jsem nehrál, takže těžko říct. Pokud se chceš držet herního odvětví, bude z mé strany diskuze jaksi nemožná, tam nemám prakticky žádný reálný přehled.
Pokud porovnávám, tak s příběhy a díly obecně. Třeba Tebou nabídnutý LOTR (ale já ty měřítka mám nastavena všeobecně, takže neporovnávám jednotlivě, ale vnímám vjem z díla už jako takový)...
LOTR definicí je putování Froda s Prstenem, aby zničili jeho zlo. Ale v tom putování ztratí Gandalfa, což ho vypruží k opuštění Společenstva a přijmutí Gluma a po jeho zradě si uvědomí, že uspět může jedině vlastní obětí. Poté, co defakto neuspěje, příběh končí zlomeným Frodem, pro kterého je jediným způsobem uzdravení odchodem z tohoto světa.
RDR2 je v definici příběhu útěk Dutche a jeho lidí za svobodou. Při oném útěku se zastaví ve Valentine, kde při nevydařené akci začnou utíkam nejen před Pincetony, ale i před Cornwaalem. Stále ale utíkají, jen před více lidmi. Utečou do Rhodes, kde se plán pokazí a utíkají nejen před Pinketony a Cornwaalem, ale i před oběma tamními rodinami. Utečou do Města. Tam se akce nepodaří, protože zvládnou zabít Bronteho a utíkají před celou mapou. Příběh končí tím, že už nemají kam utíkat, tak se gang rozpadne a Dutch uteče s několika málo zbylými přívrženci.
Oba příběhy přímo ovlivní osud další podstatné osoby - u LOTRa Sama, u RDR2 Johna. U prvého vidíme vývoj z "dokončit misi, vrátit se domů" k "dokončit misi, domů se sice vrátíme, ale se zásadními změnami". U Johna sledujeme "Jsem věrný synek." k "Sem věrný synek, kterého Dutch zradil zradil a to bolí".
Můžeš samozřejmě říct, že všechno je nějaká mechanika. Ale pro mě je prostě příběh RDR2 v područí toho, aby postavy prošly velkým kusem prostředí, bez gradace a bez vývoje. Pokud mluvím o slabém dramatickém oblouku Dutchova příběhu, pak Dutch dojde jediné katarze a to, že se ze smrti Hosey (nebo pod vlivem všech těch okolností) defakto zblázní - a to je v porovnání s Frodovou katarzí opravdu trošku plytké.
Kvalitu scénáře podle mého určuje řada věcí. A já netvrdím, že má RDR2 špatný scénář. Opět - postavy jsou skvěle vykresleny, dialogy výborně napsány. Ale pokud jde o příběh - věc, co mi má dát mimo jisté vyprávění i přesah, tam je prostě RDR2 na vedlejší koleji.
ps: Gonzi, chápu, že je to tvá volba, ale já opravdu nemám rád/je pro mě dost těžké, když se reaguje formou odrážek. Jde zcela jistě o regulérní reakci, ale vytrhnout jednu větu, často bez kontextu, je dost tendenční, byť zcela jistě funkční a v některých případech osvětlující debatu a na reakci dost namáhavé. To jen píšu, abys věděl, že třeba nereaguju na všechno, co píšeš.

Najlepšiu definíciu čo som na RDR2 počul a v podstate s ňou súhlasím je, že sa jedná o "dokonalý prequel."
Ono vzhľadom na dejové mantinely ktoré pri tvorbe prequelu bývajú, sa to po príbehovej stránke ani lepšie spraviť nedalo. 

To je ale to, co HAL říká. Artur je skvělá postava, ale příběh o něm není. Neutváří nosné motivy, neposouvá děj. Charakterový oblouk je výrazně mělčí, pokud budeme brát v potaz to, že se budeš držet v mantinelech rozhodnutí, o kterých rozhodnout nemůžeš. A o těch, o kterých rozhodnout můžeš, to vyobrazení jasně inklinuje k tomu, jak už byl Artur představen na začátku - jako zpátečnický morous, co se drží svých charakterových zásad, které jsou spíš kladné.
Příběh jako takový je primárně o Johnovi a Dutchovi, je to doslova a do písmene prequel, Artur je v příběhu účastník pro pozorování, nikoliv hybná postava děje. A ten prostě a jednoduše je o "Duch má plán, ten se podělá, posuneme se na mapě, repeat".
A i když přistoupím na tvůj názor s Arturem jakožto jeho příběhem... Pak i zde ten scénář dost kulhá. Dramaturgicky je velmi nevyvážený (poslední třetinu nám děj neustále naznačuje, jak to jako dopadne, asi aby nikdo nebyl překvapen) a odvyprávěný nikoliv melancholicky, ale mechanicky - z podstaty věci, protože je to zrovna herní postava, se kterou můžeš nakládat po svém a imerze se rozpadne hned v prvním okamžiku, kdy se nedržíš v mantinelech střední karmy a rozhodnutích dát "R" namísto "F".
RDR2 má vše, co se děje týče, na jedničku, až na ten příběh jako takový. Alespoň tak to vidím já. Mám za sebou průchod hrou jak pomalý, tak speedrun zaměřený právě na příběh. Některé mise jsou hrál donekonečna a deníček pro všechny podpůrné informace a utvoření obrazu také několikrát přečtený. Jsem jakože huge fanoušek. Ale zrovna s tím názorem, že příběh položený tak, aby se dal nazývat jako masterpiece, se fakt neztotožňuju. Podepíšu, že postavy a jejich dialogy jsou masterpiece, že je atmosféra masterpiece, ale samotný příběh... je přinejlepším funkční, ale dost mechanický.

Ani jedné z těch her to určitě moc neubližuje, zvlášť RDR2 tak dobře funguje jako sandbox, že tím i pro mě patří k těm nejlepším vůbec.

U GTA nikdy nemělo smysl dělat kdovíjak propracovaný originální příběh (což neznamená aby se na to úplně...), protože jsou to nelineární sandbox hry. Vždy byly a vždy budou, což je jejich nej přednost.

Dřív jsem příběhy GTA taky nepobíral, zatímco třeba Mafii jsem znal nazpaměť, přitom u obou nahraný srovnatelný počet hodin. Později, když jsem si je dal v x-tém opáčku a pokud možno co nejvíc lineárně (vedlejší nepovinné mise jsem prostě přeskočil), jsem ty příběhy dost docenil. Hlavně čtverku. Ale i pětku s tragickými alt. konci dvou postav.

Ani RDR2 - ale to je spíš o tom jak chápeme (hlavní) příběh hry.
Postavy bandy byly skvělé, dialogy s nimi, jejich osobnostní vývoj.
Ale hlavní dramatický oblouk hry jako celku? Ten byl hrozně meh. Hlavní záporák a zvrat s ním spojený byl jasný během první pikosekundy, a co se během hry v hlavních misích dělo byla v prvé řadě vždy jen záminka k tomu přes několik kempů procestovat mapu, a pak to rázem a ne moc uvěřitelně napojit na jedničku.
Paradoxně mnohem funkčnější pak byl příběh Johna v epilogu, tam mě mrzelo jen že tu finální pomstu vzali tak hopem během jediné velmi krátké mise.

GTA SA a V jsem dohrál znovu loni. O čem byly jsem už zapomněl.

Pro mě GTAčka vždycky znamenaly obrovský píseček, kde se vyblbout zatímco poslouchám kvalitní hudbu na všech stanicích (která v dětství částečně utvářela i můj hudební vkus), prozkoumávání světa, nacházení Easter eggů, příběh plný groteskních postav, sprosté mluvy, over-the-top situací a násilí, spoustu dopravních prostředků, kdy jako malej harant jsem byl paf z toho, že můžu jezdit ve VC na skůtru zatímco mi ve větru vlaje košile ... a všechny tyhlety věci...

S GTA VI to vypadá, že to bude maximální satira na Ameriku jako takovou (jako vždy... to ani detailně vypisovat nemusím), ale opravdu se mi líbí faktor toho, že v tom bude i partner-in-crime love story, která bude založená na důvěře (aneb Jason se vyhýbá jakémukoli pokušení z ženské strany, dokud nejde vyzvednout Lucii z vězení -> věrnost), lásce a vztahu jako takovým. V GTA světě určitě vítaná novinka.

Red Dead Redemption 2 mělo výborný příběh.
Každá jedna postava z bandy mi přirostla k srdci nebo jsem ji ze srdce nenáviděl. 
GTA bylo na příběhy fakt slabší.
Jako pětku jsem dohrál dva měsíce zpátky a pamatuji si jen některé brutální smrti postav a jinak vlastně nic. Z vedlejších postav jen pár pošuků a Lestera. 

Vrtulníček mám na podobný bázi jako tancování na pláži v SA (ne, prostě mi to tehdy nešlo). A Vice City, celej ten Diazův dům, kde se hráč usadil byl věrohodný bejváku Tonyho Montany. Příběhově sedlo nejvíc to a SA. Mě na GTA pak bavilo, když se ty postavy prolínaly v jednotlivých dílech, což i dnes v tom traileru ten Phil Cassidy. Anebo když až zpětně jsem pochopil, jak jsem průběžně viděl filmy z kterých čerpají, že je Ken Rosenberg vyjetej Sean Penn z Carlitovi cesty.