nie je, ja asa reálne pýtam, tí, čo si idete jeho tvorbu, chcem vedieť, čo sa vám na nej páči, lebo ja tam nič nenachádzam.  Prípadne mi z jeho tvorby odporučte film, ktorý má čo najďalej od štýlu Persony a Hour of the Wolf, aby som mal nejakú reálnu šancu si ho užiť aj ja. *:D*

Meryl Streep -> Aslan

[url=https://youtu.be/cm0vkrT8Yqc?is=QiAdwFyPT0PRwXu-]link[/url]

vysvetlí mi niekto, čo je tak úžasné a kvalitné na tomto tvorcovi? Vážne. Seventh Seal je ešte fajn, ale Persona je polo-pičovina a Hour of the Wolf je full pičovina, ktorú by úplne v kľude, bez nadsádzky, zvládlo natočiť a napísať 90% z nás. Ultimátny príklad pseudo-inteligencie a rádoby umenia. Voňanie vlastných prdov na n-tú. 

László Nemes a jeho dvorní kameraman Mátyás Erdély se po velkolepém úspěchu Saulova syna (Velká cena poroty v Cannes a Oscar) pustili do neméně ambiciózní látky - film z jejich rodné Budapešti před první světovou válkou. Pokud jste si mysleli, že tentokrát půjde o klidnější podívanou, více mýlit byste se nemohli. Pod zdánlivě klidným povrchem uherské metropole se skrývají dosti ošklivé věci, které postupně vyplouvají na povrch. A pokud jste čekali, že tvůrčí duo změní způsob snímání, tak ne. I zde najdeme rozostřené celky a detailní snímání hlavní hrdinky, která podobně jako předchozí Saul z Osvětimi prakticky nesleze z plátna/z obrazovky. Díky tomuto přístupu vidíme totéž co Iris, nejsme nijak o krok napřed. Oba tvůrci to svým divákům a divačkám nijak neusnadňují, ale i tak spěje Soumrak rytmickým tempem do svého... soumraku. Opět jde o audiovizuální podívanou, která vás uhrane. László Nemes byl původně asistent Bély Tarra a od mistra se zjevně leccos naučil. Jsem zvědavý na jeho další celovečerní počiny. 

Zach Cregger jede bomby a nebojí zkoušet nové věci a přicházet s novými nápady. Filmovou sérii Resident Evil nemá nijak extra rád - jako puberťáka mě to bralo, ale po letech vidím jen velmi špatné filmy, snad krom trojky. Cregger prohlašoval, že jeho Resident Evil si půjde svou cestou, a bude po všech stránkách úplně jiný, než filmy a hry. A co slíbil, to také dodržel. A já jsem za to byl rád celých 80 minut z 90. Mám rád, když mě film něčím překvapí, ukáže mi něco co jsem neviděl, případně přistupuje k některým věcem jinak. Všechny tyhle aspekty nový Resident Evil obsahuje. Je hravý? Ano. Je originální? Ano. Je napínavý? Ano. Je vtipný a zábavný? Ano. Dokáže vystrašit? Ano, ano a ano. Cregger přišel s vizí, která mi sedla a já se na ní dost naladil. Opravdu jsem dost ocenil, že si režisér dává na čas, hraje si s naším očekáváním, a dost často vymýšlí scény, které jsem nikde jinde neviděl. Měl jsem radost kolik vidím nápadů a hravosti. Občas mi něco nesedlo, ale pořád jsem bavil. Zvláště, když pak film sešlápne pedál na podlahu a objevují nové verze nakažených případně se mixují hororové a komediální scény. V těchto momentech mi přišel Cregger nejsilnější. A čistě z mého pohledu všechno pěkně šlape do poslední desetiminutovky, kde to mohlo skončit několika způsoby, ale Cregger si vybral ten nejhorší. A mě to hodně naštvalo a lehce mi to zkazilo celkový dojem z celého filmu. Zpětně si uvědomuji, že Cregger má velký problém s mírou. Místy je to zbytečně přeplácené, tlačí se na pilu, a ztrácí se ta pečlivě vybudovaná atmosféra. Je to obrovská škoda, jelikož méně je mnohem více, a takovému finále by to jen a jen prospělo. Chápu, proč režisér celou poslední třetinu pojal, tak jak jí pojal, ale za sebe bych byl radši kdyby to bylo celé komornější, osobnější, byly tam nějaké emoce. Klidně finále mohlo být pomalejší, napínavější a trochu méně vtipné. Ze začátku Cregger hezky dávkuje humor, ale ke konci toho bylo trochu moc. Co naopak musí pochválit jsou lekačky. Po delší době jsem se v kině několikrát nepříjemně lekl a neměl jsem z některých scén dobrý pocit. Další věc, co si zaslouží pochvalu je vzhled nakažených. Tady je znát inspirace Věcí a dalšími kultovními horory. Samotný nakažených jsou opravdu zajímavý a děsivý. Hlavně dokud se s nimi šetři. Ke konci jich je až moc a hlavně vypadají po trikové stránce hůře. Po herecké stránce to celé odmaká Austin Abrams, který má velmi vděčnou roli, jelikož jeho charakter není dokonalý, dělá jednu chybu za druhou, ale je to sympaťák, které mu se skvěle fandí. Abrams vytvořil zajímavý charakter, kdy hlavnímu hrdinovi dost fandíte, a zároveň máte chuť mu dát pár facek za některé jeho nápady. Někdy se chová naprosto realistický, a jindy jako největší idiot. Ostatní herci nemají tolik prostoru a prakticky jde o cameo roličky, což je škoda, protože jsou tady dobří a zkušení herci. Nový Resident Evil se mi hodně líbil a užil jsem si ho. Ale nebudu vám lhát, to finále mi vůbec nesedlo, a u některých scén jsem kroutil očima a říkal si jen proč to tam Cregger musel dát. Méně je opravdu mnohem více. [b]7/10[/b]

 Chápu, o co tam jde a co je na tom historicky filmařsky důležitého, ale nejsem ochotný tomu už věnovat víc času. Být zavřený v kinosále uprostřed řady, tak to dám a pak se budu prsit, jak jsem to zvládl. Doma mám ale volbu a i přes nezpochybnitelné filmařské kvality mě neustále vytáčející texty jako z němého filmu a postsynchrony natolik serou, že si ten zbytek filmu po hodině a třičtvrtě odpustím. Tak snad jindy "jebáci".

Natáhni to na dvě hodiny a utluče tě to k bezvědomí. A o to mě jde, žejo.

Pro mě to bylo tak děsivé a emoce vzbuzující... že jsem se nedostal přes úvod.  A bojím se toho filmu dodnes více než většiny hororů. 

https://media.tenor.com/QWOukLg9GasAAAAM/tom-y-jerry-tom-and-jerry.gif

[url=https://www.youtube.com/watch?v=bJQGtSeLPII]https://www.youtube.com/watch?v=bJQGtSeLPII [/url]a je to nádhera!

Spíš jsem myslel s rezervou a nepitvat se v tom. 

Ano, neospalýma. Nebo se sirkama v nich.

S tím co se tam neustále děje, to snad ani nemůže být uspávající, ale je třeba se na to dívat jinýma očima *:)*

Nelibilo a proto se ani moc netesim na Hope. Má to své chvilky, ale je to nehorázně dlouhé a uspávající.

Jak říkám, pro mě to emočně vyprázdněné určitě nebylo. Ale to už je klasicky silně "kus od kusu"

Zónu zájmu mám ještě před sebou. A to, že Saul používá jiný přístup nevidím jako negativum. Já s ním mám jediný problém a to právě tu absenci emocí, jakýchkoliv. Nepotřebuju ždímačku slz, ale práci s emocemi. Kdyby ta vyprázdněnost měla být výsledkem, pak by to fungovalo. Jenže ona je stavebním prvkem. tl;dr: Nemám problém s formou a konceptem. Mám problém s vyzněním a to, jaký to má mít dopad.

Jj, měl odlehlou chatrč s černým psem v horách, kde měl oltář olepen kupou fotek ... ale moc se ti tam nelíbilo, na bookingu a čsfd jsi dal 2/5 koukám :)  Ta holka ... no rozhodně nebyla na úřadu, kam chodím 😃. Ale když jsem v dnešní hádance uhodl, kdo souloží v kuchyni, tak ... musel jsem googlit zápletku Média a jo, trefil jsi to.

Na mě to teda fungovalo, a měl jsem celou dobu mráz na zádech. A ta optika, kdy opravdu většinu  filmu sleduješ jen hlavní postavu z deseti cenťáku za hlavou, a opravdu vidíš tu "denodrnnost" koncentráku, je za mě prostě brilantní perspektiva, kterou jsem v žádném filmu o holocaustu nikdy neviděl. Jasně že [i]Pianista[/i] nebo [i]Schidlerův seznam[/i] jsou účinnější, protože jsou v základu designované jako tear-jerker pro všechny (což není kritika, oba ty filmy jsou podle mě famózní). Ale taky v podstatě v mých očích znemožnili točit konvenční filmy o holocaustu, protože to zkrátka popsali dokonale. A v tu chvíli mi nejzajímavější a nejefektivnější přijdou filmy jako [i]Saulův syn[/i] nebo [i]Zóna zájmu[/i], které na to téma nahlížejí z úplně jiné perspektivy a úplně jinou formou. Jestli chceš ve filmu z holocaustu emocionální ždímačku, je to úplně validní volba. Mně stačí, že jsem přikován k sedačce a sleduju něco, co jsem ve filmu o holocaustu nikdy neviděl...

Jako nevím, jestli bylo u tohohle tématu záměrem nevzbuzovat emoce, ale dobrá, přistoupím na to, že záměrem má být "prožít si beznaděj". Pak ten film ale v pravdě nefunguje už vůbec. Jako divák se dívám na odpudivé obrazy, otupený olbřímím množstvím zla a nakonec... to nemá zanechat emoce? Co to má tedy ve výsledku zanechat? Šokovanost? To bych pořád do toho musel něco investovat. A pokud to nejsou emoce, pak co jiného? Čas? Peníze? Jako divák filmu? Promiň, takový přístup dané téma imo dehonestuje. Je to artový film, umění, takže nějaký dokumentární odstup možný určitě je. Ale pokud je to postavené tak, jak je to postavené, to za mě opravdu nefunguje. Emoce jsou imo výborný katalyzátor pro to, aby mělo umění výpovědní hodnotu. Neříkám, že to má být kýčovitý doják a ždímat to slzičky za každou cenu. A taky neříkám, že to mělo cuknout před naturelem. Či že to nemělo mít takové finále, jaké to mělo. Popravdě to, jaký konec film nabídl mi přijde správné ve smyslu, co to má říct. Ale za mě má mnohem větší dopad i takový Pianista a nebudu začínat ani o Seznamu. Saul je důležitý film, ano, ale imo zůstal v tom, jaký dopad má mít na člověka, dalece za jinými filmy s touto tématikou.