Jak to vidí Rimsy

 „Svět věří realitě, která se nezakládá na pravdě,“ říká v úvodu Elizabeth Holmes natolik přesvědčivě, že jsme skutečně zvědaví na to, co se za jejíma uhrančivýma modrýma očima doopravdy skrývá – a zdali takto tvrdý psychologický oříšek dokáže rozlousknout i někdo s tak pronikavými pozorovatelskými dovednostmi jako Nathan Fielder. Komediální svéráz zde opět uplatňuje svůj talent na tváření se divně před kamerou, což angažovanou dokumentární práci jednak humorně odlehčuje, jednak také zvyšuje divácké napojení.

Uvidíš všechno se zničehonic stalo fenoménem zcela oprávněně, promyšleně si totiž hraje s filmovým médiem a nápaditě ohledává možnosti dokumentárního žánru. Pracuje s osvědčenými prvky true crime dokumentů, přitom si zachovává cringe nadhled předchozích Fielderových děl a zřejmě hlavně díky spolurežisérovi Lanci Oppenheimovi, který ve svých předchozích počinech dokázal zachytit jádro sledovaných situací působivým filmařským jazykem, dokonce i velmi stylově vypadá. Tříhodinový ponor do složitého kriminálního případu a ještě složitějších duší jeho protagonistů uteče velmi ladně a nabízí po všech stránkách fascinující zážitek. Stejně jako snad každý tak musím říct, že je lepší o filmu nic moc nevědět, nenechat se odradit (opodstatněnou) stopáží a prostě vyrazit do kina, protože tu máme co do činění s jednou z nejzásadnějších filmových událostí roku.  

Jak to vidí Cival

Výjimečný počin Nathana Fieldera a Lance Oppenheima je... opravdu výjimečný. A samozřejmě úplně nejlepší je o něm nic nevědět. Je to poutavý, audiovizuálně vycizelovaný počin, s jedinečným tvarem a těžko zachytitelným poselstvím, jenž hraje tolika významy a přesahy, až se to nezdá být možné.

Nevím, jestli se za ty tři hodiny vlastně dozvíte něco zásadního o Elizabeth Holmes, ale jsem si jistý, že se dovtípíte leccos inspirativního o kinematografii, médiích, manipulacích, lásce i světě kolem nás. Dobré vidět, tuplem soustředěně v kině.

Jak to vidí filmfanouch

Uvidíš všechno je mimořádně působivý a nepředvídatelný film, který dokáže diváka rozesmát, znepokojit i přimět k přemýšlení. Původně zamýšlený dokumentární portrét Elizabeth Holmes, odsouzené zakladatelky společnosti Theranos, se postupně mění v experiment na pomezí dokumentu a fikce, jenž neustále zpochybňuje, co vlastně sledujeme a nakolik lze věřit lidem před kamerou. Holmes se před filmaři prezentuje způsobem, který vyvolává řadu otázek, zatímco její partner Billy Evans svými absurdními výroky a postoji místy působí jako nechtěná komediální postava. Snímek přitom dokáže pobavit i znepokojit zároveň, protože za řadou zdánlivě směšných situací se skrývá mnohem nepříjemnější obraz lidské povahy, manipulace a schopnosti přesvědčit sebe sama o vlastní pravdě. Zásadní roli hrají nejen samotné dialogy, ale také výrazy tváří, reakce a okamžiky, kdy není jasné, co si jednotliví aktéři skutečně myslí.