U GTA nikdy nemělo smysl dělat kdovíjak propracovaný originální příběh (což neznamená aby se na to úplně...), protože jsou to nelineární sandbox hry. Vždy byly a vždy budou, což je jejich nej přednost.
Dřív jsem příběhy GTA taky nepobíral, zatímco třeba Mafii jsem znal nazpaměť, přitom u obou nahraný srovnatelný počet hodin. Později, když jsem si je dal v x-tém opáčku a pokud možno co nejvíc lineárně (vedlejší nepovinné mise jsem prostě přeskočil), jsem ty příběhy dost docenil. Hlavně čtverku. Ale i pětku s tragickými alt. konci dvou postav.
reagovat
|